Hollywoodští scénáristé a režiséři by měli začít urputně přemýšlet, koho obsadí do hlavní role nového blockbusteru. Výživný námět na akční, dobrodružný trhák se možná ukrývá v Jablonném v Podještědí.
V tomto městečku roku 1581 přišel do rodiny luteránského pastora na svět George Tektander. Muž, který se jako jediný na začátku 17. století dokázal živý vrátit ze strastiplné, dvouleté výpravy směřující z Prahy k perskému šáhu Abbásovi Velikému.
Cílem poutě bylo na Blízkém východě předat depeši od habsburského císaře Rudolfa II. Obsahovala prosbu o uzavření spojenectví proti rozpínavosti Osmanské říše. Ze své cesty sepsal Tektander (někdy psáno i jako Tectander -pozn. red.) poutavý cestopis, který se stal ve své době bestsellerem.
Nyní příběh polozapomenutého hrdiny a prvního Čecha, který navštívil a popsal Perskou říši a Arménii, oživuje Ondřej Linhart, student doktoranského studia na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci (TUL).
Cestopis a čaje
Tektanderovu story propojil s malou rodinnou firmou na výrobu pečených čajů. Se svým nápadem získal cenu v soutěži o nejlepší Start-up TUL. A rád by v budoucnu poprvé v historii pomohl dostat do literatury první celý český překlad cestopisu z jeho originálu psaného německým švabachem.
Výrobou pečených čajů se Linhartova rodina zabývá již delší dobu. Dózičky s obsahem na přípravu horkých drinků z višní, meruňek, švestek či kdoulí zatím rozdávala příbuzným nebo přátelům. Nyní se na malé sklenice připojil název Tektandr a pečené čaje touží student nabízet i dalším lidem.
Jak vlastně došlo k propojení čaje a Tektanderova příběhu? Ondřej Linhart říká, že na počátku byla zaprášená kniha.
„Kdysi na gymnáziu jsem zabodoval v dějepisné olympiádě a jako cenu dostal velikou bichli. Zapadla do poličky a dlouho na ní nikdo nesáhl. Až jednoho večera jsem ji z knihovny vyndal, už ani nevím proč. Když jsem v ní listoval, narazil jsem na krátkou zmínku o Tektanderově pouti. Popisoval, jak v Persii popíjel velmi slazený, ovocný nápoj. V tu chvíli mě trklo a řekl jsem si, že to je příběh, který by se výborně hodil k našim pečeným čajům, protože jde vlastně o podobný druh pití. A tak jsem začal na této myšlence více pracovat,“ odhaluje Linhart.
Z německého originálu ještě nikdo nepřekládal
Pak se začal o strhující Tektanderovo dobrodružství hlouběji zajímat a zjistil, že jeho cestopis nesoucí titul Krátký a pravdivý popis putování z Prahy přes Slezsko, Polsko, Moskvu, Tatarsko k carskému dvoru v Persii v letech 1602-1604 nikdy nebyl přeložen přímo z německého originálu.
V češtině vyšlo jen pár ukázek z díla a zabývala se jím například diplomová práce studentky Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Celý cestopis v češtině opatřený kritickou studií sice vyšel v roce 2014 v překladu Pavla Bočka v nakladatelství Refugium Velehrad Roma, avšak překladatel vycházel z ruské verze publikace.
První vydání knihy se považuje za bibliofilskou vzácnost a dochovalo se pouze ve dvou exemplářích. Jeden skrývá vídeňská Hofbibliothek, druhý knihovna Národního muzea v Praze.
„Do překladu bychom se chtěli pustit za nějaké tři roky, až rozjedeme více firmu. Nebudu na tom pracovat přímo já, jelikož nejsem němčinář, ale mám hodně kontaktů a přátel, kteří se zabývají archivnictvím i překladem a chtěl bych je oslovit,“ říká Linhart.
Zemřel při čištění zbraně
Ke skleničkám s čajem ovšem již nyní knížku v kolibřím vydání přikládá. Jde o zhuštěný popis části Tektanderovy anabáze. Zatímco čaje vyrábí studentova máma, na knížečce se podílí studentův bratr. „V příběhu jsou zachovány historické postavy a místa, kudy Tektander prošel, ale přidali jsme smyšlenou postavičku myšáka Pišty, aby byl děj poutavější i pro děti,“ upozorňuje Ondřej Linhart.
