Při každém větším větru sledují v hejnickém klášteře s obavami, zda neuletí kus střechy nad poutním domem. Asfaltový šindel, kterým je střecha pokrytá, už je dožilý, loupe se a do kulturní památky na několika místech zatéká. Náklady na novou střechu včetně zateplených krovů jsou spočítané na 15 milionů korun.
Peníze chtělo Mezinárodní centrum duchovní obnovy získat z evropských dotací, které přerozděluje ministerstvo pro místní rozvoj a které jsou určené pro kulturní památky.
Klášter ale narazil. Ač je kulturní památkou, na dotaci nemá nárok. Problém je podle ministerstva v tom, že poutní dům využívá bývalé mnišské cely k ubytování návštěvníků, poutníků a turistů a že je v areálu kláštera i restaurace.
„Tato výzva v dotačním programu není zaměřená na podporu komerčních zařízení. Program cílí na památkové objekty, které nejsou využívány jako ubytovací a stravovací zařízení. Prostředky na podporu památek jsou navíc v tomto programu nižší, než by bylo České republice potřeba. Cílem je proto tyto finanční prostředky z Evropského fondu regionálního rozvoje cíleně a smysluplně využít pro záchranu kulturního dědictví,“ uvedl v dopise Rostislav Mazal, ředitel odboru řídícího orgánu IROP, který má na ministerstvu pro místní rozvoj přerozdělování těchto dotací na starosti.
Takové zdůvodnění ale považuje vedení hejnického kláštera za diskriminační. Označení kláštera za komerční zařízení je podle správce poutního místa Jana Heinzla nesmyslné.
„V podstatě nás tím srovnávají s hotelem Ještěd. Nic proti němu, ale naše poslání nestojí na hotelnictví. Jsme poutní místo, kam lidé směřují už stovky let. Naším posláním je duchovní obroda, pořádáme výstavy, koncerty, přednášky, provozujeme informační centrum, sloužíme jak věřícím, tak tisícům turistů, kteří sem každoročně míří. To, že tu máme ubytování pro poutníky nebo jiné zájemce a k tomu restauraci, není naší hlavní činností. I když je pro nás podstatná, protože si tím vyděláváme na provoz celého poutního areálu a na mzdy zaměstnanců. Nevytváříme žádné zisky ani peníze nikam nevyvádíme. Nejsme komerční zařízení,“ poukazuje Heinzl.
Snaha pozměnit podmínky nevyšla
Za klášter se postavila i místní akční skupina pro rozvoj Frýdlantska MASiF. Právě ta měla být příjemcem dotací.
„Idea je taková, že ministerstvo poskytne peníze místním akčním skupinám na základě jejich rozvojových strategií pro daný region. Klášter v Hejnicích patří mezi naše priority. Je to významná kulturní památka a také důležitý rozvojový bod celého Frýdlantska. Nejsme spokojeni s tím, že nám ministerstvo upírá možnost rozhodnout si sami, na co chceme peníze v tomto regionu použít,“ řekla manažerka MASiFu Jitka Doubnerová.
Snaha, aby ministerstvo pozměnilo dotační podmínky, ale nevyšla. „Chápu, že mají obavy, aby o evropské peníze nežádaly ryze komerční podnikatelské subjekty, ale to se dá přeci ošetřit jinak. Navíc tu už osm měsíců pomáháme státu s uprchlickou krizí, od února ubytováváme kolem 80 válečných uprchlíků z Ukrajiny. Dotujeme to a stát se k nám pak takhle chová, když chceme pomoct s novou střechou, protože ta současná je v havarijním stavu,“ říká Heinzl.
Sám už se obrátil na advokáta Jakuba Zechovského, který výklad ministerstva zpochybnil. „Předně nutno předeslat, že v právním řádu ČR není pojem komerční zařízení nikde použit. Žadateli nelze ze strany dotačních orgánů vyčítat vykonávání ekonomické činnosti, jestliže splňuje ostatní podmínky. Klášter Hejnice nevyvíjí činnost za účelem dosažení zisku, což vyplývá z jeho faktické činnosti, z jeho stanov a také ze zákona o církvích,“ uvedl Zechovský.
Správce kláštera se tak chce bránit i soudní cestou, pokud dotační výzva, která ještě není zveřejněná, bude diskriminační.
„Nechci tu žalobu kvůli penězům na střechu, ale z principu. Protože se tu zavírá cesta k dotacím pro kulturní dědictví této země,“ dodal Jan Heinzl.
