Brána do kempu je otevřená, ale na recepci nikdo není. Stará cedule u okýnka hlásá, kde loni stávala dezinfekce na ruce. Bezpečnostní pásky „zákaz vstupu“ jsou stržené a silnici místy není vidět pod nánosem jehličí. Pomalu přijíždí bílá dodávka.
„Jsme tu první den, a jak vidíte – připravené nemáme nic. Nevíme, kdy nás otevřou. Normálně už v červnu jezdí školy, ale teď už druhý rok nemohly. Člověk něco chystá a je to k ničemu. Jsme z toho nešťastní, nemáme peníze,“ smutně shrnuje provozovatel kempu Borný Petr Staněk.
Hbitá důchodkyně vypomáhá s úklidem chatek. „Větrám peřiny, matrace, utírám pavučiny, dezinfikuju, vysávám. Prostě generální úklid po zimě,“ popisuje, zatímco rejžákem drhne koupelnu. Před pandemií pracovala v Německu, ale kvůli covidu se letos vrátila na Mácháč.
O poznání živěji je ve vedlejším, podstatně menším tábořišti. Venku visí vyprané ložní prádlo, dveře do kuchyně jsou dokořán. Majitelka rekreačního střediska smaží k obědu řízky.
„Chystáme se na sezonu, uklízíme, zprovozňujeme šlapadla a lodičky. Máme za sebou běžné práce jako každý rok,“ říká Naďa Vaculová a obrací vidličkou řízek.
První hosté do Rekreačního střediska Arnika každoročně přijíždí už začátkem května, celý měsíc bývá obsazený. „Bydlíme ve Splavech, takže jsme sem průběžně jezdili. Všechno s manželem děláme sami, jen na léto máme brigádnici za pultem,“ ukazuje Vaculová na srovnané lahve na baru.
Hledají posily
Poptávka po sezonních pracovnících pro rekreační oblast u Doks kulminuje. Na sociálních sítích hledají provozovatelé posily hlavně na letní měsíce. Shánějí nejen brigádníky na bar, ale i do kuchyně, k točené zmrzlině, do bistra, na úklid nebo údržbáře. Brigádníci občas dostanou i stravu a ubytování.
Rodinný kemp Karolínka na břehu jezera působí spíš klidně než opuštěně. Dřevěné stoly, ke kterým běžně usedají hosté, nyní obsadily květináče. Mezi břízami je natažená houpačka, u umývárny pochoduje malý chlapec. Je tu klid, který kontrastuje jen s cirkulárkou před domem správce. Její obsluha ale není nikde v dohledu.
Syn majitele chatového tábora Jan Francke zrovna usedl k obědu. „My tady bydlíme, takže pracujeme celoročně. Přes zimu připravujeme věci na léto – ať se děje, co se děje. Čekáme, že čtyřiadvacátého má nastat zlom v ubytování, lidi jsou už dychtiví. Podle obsazenosti to vypadá na velmi dobrou sezonu,“ říká a lžící nabírá polévku.
Ubytování provozuje jeho otec, kdežto o hospodu se stará Jan Francke se svou ženou a dětmi. „Teď už to spíš finalizujeme, abychom mohli přivítat hosty. Poslední dva týdny jsme otevřeli výdejní okýnko, a když bylo pěkně, tak se tu zastavilo hodně lidí. Nemohli sedět na terásce, tak posedávali všude okolo,“ usmívá se Francke.
Přes zimu zřídili na silnici samoobslužné občerstvení. Když si kolemjdoucí něco vzali, hodili peníze do kasičky. Rodina si pochvaluje, že tento nápad fungoval dobře. Přinesl jim drobný přivýdělek a výletníci byli příjemně překvapeni.
Mají plno
Poslední práce finišují i na druhé straně jezera. V autokempu Klůček se maluje a uklízí, dodavatelé internetu právě instalují kabely na budovu recepce. Stejně jako loni se otevírá kemp s více než třítýdenním zpožděním. V červnu nepřijedou zájezdy, ani školní výlety. Zato léto je úplně plné.
„Lidé, kteří odsud odjíždí, si často objednávají termín už na další rok. Do konce srpna tu mám volnou jen jednu dvě chaty na pár dní,“ krčí rameny provozní Martin Háma.
Společnost, která vlastní autokemp Klůček, letos odkoupila tři další chatky, ty se momentálně renovují. Kapacita lůžek tak stoupne na 164.
Tábořiště v kraji pomalu ožívají, i když je v nich zatím jen personál. Provozovatelé rekreačních středisek zhruba vědí, co bude následovat, a zdají se být na nadcházející sezonu připraveni. Sbírají poslední informace o tom, kdo, kde, kdy a jak se bude muset testovat – a uvažují, jak nová nařízení ovlivní život a dění v jejich kempu.
