Výstava reflektuje nejen barokní slávu chrámu, ale také stopy, které zanechal v krajině, umění i paměti lidí. Rozdělená je do dvou částí, které prohlubují pohled na význam této sakrální stavby, jedné z vůbec nejvýznamnějších v česko-německo-polském pohraničí.
„Smyslem výstavy je ukázat proměnu. To, jakým způsobem byl chrám vyobrazován, protože nejprve to bylo jen popisně. Takže měl být zaznamenáván každý detail, což souvisí s barokní zbožností. Postupně se to proměňuje a čím dál více místa je věnováno krajině, protože s nástupem osvícenství a i nějakého množství volného času ti lidé přicházeli jako poutníci. Šli krajinou a ta pro ně začala být důležitá, což se v obrazech Hejnic jasně zrcadlí,“ vysvětluje význam proměny kurátorka výstavy a historička umění Anna Habánová.
Nejsme Ještěd, zlobí se správce kláštera na zamítnutí dotace a chystá žalobu |
„První část ukazuje originály i obrazy Hejnic a to, jakým způsobem byl hejnický chrám vyobrazován od konce 18. století až do konce minulého století. V ambitu klášterního rajského dvora se nachází druhá část, kde je na 19 panelech komplexně zpracovaná historie tohoto poutního místa,“ popisuje rozložení výstavy Anna Habánová z katedry historie Technické univerzity v Liberci.
Velkoplošné panely v ochozu kláštera se zabývají nejen historií Hejnic a poutního zázraku, ale také patronátem rodů Gallasů a Clam-Gallasů, požárem a následnou obnovou chrámu, datací i velkou renovací na počátku 20. století.
„V této době vrcholí to velké přenesení do dnešní podoby. Konec 30. let s sebou přináší nacionalistickou deeskalaci i v tomto prostoru, po roce 1945 přichází vyhnání a odsun a v roce 1950 Akce K, kdy zde jsou internovány řeholní sestry. Následně, když už tu nejsou, tady dochází k absolutní destrukci. Vymazání tohoto místa z povědomí poutnictví a hraje tu roli výhradně turistika, která ale nevnímá vůbec sílu poutního místa, protože kostel je nepřístupný a z kláštera se postupně stává ruina,“ vyjmenovává Habánová velké milníky místa.
V roce 1990 ovšem přichází podle výkladu historičky páter Miloš Raban, budoucí farář Raspenavy a Hejnic. Ten sem přináší nejen duchovní, ale i materiální obnovu, která pokračuje až doposud díky aktuálnímu řediteli památky Janu Heinzlovi. Nyní zde dochází k rekonstrukci střechy i opakovaným drobnějším opravám na kostele. „Doufáme, že těch 300 let je pouze začátkem nějaké další vlny péče o celou památku,“ věří Habánová.
Nynější ředitel by zde rád obnovil také původní rozlehlou klášterní zahradu, která sahá až na konec dnešní zelené louky před památkou.
„V původním půdorysu, ale samozřejmě pojatou tak, aby byla pro využití dnešního člověka. Je můj velký cíl navrátit tu zahradu lidem tak, aby to byl důstojný prostor k trávení volného času,“ předesílá Heinzl. „Dál je bezesporu potřeba řešit i fasádu na kostele, která je více než 100 let stará,“ poznamenává.
Dotace a dary jdou obratem do údržby
Podmínkou je však sehnání potřebných finančních prostředků. To pravděpodobně bude a doposud bylo velmi obtížné, jako bývalý patronát totiž památka nemá příliš s čím hospodařit. „Historie připravila Hejnice o „patrony“, a my jsme nyní tudíž trochu odkázáni na to, co si vybojujeme. Co získáme na dotacích a darech obratem investujeme do údržby,“ objasňuje Heinzl.
Hejnický patronátní Clamm-Gallasovský kostel byl postavený podle plánů Thomase Haffeneckera mezi lety 1722 až 1729, a to na místě středověkého mariánského poutního kostela. V roce 2018 se stal chrám i s okolním areálem národní kulturní památkou. Výstava ve zdejší galerii i křížové chodbě potrvá téměř do konce letošního září.
