Váš finanční růst byl dosud stabilní. Za poslední roky šel nahoru vždy o patnáct až dvacet milionů. V roce 2019 to ale bylo méně. Proč?
Je to skutečně tak, že každý rok rosteme. Loni jsme skončili s výsledkem 69 milionů, je to o pět milionů více než předchozí rok. Růst nám zpomalil nákup kyselky. Všichni ve firmě jsme běhali kolem stavebního povolení, vyřizování dotace a podobně. Je ale také fakt, že větší produkci už mít nemůžeme. V Jablonci už jsme na hranici možné kapacity.

Do té doby se vám kapacitu dařilo navyšovat?
Ano, každý rok přidáváme produkty, které jsou úspěšné a prodávají se. Díky tomu je ten růst organický v rámci firmy. Není to tak, že bychom skupovali konkurenty.

Jádro vaší výroby jsou v současnosti sirupy? Tam máte největší odbyt?
Máme dva klíčové segmenty. Jednak jsou to sirupy, jednak doplňky stravy. Nenechte se zmást, že se jedná pouze o vitamín C. Je to kategorie, která může mít různé podoby. My máme životabudiče, meducínky, smrkáčky. A rostou nám oba segmenty.

Co se týče sirupů, tak každý rok zavádíte nové příchutě. Vyvinout jednu recepturu vašeho sirupu trvá rok. Jsou v tomto ohledu doplňky stravy složitější?
Všeobecně můžete připravit jakýkoliv výrobek za týden. Není problém, abychom za pár dní dali na trh deset nových příchutí sirupů. To samé platí u doplňků stravy. Pokud nejdete moc do hloubky, tak jste schopní udělat ten výrobek velice rychle. My se ale snažíme mít vše dobře připraveno a být o tři třídy lepší než ostatní. Když jsme například připravovali eligin (Kitl Eligin Bio, kapsle na podporu imunity, poz. red.), tak to trvalo tři roky. Je pravda, že uvést na trh doplněk stravy je složitější než sirup. Především co se týče legislativy.

Je velká poptávka po doplňcích stravy? Nabídka je obrovská. Jak se dá vlastně prosadit v takové konkurenci?
Prosadit se samozřejmě dá, základní kámen, na kterém to máme postavené, ale prozradit nemůžu. Je to naše know-how. Letos nám nejrychleji rostl eligin, který je určený na podporu imunity. Důvodem byl samozřejmě koronavirus. Jednotlivci ho kupovali ve velkém a hodně ho braly i firmy, které jej dávaly svým zaměstnancům. My sami jsme ho dávali svým zaměstnancům.

Už jste to nakousl. Vám koronavirus paradoxně pomohl?
Celá naše firma za ten půl rok vyrostla o osmnáct procent. Když pak slyšíte zprávy, jak se neprodávají automobily, letenky a další věci, tak jsme za to moc rádi.

Zvýšil se odbyt na internetu?
Je to zvláštní, ale bylo to jako na houpačce. V březnu, kdy se zastavily restaurace, se rozjely ve velkém internetové obchody. Nicméně se to zase hrozně rychle zvrátilo a dnes vydělávají a rostou standardní obchody. Nárůst od ledna je velmi rozbitý, není to nic kontinuálního, ale ve výsledku se to poskládá, jak má. Například v téhle chvíli zase fungují na plné obrátky restaurace, kam dodáváme také. Takže se opravdu nedá říct, co způsobilo růst nejvíc.

Kam všude dodáváte?
My se snažíme být kanálově rozprostření, nedodáváme jen do restaurací. Máme širokou škálu. Já nechci kastovat našeho zákazníka, kde si nás má koupit. Ale chci mu naše produkty nabídnout s tím, že tam, kde je, si to může koupit. Proto prodáváme do restaurací, do lékáren, ve zdravých výživách nebo v řetězcích. Škála zákazníků je opravdu velmi široká, a to je jeden z důvodů, proč se nám podařilo koronakrizi překonat. Nejsme úzce zaměření na jeden kanál, a díky tomu se nám podařilo prodej vybalancovat.

