Italský sexsymbol 20. století Sophia Lorenová, brazilská herečka Julia Alvesová, ale i nositelka Nobelovy ceny míru, myanmarská disidentka Aun Schan Su Ťij. Co tato hvězdná jména spojuje? Všechny dámy mají doma šperk od jablonecké firmy Šenýr Bijoux.
Výčet světových úspěchů malé bižuterní dílny to není rozhodně konečný. Její produkci si oblíbili také třeba ve Francii, USA nebo Číně. A nedávno mohli lidé obdivovat krásu korunek v barvách světových soutěží na hlavách pěti finalistek letošního ročníku klání Miss Czech Republic, jehož je Šenýr již řadu let partnerem.
Vyrábíte šperky, jezdíte s nimi takřka po celém světě, a tak můžete srovnávat. Jak moc jsme v krášlení svých outfitů odvážní v naší malé kotlině oproti světu? Přece jen mi přijde, že Češi si na nějakou přílišnou extravaganci nadmíru nepotrpí...
U nás stále platí „malé a bílé“.
Co si mám pod tím představit?
Cokoliv malého, nebarevného. Malinkaté náušnice, nejlépe s jedním kamínkem, malinkatý přívěsek, jeden kamínek. I na svatbě je to celkem upjaté, i když je to svatba a měli bychom se přece radovat. To je asi nejtypičtější pro českou ženu. Pohybuji se mezi modelkami a v šoubyznysu a tam je to naopak, tam se jde do těch monstróznějších věcí. Ale mladá generace se už tolik nebojí, je odvážnější, jde do barev nebo výstřelků. Jsem za to vděčná.
Jste poměrně činorodá a přijde mi, že byste dokázala z bižuterie vyrobit snad cokoliv. V covidových dobách, kdy byly světové trhy paralyzovány, jste třeba přišla s ozdobami na roušky. Jaká je šíře vašeho sortimentu?
Mě tvorba velmi baví. Cokoliv nového mě napadne, chci zrealizovat. Moji rodiče začínali s čelenkami a korunkami a pak v devadesátých letech s takovými ozdobnými kšandičkami, kterými se spínala saka. Pak chodily různé poptávky ze svatebních salonů, takže to byly věci pro nevěsty, jako třeba brože. No a mě vždycky něco napadne a chci to udělat, takže už jsme vyráběli různé amulety, štrasové obojky pro psy. V době covidu, kdy nikdo nic neviděl a nekupoval, nebyly svatby a plesy, jsem začala dělat ozdoby na roušky. Pak jsem vymyslela andílky na čajové svíčky, ozdobné rámečky na fotografie. Dělali jsme ovšem i ozdoby na mikrofony a jednou přišla z USA zakázka na žezlo pro princeznu. Snažím se poprat s čímkoliv a do všeho jdu po hlavě (smích).
To určitě, jelikož po hlavě jste tak trochu skočila i do rodinné firmy. Před tím jste dělala logistiku, otáčela letadla. Tedy věci ne moc bižuterní. Proč jste se najednou rozhodla pro tuto cestu?
Vlastně jsem zkušenosti s bižuterií měla i neměla. Jako dítě jsem v tom vyrůstala odmalička, moje maminka s bižuterií dělala od čtrnácti let, práce byla pořád i doma a já ji taky musela povinně dělat. Takže když jsem slyšela slovo bižuterie, vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě (smích). Takže jsem to měla určitým způsobem nakoukané a nešla jsem do až tak velkého hazardu. Ale ona se do firmy hodila i ta moje zkušenost s logistikou. Viděla jsem najednou, jak se dělá byznys ve velkých světových firmách, a to mi hodně dalo. Spoustu věcí jsem pak přenesla do té naší malé firmičky. Šla jsem do toho v době, kdy naši odcházeli do důchodu a já nechtěla, aby ta dlouhá tradice skončila. A tak jsme v roce 2009 s tátou založili s. r. o. a od té doby se snažím s menšími či většími úspěchy tu naši českou bižuterii prosazovat ve světě.
To se vám poměrně úspěšně daří. Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch, úspěchy?
Velký úspěch je vybudovat úspěšnou značku Šenýru v obrovské Číně. Je za tím ale dlouhá cesta, krok za krokem, než člověku začnou důvěřovat, chvíli to trvá. Vážím si také výstav v Indii a Barmě. S tím mám spojené setkání na ambasádě v Praze s paní Su Ťij, pro kterou jsme dělali šperky. Bylo tam pozváno jen třicet lidí a já mezi nimi. To považuji za celosvětovou čest, přece jen se s ní touží potkat miliony lidí.
Vzácné šperky opět pohromadě. Sada s granáty vypráví příběh slavného rodu |
Majstrštykem ovšem byla také kolekce pro slavnou herečku Sophii Lorenovou, která byla v roce 2014 porotkyní v České Miss...
Šperky pro ni tehdy pochválil i Karel Gott, držel mi dveře, povídal si se mnou. Já je nabídla soutěži krásy, pro kterou jsme dělali korunky. Oni souhlasili s tím, že dar ovšem předají za soutěž Miss. Když se jí tehdy na tiskové konferenci předával, tak jsem tam ani nešla, jelikož jsem tušila, že se k ní ani nedostanu. Nicméně ona vzkázala, že se se mnou setkat chtěla, takže to bylo moje minus, že jsem tam nebyla. Přes tým Miss mě ale požádala, zda bych náušnice v setu nepředělala na klipsové, jelikož nemá propíchnuté uši, to mě vůbec nenapadlo. A tak jsem je ještě v pátek večer předělala, uprosila dívčinu, aby je vyrobila a v sobotu ráno už byly v galvanizovně a odpoledne jsem je vezla na soutěž. Sophia mi za to strašně děkovala a napsala mi kartičku s osobním věnováním, ale bohužel mi ji v produkci někdo zcizil.
Nejenže létáte po světě, ale v Jablonci máte často různé zahraniční návštěvy. Zajímalo by mě, jak reagují například lidé z Číny, kterých je miliarda a půl, na pětačtyřicetitisícový Jablonec?
Je to pro ně fascinující, když přijedou z nějakého dvacetimilionového města. Jsou většinou v šoku, když jdou se mnou po městě a skoro každý mě zdraví. Na to nejsou zvyklí, oni se víceméně na sebe na ulicích ani nedívají.
Už jste tu nakousla lehce nelehkou dobu covidu. Jak je na tom firma teď?
My se po covidu opravdu sbíráme, a to až tak, že jsem přemýšlela i nad tím, zda firmu nezavřít. Aktuálně máme mnohem méně zaměstnanců, s některými jsem se totiž musela bohužel rozloučit. Ale jsem bojovnice, tak pokračuji a věřím, že nám nic celosvětového prodej neutne.
Aktuálně máte za sebou korunky pro další ročník Miss. Jaké jsou ty letošní?
Letos jsou zcela výjimečně ve zlatém kabátku. Ta pro celkovou vítězku Justýnu Zedníkovou má modré kameny, protože ty odráží světovou soutěž Miss World, na kterou vítězka pojede. V tom kontextu je tedy korunka vyrobena. Mírně navazuje na ty předešlé, ale zároveň je zcela nová, originální. Další korunky pro vítězky v dalších kategoriích mají postupně tmavě zelené emeraldy, růžové křišťály, světle modré safíry a champagne křištály.
