Továrna měla v minulosti nejen přezdívku Eliáška, ale i Zámek.
„Je to možná jediná továrna v České republice, která je zámeckého stylu. Její průčelí působí trochu jako zámeček, jsou tam krásná okna a secesní výzdoba,“ přiblížil Petr Zeman ze spolku Prázdné domy.
Sklárna a lustrárna Eliase Palmeho vyrostla během šesti měsíců a zahájila provoz v listopadu roku 1905. Součástí areálu bylo několik budov, kromě té reprezentativní i strojovna, formovna, slévárna či vrátnice.
„Byla to nejvýznamnější továrna v okolí. Elias Palme podporoval také místní kulturní a společenský život,“ doplňuje Zeman.
„Výroba tu utichla v 60. letech 20. století, kdy si nedaleko odtud místní sklářský národní podnik postavil novou výrobní halu. Od té doby tady výroba utichala a v 90. letech zůstala továrna prázdná úplně a začala chátrat,“ podotýká člen spolku.
Na současném stavu se podepsal nejen zub času, ale i vandalové. Areál nebyl hlídaný, každý si tam mohl dělat, co chtěl. Čelní, secesně zdobená budova má železobetonovou konstrukci a díky tomu také pořád stojí. „Má ještě spoustu opěrných nosných bodů, které budovu drží pohromadě,“ zmiňuje Zeman z Prázdných domů.
Iniciativa Prázdné domy za šest let existence zmapovala více než 3 500 prázdných objektů. „Industriální stavby jako tato továrna nejsou výjimkou, protože v bývalých Sudetech byla spousta podobných podniků,“ říká Zeman s tím, že podobné stavby často chátrají kvůli nevyřešeným majetkoprávním vztahům.
Naštěstí Eliáška v právním vakuu není. Spolek se se současným majitelem domluvil, že areál nabídne k prodeji.
S pozemkem s rozlohou přes 6 600 m², na kterém stojí, je ke koupi za necelých 3,5 milionu korun. „Prodej podporuje jak ministerstvo kultury, tak Liberecký kraj i město. To by tady rádo památku zachovalo. Je naděje, že hlavní čelní budova bude zachráněna a najde se pro ni využití,“ doufá Petr Zeman.
