Sci-fi pokrmem může být i hovězí, dokazuje kulinářský festival

  16:18
Svátek všech gurmánů začne ve středu v Libereckém kraji, kde startuje prestižní Grand Restaurant Festival. Do akce se zapojilo pět restaurací.

Vepřová panenka, králičí stehno, játra, špenát, tarhoňa, pečená řepa, hořčice | foto: Jan Pešek, MF DNES

Pilulka chutnající po knedlu, zelu, vepřu? Tuba s barevnou hmotou nahrazující denní dávku cukrů? Injekce, po jejíž aplikaci nemusíte měsíc nic konzumovat?

Vůbec. Jako jídlo budoucnosti si šéfkuchaři vybraných restaurací v Libereckém kraji představují třeba zcela obyčejný smažený kuřecí řízek s bramborovou kaší, švestky nebo králíka.

Pětice podniků z Liberce, Doks či Jítravy se zapojila do 11. ročníku degustační akce Grand Restaurant Festival, který pořádá přední český gurmet a gastronomický guru Pavel Maurer. Letošní téma nese titul 2020: Sci-fi?

Například liberecký hotel Valdštejn se na festivalu prezentuje předkrmem v podobě hovězího carpaccia, majonézy z ústřic, jalapenos salsy, dýně a rukolového pesta.

Autor každoročního prestižního žebříčku sta nejlepších restaurací v Česku míní, že kombinace hovězího a masa z mořských plodů vypadá jako sci-fi jen zdánlivě.

„Asi před rokem jsem jedl v Katalánsku v jedné rybářské vesničce chobotnici polévanou hustou omáčkou z hovězího. Když jsem se na tuto neobvyklou kombinaci zeptal kuchaře, vyprávěl mi, že za starých časů to bylo normální. Ti, co žili u moře, měli ryby a horalové nad nimi zase to hovězí. Občas se setkali a suroviny si mezi sebou vyměnili. Tady někde začaly vznikat tyhle mixy. Vždycky to však musí mít nějakou logiku,“ říká Pavel Maurer.

Majitel a šéfkuchař hotelu Roman Želonka dodává, že jde o hodně neobvyklou věc. „Jenže já prostě miluji ústřicovou majonézu a když jsem ji zkusil na hovězí, naprosto to sedlo. Musí se ale zvolit správná varianta dochucení,“ prozrazuje Želonka.

Maurer: Sci-fi by měl být návrat k tradičním surovinám

Restaurace si na festival připravila jako hlavní chod vepřovou panenku, králičí stehno, játra, špenát, tarhoňu, pečenou řepu a hořčici. Maurer na tomto menu ukazuje, že pokrmy budoucnosti mohou být vlastně návratem ke kořenům.

„Myslíme si, že sci-fi by měl být tak trochu návrat k tradičním surovinám, k receptům našich babiček. Je dobré se k tomu obracet proto, že naši předci byli šetrní, což je v době dolování naší planety a plýtvání surovinami potřebné. Řada kuchařů to již pochopila a začala přemýšlet. Zpracovává zvíře od čumáčku po ocásek,“ dodává Maurer. 

Podle něj jsou příkladem jídla jako švestková omáčka nebo kachní škvarky. „To jsou navíc i jídla, která patří do kraje a jsou tradiční,“ doplňuje gurmet.

Přesto za dobu své praxe nevysledoval žádné gastronomické specifikum, kterým by se Liberecký kraj odlišoval od jiných.

„Spíše mě napadl takový příměr. Nedávno jsme se bavili o těstovinách v Itálii. Když si je dáte v Neapoli, tak to nebývají ani vaječné těstoviny, ubývá v nich ingrediencí. Omáčky jsou lehčí, jsou v nich spíše jen rajčata, bazalka, papričky, nějaké koření. Jak jedete více na sever, tak se to začíná zhutňovat. U Florencie či Bologni jsou to už vaječné těstoviny, sem tam nějaké maso. Když jste v Tyrolsku, Dolomitech, tak tam vám dají pořádné široké nudle se špekem, tučnou smetanou. Potřebují z jídla načerpat sílu, aby vydrželi zimu. A to si myslím, že by mělo být i tady na severu Čech. I když teď ty zimy nejsou nic moc. Takže kdybych hledal něco specifického tady, nebál bych se to nacházet v tučnějších pokrmech. Když už si dáte třeba brambory, tak proč do nich nedat škvarky nebo opečenou slaninu. Přeci jenom je tady zima větší než o sto kilometrů dole,“ zamýšlí se Maurer.

Na degustační menu mohou lidé do restaurací zapojených do festivalu zajít od středy 15. ledna do 29. února.

Kromě hotelu Valdštejn se ho v Liberci účastní také restaurace Bílý mlýn a Black Horse. Z dalších částí kraje jde o Jítravský dvorec v Jítravě a Port hotel v Doksech. Lidé si mohou koupit menu v ceně od 300 do 700 korun.

„Například podnik Black Horse je mi sympatický. Líbí se mi i jejich kreativita v podobě řízku s kaší, tak jak ho vidí v roce 2101. Je vidět, že jde o rodinnou restauraci. Rodinné podniky totiž na celé planetě fungují trochu jinak, jelikož více musí bojovat o život. Některé restaurace dotuje hotel a obráceně. Když máte jen rodinný provoz, jste v práci třeba šestnáct hodin denně a snažíte se, aby se k vám hosté vraceli. Kamkoliv na světě přijdete do takového domácího podniku, cítíte, že je tam jiná atmosféra, a to se mi moc líbí,“ glosuje Maurer.

Autor: