(31. července 2017)

Pavol Habera a Team (Benátská! s Impulsem, 28. července 2017, Liberec)

Vyprodávají haly, ale na festivalu je běžně nepotkáte. Přesto se kapela Team v čele s Paľem Haberou po roční pauze vrátila do Liberce na Benátskou!, aby v pátek z hlavního pódia naservírovala ty největší hity. „Byla by blbost hrát něco, co by publikum nebavilo,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES frontman skupiny.

Jste podruhé na Benátské za poměrně krátkou dobu, máte tady k tomu nějaký vztah? Dalo by se říct, že se vám tady líbí?
Nemáme vytvořený vztah k žádnému festivalu, protože festivaly zpravidla nehrajeme. Ale je pravda, že tento jediný hrajeme podruhé v naší kariéře. Dohodli jsme se a hrajeme tady, bereme to čistě pragmaticky.

Na druhou stranu je tady hezké okolí, výhled na Ještěd...
Je tu pěkně. Toto prostředí mám rád, protože mi to připomíná Slovensko. Naše Nízké Tatry.

Čím se liší publikum na festivalu od publika, které běžně chodí na vaše koncerty?
Mám dojem, že na festival nepřijdou lidé jen na vás, ale i na jiné kapely a vy jste součást něčeho. O to je to větší výzva je zabavit a strhnout je na svoji stranu.

Odvíjí se od toho repertoár?
Ne. Máme ty stejné věci, které jsme hráli na našem posledním turné. Byla by blbost hrát něco, co by publikum nebavilo.

Některé kapely veřejně přiznávají, že mají hit, který je samotné už nebaví hrát. Elán a Voda, čo ma drží nad vodou, Chinaski a jejich Klára. Buď ho nehrají, nebo s těžkým odporem. Je to u vás podobné?
Tento problém jsme překonali už dávno. Byly písničky, které jsme, přiznávám, nehráli. Ale já jsem tu proto, abych pobavil lidi.

Vy nejste znám jenom jako zpěvák, frontman Teamu, ale porotcujete i v talentových soutěžích. Stává se tak, že se potkáváte na akcích se svými svěřenci, ovečkami, které prošly vašima rukama. Jak to vidíte takhle s odstupem?
Je to zadostiučinění, když vidím, že se někdo živí muzikou a že si splnil sen. Každého, kdo přišel jako neznámý člověk k nám před porotu, si pamatuji, když tam stál poprvé. Občas si říkám: Vidíš, tehdy stačilo říct ne a teď bychom se nepotkali a ty bys prodával někde v Tesku. Nejsem člověk, který by někomu kazil sen. Pokud má na to dělat to, co má rád, a jde si za tím, tak mu to rád splním. Každý z těch, které potkávám, na to v tu chvíli měl. A někteří to potvrzují a někteří ne...

Na Benátské jste headlinerem pátečního programu, největší hvězdou dne. Považujete se za legendu?
Já to tak určitě neberu. Jsme úspěšná kapela, která prodává hodně lístků na turné, která prodala hodně desek a která má hity, kterými se budeme živit do konce života, takže to beru především pragmaticky.

Přesto asi do budoucna něco nového chystáte?
Máme rozdělanou novou věc, do dalšího turné bychom rádi měli celou desku. Ale uvidíme, jsme hodně sebekritičtí.

Teprve nedávno jsem spíše náhodou objevil, že jste kdysi vydali desku celou nazpívanou v esperantu. Jak se to stalo?
To vy jste ještě nebyl na světě (autor rozhovoru je ročník 1991, album v esperantu vyšlo v roce 1989)! To byl ještě socialismus a byla to pro nás jediná šance dostat se s muzikou ven, na Západ. Podařilo se nám to a na základě toho se odvíjely úplně jiné věci. Vždycky přemýšlím, co po tom kroku, který udělám, bude následovat. A to je velmi důležité. Byla to dobrá zkušenost, i když jsme to esperanto opravdu nemuseli.

A uslyší to ještě někdy někdo naživo?
Já doufám, že ne. (smích)

— Jan Pešek