Nechcete se do budoucna soustředit na obchodní řetězce? Není to finančně nejzajímavější?
To bych rozhodně neřekl. Velký řetězec má také velkou vyjednávací schopnost a je schopen vám vnutit podmínky, které pro vás nejsou ideální. My ale přemýšlíme o tom, kde naši zákazníci jsou. Pokud chodí do turistického centra v Českém Krumlově, tak hledáme způsob, jak tam sirupy dodat. Ale neznamená to, že budeme zajišťovat všechna turistická centra v republice. Přemýšlíme prostě o koncových lidech, kde jsou.

Jaký objem produkce vyvážíte do zahraničí?
Je to zatím malý objem, do deseti procent. Největším trhem je pro nás Slovensko, protože je tam kulturní i jazyková blízkost. Pak vozíme do Německa a do Polska. Pro nás je důležité, aby ten národ vůbec pil sirupy. Některé je totiž neznají a je zajímavé, jaké jsou v tom rozdíly. Třeba pro Američany nic takového jako sirup neexistuje. Všechno mají připravené rovnou k pití. I v Evropě jsou národy, které jsou „nesirupové“. Jsou to třeba Španělé, ti vůbec netuší, o co jde. Naopak třeba Francie je velký sirupový trh.

Chystáte se někam dál expandovat?
Rosteme poměrně dramaticky a musíme být zodpovědní vůči svým partnerům, a když se domluvíme, že budeme dodávat, tak ten výrobek mít musíme. To je zásadní, a protože jsme na hranici kapacity, nemůžeme dál hledat. Díky přesunu do areálu Vratislavické kyselky se nám ale desetinásobně zvedne kapacita, takže budeme mít možnost vyvážet i jinam. Dokážu si představit, že se budeme pokoušet třeba o Francii.

Jsou rozdíly v tom, jakou příchuť který národ preferuje?
Rozdíly tam určitě jsou. My tomuhle čelíme tím, že máme v portfoliu deset příchutí a v každém státě preferují jinou chuť. Němci mají například rádi zázvor, Slováci smrk. Široké portfolio máme také proto, že dnes lidé chtějí pestrost a mají rádi výběr.

Prezentujete se jako regionální firma. Jak fungujete v rámci Libereckého kraje?
Jsme na náš region hrdí a snažíme se mu to vracet v různých podobách. Ať už sponzorsky, nebo tím, že tady děláme různé akce. Naší ambicí je neustále připomínat, že Kitl je z Jizerských hor, ale na druhou stranu chceme jít dál. Proto říkáme: Pocházíme odsud, ale můžete si nás koupit třeba i v Plzni.

Koupili jste areál kyselky. Dříve se jednalo o velkou regionální značku. Jak vidíte její návrat na trh?
To bude velký oříšek. Klíčový okamžik je, že nemáme byznys postavený na kyselce. Kyselka je takový bonus navíc. Když jsme ji kupovali, dělal jsem ekonomické propočty a bez dalšího programu by to nevycházelo. To je podle mě jeden z důvodů, proč jsme od roku 1989 sedmý majitel. Všichni před námi zkrachovali. Myslím, že důvodem bylo to, že dělali právě jen kyselku. Síla je v tom, že toho máte víc.

Vratislavickou kyselku chcete začít stáčet v horizontu pěti let. Co všechno je potřeba do té doby udělat?
Musíme v první řadě vyřešit všechny legislativní a zákonné věci, které se toho týkají. Těch kroků je tam celá řada, počínaje čerpací zkouškou, přes povolení k čerpání a podobně. Je toho opravdu hodně a nic z toho nejde zařídit rychle. To je jedna věc, tou druhou jsou technologie. Minerální vody jsou chráněné zákonem, vyžadují velice citlivý přístup. V praxi to znamená, že nemůžete vodu nabrat do cisterny a někam převézt a tam ji naplnit. Můžete ji stáčet jen na tom prameni, takže se bude muset vybudovat celý minerálkovod. A je tam celá řada dalších technických věcí, jako jsou akumulační nádrže. Takže to nejprve musíme zvládnout legislativně, pak technologicky.

