„Veřejně mluvíme o rakovině a dalších nemocech, ale téma psychické tísně a prožívání psychického nesouladu a nepohodlí je pořád určitým způsobem tabu. Byla bych ráda, kdyby se to dostalo na roveň jakéhokoliv jiného onemocnění,“ říká ředitelka sdružení Zora Machartová.
Podle informací Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví je v současnosti v sociálních a zdravotních službách v Česku zapojeno přes dvě stě padesát aktivních peer konzultantů. Školením jich ale prošlo podle Jana Vrabce z Tulipanu minimálně dvakrát tolik.
Že se aktivně konzultantství nevěnují připisuje ředitelka sdružení například návratu nemoci. Ve chvíli, kdy se peerům začne aktivně projevovat jejich duševní diagnóza, nemohou fungovat jako konzultanti.
„V současné době máme dva z našich kolegů v psychiatrické léčebně. Být peer konzultantem vyžaduje stabilitu v nemoci. Až ve chvíli, kdy ji umíte zvládat, pracovat s medikací, kterou dostanete a umíte na sobě rozeznat projevy své nemoci a dobře komunikovat s okolím, které vám může pomoci, pak je teprve vhodné, aby se člověk stal peer konzultantem,“ shrnuje Machartová. Ani tak ale nelze vyloučit, že se onemocnění nevrátí.
Peeři nesuplují odbornou péči
Karolína Barnet o práci peera začala uvažovat díky psychoterapii, kde jí doporučili, aby právě do konzultanství přenesla zkušenosti ze svého života. Peeři však nesuplují odbornou péči, zdůrazňuje Barnet.
„Vycházíme z toho, co nám pomáhalo, co jsme zažili. A každý klient potřebuje jinou část našeho příběhu. Nebo jiného peer konzultanta. Proto jsem ráda, že máme peery v různém věku od 18 do 65 let,“ poznamenává.
Závislých v Libereckém kraji přibývá, k drogám je žene deprese |
Sdružení hradí služby peerů z projektů ministerstva zdravotnictví, z podpory Libereckého kraje či Evropské unie. Spolupracuje se šesti peery různého věku. Jde o teenagera, dvacátníka, třicátníka, čtyřicátníka, padesátníka a šedesátníka. Z toho jsou dva muži.
„Pro chlapy je mnohem těžší než pro ženy zmiňovat svoje niterní pocity. Jsem ráda, že máme v týmu víc kolegů,“ dodává ředitelka. Podle ní to může pomoci mužům nejen mluvit, ale případně včas vyhledat i pomoc.
Emoční podpora a sociální integrace
Nejčastěji peeři klientům poskytují emoční podporu nebo pomáhají se sociální integrací. Podporují jejich sebedůvěru, motivují je k využití návazné péče nebo jim dávají praktické rady.
Peer konzultant Radek považuje svou práci za výborný most mezi klientem a profesionálem. S klientem se daří rychle navázat vztah a díky dobré komunikaci se daří utužit i důvěru v odborníky.
„Mám hodně lidí, co se bojí jít na hospitalizaci, protože neví, jaké to tam je. Konzultuju s nimi, co jsem prožil, jak znám psychiatrii, na které jsem byl. Mám i informace od lidí, kteří jimi prošli jinde. Můžu jim říct, jaký je kde program a jací lidé. A většinou tam pak jdou. Potkal jsem pár klientů po hospitalizaci a děkovali mi, že jsem je tam dotáhl,“ říká Radek.
Peera dělá skoro pět let. Za tu dobu prošla jeho konzultacemi zhruba stovka lidí – některé motivoval k hospitalizaci, jiné inspiroval nebo jim pomohl najít cestu dál. Sám se potýkal se závislostí, syndromem vyhoření, těžkou depresí a absolvoval dvě hospitalizace.
Agrese i krádeží bylo dost. Řádění dětských gangů v Jablonci utnou specialisté |
Ke konzultanství ho přivedli na jedné z nich. „Během hospitalizace mi říkali, že je fajn, že mám látkovou závislost takhle dlouho zaléčenou a že hezky pracuji s tím duševním onemocněním,“ vzpomíná.
Nejdříve absolvoval výcvik recovery kouče, později oslovil organizace, které by měly zájem o spolupráci. Mezi nimi se přihlásil i Tulipan, jež má po celé republice přes čtyři sta zaměstnanců. Peer konzultanti pro něj pracují externě, jejich zapojení je nárazové.
Za nárůstem duševních chorob je covid
Podle Karolíny Barnet, která je peer konzultantkou a současně pracovnicí Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, se projevil obrovský nárůst duševního onemocnění po covidové pandemii. Zároveň se o něm ale začalo i více mluvit a opadlo stigma, že požádat o pomoc je něco špatného. Nárůst poptávky po podobných službách je tak vyšší.
„Vnímáme to i v rámci přednášek na středních školách. Po nich nám studenti píší, že by se chtěli sejít. A prvním spojením bývá právě peer konzultant,“ konstatuje.
Mladá generace je v tomto ohledu podle ředitelky sdružení více otevřená. Jiné je to s generací čtyřicátníků a starších, kteří byli vychováváni v odlišných podmínkách. Vnímají své závazky a povinnosti vůči dětem a rodinám a mnohdy je pro ně těžké si přiznat, že něco není v pořádku.
„Měli by pocit selhání, což si někteří z principu nechtějí nebo nemohou dovolit. Mladší generace je víc otevřená. My jsme taky byli asi stejní. Před dvaceti lety bylo pro nás také jednodušší mluvit o emocích a prožívání,“ zamýšlí se Machartová.
U tragických nehod v kraji už šest měsíců pomáhají lidem i psychologové |
Zapojení peer konzultantů považuje za velmi důležité. Na začátku je na nemoc člověk sám. A nejen na nemoc. Třeba i na to, když musí někdo začít pečovat o blízkého. Opět je sám. Nebo když se rozvede a musí se sžívat s novou rolí.
„Důležité je mít člověka, se kterým můžeme pocity sdílet, který tomu víc porozumí, protože to zažil. Kdo to nezažil, může vše znát teoreticky, ale praxe je někde jinde,“ upozorňuje. Peer konzultanty, kteří něco prožili a kteří umějí svou zkušenost předávat, by nejraději viděla i v dalších oblastech. „Každá zkušenost, která je odžitá a zpracovaná a ten člověk je ochoten jít s kůží na trh, může pomoci dalším se nebát,“ uzavírá.