Ve středu obžalovaného Tomáše Penze doprovázeli k soudu příslušníci vězeňské služby v kuklách, taktických vestách, s helmami a se samopaly.
Čtyři ozbrojenci hlídali v jednací síni, dva na chodbě. Vězeňská služba považuje čtyřiatřicetiletého Penze za nebezpečného člověka. Jako nebezpečný byl označen i v policejních databázích, když byl na útěku.
„Z jeho osoby jsou jisté obavy,“ řekla k přísným bezpečnostním opatřením předsedkyně senátu Blanka Škrétová.
Obžaloba uvádí, že se Penz s přítelkyní seznámil v roce 2017 a už půl roku nato ji začal fyzicky týrat. Mimořádně tělesně zdatný Penz měl nad svojí subtilní družkou nejen výškovou, ale i silovou převahu. Přesto na ni vztáhl ruku.
Podle obžaloby, jež vychází z výpovědi poškozené, ne jednou. Dokládají to lékařské zprávy a fotografie, kde má žena podlitiny na různých částech těla.
Po posledním útoku ze 14. dubna letošního roku žena skončila v nemocnici a případem se začala zabývat policie. Sedmadvacetiletá žena nebyla několik dní schopná kvůli zdravotnímu stavu vypovídat.
Penz tvrdí, že se ničeho nedopustil a že je nevinný. Bezprostředně poté, co žena utrpěla zranění, ale uprchl z libereckého bytu v Zeleném údolí. Na útěku byl několik dní, než se sám přihlásil policii. Už na konci června padla obžaloba.
Nejpřísněji kvalifikovaným skutkem je zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, za nějž mu hrozí až osmileté vězení. Penz čelí i obžalobě z ublížení na zdraví, vydírání, výtržnictví a nebezpečného vyhrožování. Už loni mu soud vyměřil podmínku za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Letos dostal podmínku za loupež.
Soudkyně četla výpověď sousedky z bytu v Zeleném údolí v Liberci. Popisovala, co se dělo během dubnové noci, kdy došlo k napadení poškozené.
„Vzbudil mě rámus. Penz bouchal do nábytku. Viděla jsem pak, že dveře byly od krve,“ četla soudkyně výpověď svědkyně. „K hádkám docházelo asi jednou týdně. Pokaždé v noci. Na ženě jsem ale nikdy neviděl zranění,“ vypověděl na policii další ze svědků.
Obžaloba: Napadl ji dvakrát
Obžaloba hovoří o nejméně dvou případech ublížení na zdraví. „Ošetření poškozená nevyhledávala při každém fyzickém napadení. Obecně vzato se to týrané osoby snaží ututlat. Za to, že jsou v takovém stavu, se často stydí,“ přiblížil státní zástupce Bedřich Skalický.
Soudní znalec, psychiatr Lumír Tauš uvedl, že žena jevila známky týrané osoby a domácího násilí. Zjistil u ní posttraumatickou stresovou poruchu. Projevuje se hubnutím, úzkostí, depresí či poklesem sebevědomí. „Došlo k tomu kvůli opakovanému fyzickému napadání,“ podotkl Tauš.
Podle něj byla žena na obžalovaném citově závislá. Proto se k němu stále vracela. „Určitý typ žen fascinuje síla a moc, obdivují dominanci. Pak se to ale zvrtne, když chce submisivní osoba něco prosadit. Dominance ze strany obžalovaného byla značná,“ potvrdil Tauš.
Policisté mohou agresora vykázat z bytu
Za téměř čtyři roky řešili krajští policisté 65 případů týrání osoby žijící ve společném obydlí. Například loni to bylo 16 případů. Objasnili jich dvanáct. Muži měli na svědomí čtrnáct skutků, ženy dva.
Letos do 13. listopadu policie registruje patnáct případů. Objasnila jich dvanáct. Čtrnáct skutků spáchali muži, jeden žena. Mluvčí krajské policie Vojtěch Robovský upozorňuje na to, že část případů se vůbec nedostane na stůl vyšetřovatelů.
„Je zřejmé, že se lidé v tíživých životních situacích obracejí například na různé neziskové či zdravotnické organizace a subjekty, co třeba nabízí poradenství v krizových situacích,“ podotkl Robovský a doplnil, že část týraných nedá souhlas se stíháním osoby blízké.
Většina případů domácího násilí nedosáhne intenzity trestného činu. Policisté ale agresora na deset dní mohou vykázat z bytu. „Ročně je v kraji průměrně osmdesát vykázání. Nebývají to jen sociálně slabí,“ přiblížil ředitel krajského Centra intervenčních a psychosociálních služeb Ivo Brát.
„Pravdou je, že se spousta zbitých žen na policii neobrací. Nabízíme jim ale pomoc. Je možné třeba požádat o prodloužení vykázání a učinit další kroky,“ vysvětlil Brát možnosti intervenčního centra. Ohrožení jsou ale i muži. Týká se to většinou mezigeneračního násilí, kdy třeba vnučka týrá dědu.