Hubička se společně s Prodanou nevěstou řadí k nejhranějším operám Bedřicha Smetany. Kolem roku 1874 skladatel prožíval nejtragičtější období svého života. V srpnu se začaly objevovat první příznaky sluchové choroby a jeho stav se rychle zhoršoval.
Hubičku pak komponoval v době, kdy už trpěl kompletní ztrátou sluchu. Přesto se mu podařilo dílo protknout laskavým humorem, půvabem a poetikou českého venkova. Právě ten může být libereckému divákovi povědomý.
„Děj je z Podještědí, soubor opery Divadla F. X. Šaldy tedy vdechne život dílu, které je tu doma,“ říká dramaturgyně Lenka Dandová a přibližuje, o čem Hubička pojednává. „Příběh je velice jednoduchý. Vendulka s Lukášem se pohádají o hubičku. Nejdřív si postaví hlavu ona, potom on, ale všechno dobře skončí.“
Autorem libreta je spisovatelka Karolina Světlá. Té v roce 1871 vyšla sbírka s názvem Kresby z Ještědí. Mezi drobnými povídkami byla i Hubička s podtitulem Obrázek ze života pohorského lidu našeho, kterou Světlá později přepracovala na libreto. Smetana měl k Libereckému kraji hlubší vztah. Jeho matka několik let žila v Českém Dubu a přistěhovaly se sem i Smetanovy sestry.
Liberec se Smetanovi nelíbil
Sám skladatel navštívil dokonce i Liberec. A moc se mu nelíbil. „O Liberci lze jen říci, že město je velmi ošklivé, jeho poloha ale rozkošná,“ uvedl v zápiscích z roku 1859.
Současná Hubička je podle režiséra Michaela Taranta živá a opravdová, ale přesto tradiční. „Mám dojem, že když se příběh odehraje pravdivě a poctivě, divák to ocení víc než nějaké vyumělkované moderní pojetí,“ myslí si Tarant.
Operu Hubička, která má premiéru dnes večer, ozvláštní i folklórní soubory Jizera a Jizerka a taky fenka Jůlinka.
