Bezpečnost tu věznila kněze, dnes si klášter připomíná 20 let od zázraku

  8:16
Mezinárodní centrum duchovní obnovy v Hejnicích slaví 20 let od svého založení. Bývalý františkánský klášter láká věřící i turisty z celé Evropy. Kvůli koronaviru se ale musí oslavy odložit na léto.

Farář Pavel Andrš (vpravo) a ředitel kláštera Jan Heinzl před klášterní budovou | foto: Jan Pešek, MF DNES

Omlácené obvodové zdi a uprostřed obří smetiště. Klášterní zahrada zaplevelená křídlatkou. Zkrátka ruina. Tak na bývalý františkánský klášter v Hejnicích vzpomínají pamětníci. Klášter v sousedství barokního kostela Navštívení Panny Marie, který je nejvýznamnějším mariánským poutním místem v Čechách, Lužici i Dolním Slezsku, přitom takto vypadal ještě na konci milénia. 

Jen díky nezměrnému úsilí dnes už zesnulého pátera Miloše Rabana, který neznal slovo „nejde“, se podařil zázrak. Ač tomu mnozí před dvaceti lety nevěřili, klášterní ruina se díky němu proměnila na Mezinárodní centrum duchovní obnovy a poutní dům, kam se sjíždí lidé z celé Evropy. 

„To, co se páteru Rabanovi podařilo, bylo opravdu nevšední. Tehdy nebyl v celé diecézi nikdo, kdo by uměl z evropských fondů vytáhnout 80 milionů na rekonstrukci kláštera. On to dokázal, i když to bylo neskutečné papírování,“ vzpomínal při otevření kláštera v lednu 2001 tehdejší litoměřický biskup Josef Koukl.

Koncentrační tábor pro kněze

A že stav poutního místa, které v 50. letech sloužilo i jako koncentrační tábor pro uvězněné kněze pod dozorem Státní bezpečnosti, byl opravdu tristní, dokládá i vzpomínka samotného pátera Rabana.

„První mši svatou jsem tu sloužil v zimě a přišla bouřka. Nezasklenými okny se vehnal do kostela vítr, navál před oltář závěj sněhu a z kupole kostela se dolů snášel déšť. Takže k rituálnímu umytí rukou při mši jsem ani nepotřeboval žádné konvičky s vodou, žádné lavabo, stačilo si umýt ruce pod tím deštěm.“

Dnes, po dvaceti letech od obnovy, už ale klášter znovu začínají trápit opravy, bez kterých se neobejde. „Je potřeba nová střecha, což je odhadem 12 milionů korun. Nutná jsou i nová okna, protože po revoluci tu chyběli kvalitní řemeslníci. Sice jsou tu na pohled hezká, dubová okna, ale už se ani nedají otevřít. Jsou přibitá a vyspravená silikonem, aby vůbec držela. Aktuálně tu také probíhá výměna dlaždic na rozlehlých chodbách, protože už se začaly vzdouvat,“ popisuje ředitel kláštera Jan Heinzl.

Z pláště opadávají římsy, okapy prosakuje voda

Z pláště kostela pak začínají opadávat římsy, některými okapy prosakuje voda. I to je další starost, která před správci kláštera stojí. Přesto ale Mezinárodní centrum duchovní obnovy slouží svému účelu a poutníky přitahuje z Česka i z ciziny. 

„Když loni strhla vichřice báni na barokním kostele, přišly nám dary na obnovu z Rakouska, Velké Británie, Polska, Německa. Hejnice jsou po staletí vyhlášeným poutním místem a nic na tom nezměnila devastace za komunistů. Dokonce bych řekl, že věřících tu poslední roky přibývá, zavedli jsme i nové duchovní poutě, které tu nebyly. To místo rozhodně žije. Jsme také jediným kostelem široko daleko, který je neustále otevřený. Kteroukoliv dobu sem může někdo přijít, rozjímat, nechat na sebe působit zdejší úžasnou atmosféru,“ přibližuje hejnický farář Pavel Andrš.

Klášter nabízí ubytování, ale hotelem není

V klášteře se dá i ubytovat v bývalých celách františkánů nebo využít tamní restauraci. „Dlouho jsme měli problém vysvětlit okolí, že nejsme hotel. Ubytování tu máme, ale to, co nabízíme, je místo, kde si má člověk odpočinout, rozjímat, načerpat novou energii, nabízíme duchovní zážitky. Jsme duchovním centrem pro celou oblast Trojzemí. Někdo má pocit, že Hejnice leží na konci Čech, ale ve skutečnosti jsou přirozeným centrem pro zdejší česko-polsko-německou oblast,“ říká Heinzl.

Proto i současná pandemie, kdy se nesmí ubytovávat, mít otevřenou restauraci, pořádat koncerty ani výstavy, klášter téměř položila a instituce málem skončila v insolvenci. Jen na výplaty zhruba patnácti zaměstnanců je potřeba měsíčně půl milionu korun. Přežít se podařilo hlavně díky sbírce a pomoci ze sousední Lužice. 

„Často slýchám, že církev dostala restituce, že si má pomoci sama. To je ale velký omyl. Zrovna kostel v Hejnicích byl postaven jako patronátní, takže se o něj starali majitelé frýdlantského panství už od Bibrštejnů až po Clam-Gallase. Šlechtě pak všechno vzali a my neměli na nic nárok. Takže v našem případě se restituce rovnají nule,“ poukazuje Heinzl.

Oslava 20 let od obnovy hejnického kláštera nemohla teď kvůli koronaviru proběhnout. „Počítáme, že v létě už bude situace klidnější, takže to trochu posuneme. Určitě si chceme tuto významnou událost připomenout i s veřejností a našimi partnery, se kterými spolupracujeme,“ zmínil farář Andrš.