Proč si vlastně řekl, že touží po prvním českém překladu původního cestopisu? „Protože jsem přesvědčen, že Tektanderův příběh je strhující a mohl by zaujmout i dnešního čtenáře. Navíc ve své době byl jeho cestopis bestsellerem. Bohužel se na rodáka z Jablonného i na jeho knihu později zapomnělo. Přišla bitva na Bílé hoře, Třicetiletá válka a ještě k tomu Tektander přišel v pouhých třiatřiceti letech nešťastně o život, když se smrtelně postřelil při čistění své pušky,“ vypravuje Linhart.
George Tektander se s družinou z Prahy do Persie vydal přes Moskvu. Zde ho přivítal sám car Boris Godunov. „Na popisu jeho setkání s ním se například ukazuje, jak Tektander nebyl nestranným pozorovatelem. Nesnášel totiž ruskou pravoslavou víru. V Moskvě ho car dal vsadit do domácího vězení, aby neviděl, jak to ve skutečnosti vypadá za zdmi města. Ukazovali mu jen to, co sami určili, nechtěli, aby viděl, jaké Rusko ve skutečnosi je,“ upozorňuje mladý podnikatel.
Toho zaujala i řada Tektanderových zážitků, kdy se ocitl v těsném sousedství smrti. „Byl to bez nadsázky fakt borec. Nejen, že se na výpravu do Persie vydal ve svých jednadvaceti letech a jako jediný živý se z ní vrátil zpět do Prahy, ale byl svědkem řady událostí, u nichž vás ani nenapadne, že by se mohly přihodit. Nechci prozrazovat všechno, abychom neochudili budoucí čtenáře, ale zmíním třeba Tektanderovo ztroskotání na ostrově, který byl odříznutý širokým mořem. Když moře zamrzlo, hrdina po něm pěšky přešel, aby se dostal na pevninu. Jeho život by opravdu mohl být zfilmovaný,“ hovoří Linhart.
Nejprve do Ruska
Poselstvo Rudolfa II. se vydalo na cestu 27. srpna roku 1602. Jak již bylo zmíněno, nejprve zamířilo k caru Borisi Godunovovi do Moskvy, kde vyřídilo diplomatické úkoly, a poté pokračovalo přes Kaspické moře do Persie.
„Kvůli mnoha strastiplným okolnostem přežil cestu k perskému šáhovi pouze Jiří Tektander. Vůdce výpravy Štěpán Kakaš zemřel již při cestě do Persie a podle svého přání byl pochován v Lanzanu v zahradě domu, v němž přebývali. Před smrtí pověřil Tektandera a Jiřího Agelasta, který zemřel záhy poté, aby výpravu dovedli do cíle a předali šáhovi poselství. K panovníkovi Tektander dorazil 15. listopadu 1603 a strávil s ním 2 měsíce, během nichž šáha doprovázel při jeho dobyvačných taženích Arménií. V lednu roku 1604 se konečně vydal na cestu domů a po několika nedobrovolných zdrženích dorazil na přelomu roku 1604 a 1605 zpátky do vlasti,“ popisuje šílenou pouť Jitka Anderlová v diplomové práci Cestopis Jiřího Tektandera z Jablonného.
Autorka dále upozorňuje, že kniha George Tektandera vnesla do cestopisného žánru téma dosud neprobádané, tajemné a exotické země, jakou Persie tehdy byla. V Evropě sice již kvetl obchod s Orientem, na němž se perská říše velkou měrou podílela, avšak o Peršanech samotných, jejich krajině, zvycích a tradicích neexistovalo mnoho záznamů.
„Teprve Tektanderův cestopis však přináší unikátní svědectví nejen o vizuálních objektech, jako byla města, uspořádání jejich staveb či zdejší příroda, ale především o obyvatelích perské říše, jejich smýšlení, náboženských zvyklostech, stravovacích návycích a způsobu boje,“ stojí v diplomové práci.
