Jeden z největších autobusových dopravců v zemi – semilská dopravní skupina BusLine – se proto rozhodla vydat desatero, které má problematiku vysvětlit. Proč tento krok?

„Problémem je, že část pasažérů s koloběžkami považuje své cestování s nimi za nárok a není moc ochotna respektovat vůli řidičů. Řidič je ale tím, kdo je za přepravu zodpovědný a musí brát v úvahu spoustu okolností, které často nemá čas jednotlivým cestujícím vysvětlovat,“ míní dopravní specialista firmy Jan Libenský.

A podotýká: „Občas se stává, že děti s koloběžkami zkoušejí jezdit i uvnitř po autobusech, což může způsobovat kolizní situace s ostatními cestujícími. Problémem občas jsou i koloběžky složené, ukládané do horních nosičů zavazadel, kde mohou vypadnout a někoho zranit či znečistit. Ne každý autobus disponuje dolním úložným prostorem, který je pro přepravu koloběžek ideální.“

Přepravní desatero

V deseti zásadách, které jsou k nahlédnutí na webu dopravce, například stojí, že k přepravě v běžném autobusu lze přijmout pouze koloběžky, jež se dají složit. „Složená se dá považovat za ruční zavazadlo, jako je například taška s nákupem a nemusíte za ni ani nic připlácet, pokud nepřesáhne jeden z rozměrů 25x60x80 cm,“ píše se v desateru.

To dále uvádí třeba, že ideální je, pokud má přibližovadlo obal, a že o jeho převezení rozhodne vždy řidič. „V praxi se to stává hlavně v situacích, kdy vyhodnotí takovou přepravu jako rizikovou pro zdraví či majetek ostatních cestujících,“ upozorňuje Libenský. Pokud má koloběžka elektrickou baterii, musí ji majitel před jízdou ve voze odpojit. Je-li poháněna kupříkladu benzinovým motorem, do autobusu nesmí.

Stejná pravidla platí v regionu u všech přepravců, kteří jsou zapojeni do integrovaného dopravního systému IDOL. Jeho smluvní přepravní podmínky hovoří o tom, že na koloběžky pohlíží podobně jako na jízdní kola. „Ve složeném stavu se přepravují jako spoluzavazadlo – pokud svými rozměry přesahují podmínky pro přepravu zavazadel. Cena za přepravu spoluzavazadel se řídí tarifem IDOL,“ zní jeden z odstavců podmínek. Ty pak mimo jiné říkají, že cestující nesmí během jízdy v autobuse na koloběžce stát.

V provozu se sluchátky

Podle Libenského sem tam koloběžkáři působí trable i v silničním provozu.

„S tím, jak jejich počet narůstá, vzrůstá i riziko střetu. Přičemž část koloběžkářů není dostatečně chráněna přilbami, nebo chrániči kloubů. Někteří dokonce jezdí v hustém provozu s nasazenými sluchátky, takže není jisté nakolik vnímají své okolí. I z toho důvodu někteří řidiči říkají, že koloběžkáře raději vidí na chodnících, i když tam vlastně nepatří, ale méně riskují,“ zamýšlí se specialista s tím, že by bylo dobré, aby stát sjednotil legislativu.

„Řidiče nejvíc trápí neujasněná legislativa, není jedna úprava platná pro celou republiku, v podstatě každý krajský integrátor to řeší trošku odlišně,“ zakončuje Libenský.