A také finančně, předpokládám?
To je možná to nejdůležitější, ale to už beru automaticky. (smích)

Jen rekonstrukce areálu bude stát 28 milionů korun. V tom ale nejsou zahrnuty náklady na technologie?
Ne. To budou určitě další desítky milionů.

Máte už v hlavě nějakou kampaň, jak vrátit kyselku na trh? Svezete se na retro vlně, jako se to před lety úspěšně podařilo Kofole?
Ta myšlenka samozřejmě každého napadne. Ale je potřeba se podívat, kdy se křísila Kofola a jaká je doba teď. Kofola se vrátila dvanáct let po revoluci, kdy si ji spousta spotřebitelů pamatovala. Ale teď už je to třicet let po revoluci a spousta lidí kyselku nezná. Je to jeden z velkých úkolů, který nás čeká. Najít si cestu ke spotřebiteli, najít, jak ho oslovit…

Teď sedíme na paletě v areálu Vratislavické kyselky ve skladu, který jste rekonstruovali k nepoznání. Funguje zde od jara. Co bude následovat?
My jsme rekonstrukci rozdělili na dvě etapy. První etapa byl sklad, druhá etapa je výrobní část a ta se právě dokončuje. Pak do ní přestěhujeme stávající linku sirupů z Jablonce a spustíme výrobu. To je teď nejbližší úkol na příštího půl roku.

Jaké plány máte s historickou části areálu, takzvaným zámečkem?
Tam jsme rozjeli stavebně-historický průzkum. V tuto chvíli jednak digitalizujeme celý zámeček, abychom ho měli zakreslený do počítače. A zároveň hledáme architektonicky a historicky cenné věci. Bohužel je objekt v tak dezolátním stavu, že toho moc není. Také musíme provést statický posudek. Toto všechno chceme dát architektům pro vypracování studie rozvoje. Co se týče zámečku, vůbec nepospícháme. Naopak to chceme udělat krásné, funkční, aby se to líbilo nejen nám, ale i zákazníkům. Samozřejmě to bude stát další desítky milionů a musíme si na něj vydělat. Na řadu přijde až poté, co rozjedeme kyselku.

Co byste vy osobně v zámečku rád viděl?
Dokážu si tam představit návštěvnické centrum, kde lidi budou moci přijít, ochutnat kyselku i naše sirupy, pobýt tam. Chtěli bychom tam přistavět pěknou kavárnu. Sbíráme historické materiály ke kyselce, takže bychom tam rádi udělali expozici, protože historie těch 160 let je neskutečná a je strašně krásná a opravdová. Bude moc hezké tohle lidem ukázat.

Vrátila bych se k vám. Pracoval jste ve velké nadnárodní korporaci. Měl jste v ní velice úspěšně rozjetou kariéru, pak ale najednou přišel velký skok a stal se z vás podnikatel, který rozjíždí výrobu sirupů ve výměníku na jabloneckém sídlišti…
Já jsem byl velmi úspěšný. V roce 2005 jsem byl vyhlášený Brand managerem roku za úspěšné uvedení značky Kit Kat na český trh. To byla taková moje chvíle slávy. To byl kariérní vrchol mého působení v korporacích. Cítil jsem ale, že to není to, co bych chtěl celý život dělat a že mě daleko více lákala svoboda, kterou podnikání přináší.

Jaký je podle vás rozdíl v práci pro velký podnik a malou firmu?
V korporaci jste jedním z mnoha a musíte se řídit korporátní strategií. Když jste podnikatel, tak jste v rozhodování daleko flexibilnější, což s sebou samozřejmě nese daleko větší zodpovědnost, ale to mě právě lákalo. Je to také mnohem pestřejší a vnitřně více obohacující. Jako manažer máte poměrně úzkou specializaci. Jako podnikatel musíte zvládat mnohem širší spektrum práce, stále se učíte nové věci a mentálně vás to někam posouvá. Já jsem se teď například díky kyselce ponořil do hydrogeologie...