„Chvála hřbitovům a muzeím – tam se nacházejí typografické skvosty,“ přiznává čtenářům Libera František Štorm hned na prvních stránkách. Nedávno vydaná kniha podle něj vypráví zejména o vztahu a rozporu mezi volným a užitým uměním.
„Prý je něco jiného dělat věci užité a volné, já však považuji za inspirativní pobývat střídavě v obou světech,“ říká. Když ale přijde nápad, vše ostatní jde stranou. A takzvaná volná tvorba rázem podle něj vůbec není volná. „Kdybych neudělal určitý obraz, píseň, písmo, asi bych umřel,“ popisuje nevyhnutelnost, která jej při tvorbě obestírá.
Impuls pro vznik publikace vzešel ze stejnojmenné výstavy v Liberci. Byť mělo jít původně o expozici zaměřenou hlavně na typografii a grafický design, kde by byly k vidění obálky knih či plakáty, postupně se přetavila v rej divokých olejových maleb, akrylů, grafik i kreseb.
Místo katalogu monografie
Pro příchozí to však byla podle kurátora muzea a editora knihy Luďka Lukuvky akce zajímavá a intenzivní. „Proto nás nenapadlo nic lepšího, než udělat něco, co není úplným katalogem, ale ani monografií,“ přibližuje.
Zatímco na výstavě podle Štorma typografie nakonec vůbec nebyla, kniha je pro něj v tomto ohledu mnohem systematičtější a typografie do ní přirozeně patří. Více než 250stránkové dílo, které vydalo muzeum spolu s nakladatelstvím Malvern, se do své podoby – s přestávkami – vyvíjelo zhruba tři čtvrtě roku.
Klášterní společenství čeká velké oživení, přemýšlí někdejší metalista Štorm |
„Vůbec jsem si neuměl představit, že by František dával dohromady něco jako monografii. Tahle knížka je živá, intenzivně dynamicky živá. Nejen díky propojení typografie, volné tvorby, lavírované kresby, kresby čistě tužkou, grafiky a deníků. Všechno to ukazuje intenzivní vzmach za posledních pět let, kdy se snažil František trochu osvobodit od chlebodárné typografie,“ vysvětluje Lukuvka.
Psychedelická groteska
Od toho odvozuje i název knihy a výstavy – Libero jako Liberec, Libero jako osvobození či vysvobození. Podtitul psychedelická groteska byl původně pracovní název, ale díky výstižnosti se nakonec dostal i na obálku.
Kromě zmíněného obsahuje kniha také rozhovor Lukuvky s typografem, Štorm v ní osvětluje vlastní myšlenkové pochody, čtenáře nechá nahlédnout na své zážitky i přičichnout k procesu umělecké tvorby. Prozrazuje například detaily o tom, jak se rodilo písmo Andaluz, zamýšlí se nad tím, v čem spočívá animální podstata slizké bochnatky, nebo jak se vypořádal se zajímavou zakázkou z herního průmyslu od Warhorse Studios, které s jeho pomocí hledalo (a našlo) fonty pro hru Kingdom Come: Deliverance II.
„To středověké písmo vychází mimo jiné i z tvaru oken Chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, kde se hra odehrává. Je to jeden z mnoha desítek příkladů, kdy jsou Františkovy inspirační zdroje ukotvené na různých místech v Evropě – od jihu až po exotické Tenerife – a nějakým způsobem se přelévají do jeho typografie,“ líčí Lukuvka.
Otištěné deníky
Za důležitou linku knihy, která je pro Lukuvku netypická z mnoha hledisek, považuje otištěné deníky. Jsou zábavné a vtipné, zároveň pomohou čtenářům pochopit její vnitřní rytmus či chronologii.
„Jsem velmi rád, že jsem se na ní mohl podílet a zblízka sledovat Františkův způsob práce. Je jako chodící dynamit. Každou chvíli přicházely nějaké výbuchy nápadů, stránka střídala stránku. Zatímco já jsem si zafixoval nějakou stránku v konkrétní podobě, druhý den už byla zase jiná,“ směje se Lukuvka, kterému podle jeho slov z velmi intenzivní tvorby občas vstávaly nepokojem vlasy na hlavě. „To finále, neskromně řečeno, stojí za to,“ uzavírá.
Štorm naopak připisuje Lukuvkovi coby editorovi zásluhy za to, že má kniha sevřený rámec. Že neobsahuje slabé a nadpočetné věci, že témata nejsou zahuštěná nebo že do ní vnesl kapitoly. „Luďkovi patří velký dík, že mi nedovolil vystavit a otisknout věci, které bych vám nepřál vidět. Protože to by dopadlo katastrofálně,“ glosuje Štorm.
