Měl by být přístupný lidem a nabídnout restauraci, minipivovar či výstavu o historii spolku. Majitel zámečku, podnikatel Radek Malina, již dříve deklaroval, že o zámeček nestojí a tomu, kdo jej odkoupí a přestěhuje pryč, ho za symbolickou korunu přenechá. To také udělal.
Dům tak získala společnost Royal Castle Development. „Plánujeme celý zámeček odstěhovat během tří měsíců od získání stavebního povolení,“ prohlásila jednatelka firmy Natallia Makovik. „Poprvé v historii musíme památku přestěhovat, abychom ji zachránili.“
Zámeček složí na střeše bývalé tržnice
Zámeček se má přemístit jen pár stovek metrů od svého dosavadního působiště. „Budeme jednat s městem o využití pozemku nedaleko centra Jablonce, vedle Muzea bižuterie a veřejného parkoviště na střeše bývalé tržnice,“ sdělila Makovik.
V historizujícím pseudogotickém zámečku se bude i bydlet. „Předpokládáme, že tam umístíme apartmány. Teď čekáme na projekt našeho architekta z Londýna, Carla Francise. Ten zřejmě přijde s nápadem, který bude obsahovat nejen využití tohoto poměrně malého zámečku, ale i přilehlých pozemků,“ dodala Makovik.
Vše zní nadějně – až na malou drobnost. Ministerstvo kultury dosud nerozhodlo, zda objekt bude kulturní památka nebo ne, a dokud se tak nestane, nemůže být o rozebírání či stěhování ani řeč. Na zámeček je vydaný demoliční výměr, který je pozastavený právě do té doby, než ministerstvo rozhodne.
Nové místo? Kámen úrazu
„Pokud ministerstvo řekne, že zámeček není kulturní památka, pak s ním může vlastník nakládat podle svého – rozebrat a postavit jej zase jinde svobodně. To je jednodušší varianta,“ řekl ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Liberci Miloš Krčmář.
Složitějšími by se věci staly, pokud by ministerstvo zámeček za kulturní památku prohlásilo.
„I potom by jej bylo možné rozebrat a postavit jinde, ale to vše by podléhalo zákonu o památkové péči. Tudíž by o podmínkách přestěhování na základě vyjádření Národního památkového ústavu rozhodoval krajský úřad,“ vysvětlil Krčmář.
Rozhodovalo by se i o novém místě. „To je v současné době kámen úrazu, protože já o všem vím jen z médií a netuším, kam přesně chce nový vlastník zámeček přestěhovat.“
Zámeček chtěl bohatý Rus
Návrh na prohlášení kulturní památkou podal před několika lety sám Miloš Krčmář.
„Ministerstvo rozhodlo, že zámeček za kulturní památku neprohlásí. Mně se ale nelíbilo odůvodnění a tak jsem podal návrh, aby to bylo přezkoumáno. Rozhodnutí bylo poté zrušeno a věc se vrátila zpátky k projednání. Od té doby se to i vinou různých peripetií táhne, ovšem prohlašuji, že tak dlouhá doba není standardní,“ poznamenal Krčmář.
Zatím poslední pokus o záchranu zámečku se odehrál vloni. Tehdy jej hodlal zakoupit bohatý Rus pro svoji dceru.
„Můj klient Alexandr Surikov jako první v červnu 2016 deklaroval, že zámek přestěhuje. Avšak k akci nedošlo. Změnila se finanční situace v jeho rodině, a proto od projektu nakonec odstoupil,“ dodala Makovik.
Zámeček, řečený Neisseburg, byl vybudován kolem roku 1909 jako sídlo celosvětového spolku Schlaraffia. V organizaci typu pánského klubu se scházeli společensky vážení lidé, činnost spolku měla oddychový charakter.
Budova je údajně jediným dochovaným sídlem spolku na světě. Po druhé světové válce patřila například automobilce LIAZ, jež v zámečku měla školicí středisko. Od devadesátých let dům chátrá.