„Zpřístupnili jsme šest cest po ledu a dvě, které kombinují led a skálu,“ říká Václav Balšánek ze spolku Horozelecká aréna, jenž se o stěnu stará. Nejdelší cesta k vrcholu měří zhruba 27 metrů, zatím ale není v provozu. Lezci se proto musí smířit se 17 metry.
„Vodu jsme na skálu začali pouštět minulé pondělí, kdy předpověď hlásila minus sedm osm stupňů v noci. Jelo to do soboty odpoledne. Pak už šly teploty do plusu. Od středy bychom chtěli zase začít,“ popisuje Balšánek přípravu ledové stěny.
Vyhlídky má dobré. Přes den by v týdnu mělo být nad nulou a v noci mrznout.
„To je dobrá zpráva, protože led krásně pracuje. Když je přes den teplo a v noci mráz, tak se zhutňuje a vzniká jednolitý kus, který je schopný vydržet relativně dlouho,“ říká Balšánek.
A v čem vidí největší výhodu liberecké ledové stěny?
„Klasické ledolezení někde v přírodě je víc o strachu, kdežto tady jsou lezci jištěni z vrchu. Takže si můžou dovolit větší blbosti, protože vědí, že nespadnou,“ přibližuje.