„Ve Vratislavicích jsou srdcaři,“ říká návrhářka, která dnes přiveze modely inspirované nespoutanou divočinou i filmovým muzikálem. Svůj um předvedou i skláři z Preciosy.
Proč zrovna Vratislavice?
Kamarád Pavel Podlipný mi před lety volal, že postavili Desítky (kulturní centrum 101010 - pozn. red.) a že by tam mohly být zajímavé akce. Měla jsem tehdy cestu do Jablonce, tak jsem kývla. V duchu jsem si ale připravovala, jak mu vysvětlím, že to nepůjde. Že to stojí moc peněz, protože to není tak jednoduché. Ale když jsem spatřila ten Vítězný oblouk, co stojí u parku, tak jsem si to rozmyslela. Líbí se mi, že starosta Lukáš Pohanka a lidé kolem něho jsou srdcaři. A to mě tak strašně nabíjí a baví! Letos dokonce přitáhnu celou svoji rodinu a přátele. Vnučka už se těší, protože jsem o tom dlouho povídala. Bude to mít jako výlet.
Přípravy probíhají bez potíží?
Letos máme jeden velký problém – nejsou deky. Každoročně přivezeme dvě stovky dek, protože je mám v inventáři kvůli letním akcím. Posledně jsme je tam nechali, ale najednou nejsou. Psala jsem klukům, že musí prošmejdit všechny kouty Desítek, protože bez dek nemůžeme začít. (smích)
Máte víc podobných akcí?
Já už moc akcí neberu. Je to možná sobectví, ale já se chci věnovat těm lidem, které mám. Virtuálních kamarádství je strašně moc, ale pak nemáte čas na ty lidi, které znáte. Do Vratislavic tak chodím nevirtuálně.
Vratislavická přehlídka je jedinečná?
Rozhodně. My máme jednu autorskou přehlídku v listopadu v Praze a potom přehlídku v Karlových Varech. Ve Vratislavicích ale můžou návštěvníci vidět jediné spojení obou přehlídek. Jedinečná je ale i tím, že ji moderuje Diana Kobzanová, která přilétá vždy jen na chvilku z Kanady.
Jaké kolekce návštěvníci uvidí?
Začátek bude patřit letošní kolekci Badikwe. Ta je inspirována jižní Afrikou a divokostí přírody. Druhá část je určená pro příští podzim a zimu a nese název Delirium. Obrazy na ni maloval Adam Jílek. O tyto modely je velký zájem, ale já jsem si je chtěla ještě nechat, aby je viděli lidé ve Vratislavicích. Takže jsou aspoň zamluvené.
Takže pak jdou rovnou klientkám?
Pokud model klientce nesedí, ušije se nový, a ten původní model já už neprodám. Pokud je to ale věc, která zákaznici okamžitě sedne, tak se jí nechává tento. Znáte ženské, ty to chtějí hned a teď. (smích)
Kde jste se inspirovala při druhé kolekci?
Ta vznikla možná trochu pod tlakem mediálního světa a toho, že měla mít premiéru na filmovém festivalu. A můj oblíbený film je Mary Poppins, ale ta stará verze z roku 1964. Tam je strašně moc moudrých myšlenek. Je tam popsaná láska, závislost, chamtivost... A já si říkala, jak daleko má láska k závislosti a touha k chamtivosti. Vznikla proto tato řada. Má znázorňovat, jak daleko má husa k labuti. Protože ráno se člověk vzbudí a je za krásnou labuť, ale večer z něj může být úplně obyčejná husa.
Součástí této kolekce je i práce Preciosy, že?
Mary Poppins nosila vždycky všechno s sebou. Tahala z tašky květináče, zrcadla. A mně občas v rodině říkali Mary Poppins, protože s sebou nosím všechno. Mám u sebe šití, sponečku do vlasů, brufen, náplasti... Do toho mi volali z Preciosy a nabízeli mi, že mi vyrobí nějaký doplněk. Přemýšlela jsem, co by mi tak mohli udělat. Pak jsem se jednou toulala Rakouskem a narazila jsem na takové staré vetešnictví, kde měli špulky. A já věděla, že to mám! Když jsem pak jela do Jablonce, věděla jsem, že chci skleněnou špulku. Podmínka byla, aby to stihli do Vratislavic. Měli na to zhruba dva měsíce. Liberecký designér Jan Salanský se toho chopil a vyrobil jednu velkou špulku a holky z Preciosa Jewellery mi dělaly ty menší. Vše nakonec stihli už do Varů a já jsem za to strašně ráda. Jedna věc je přehlídka, ale druhá, že neustále objevuji řemesla, tentokrát sklo.
Název této kolekce je Delirium. Z jakého důvodu?
Už jsem byla tak zblblá tou kolekcí, že v jednu noc se mi zdálo, že chytám bílé myši. Říkala jsem si, že to už je špatné, to už je delirium.
Jaké jsou teď v módě trendy? Co byste doporučila nosit?
Na trendy vám neodpovím, ale co doporučím? Ať každý zůstane sám sebou. To je strašně důležité, protože zjistíte, že opravdovost prodává úplně nejvíc. Ne to, že se někomu budete snažit nabulíkovat, že supr na příští rok bude taková krajka nebo maková struktura. Ne, vůbec ne. Je to i tím, že já už si nechci nic dokazovat. Já si i kolikrát říkám, že jako módní návrhářka bych měla víc tlačit na pilu. Ale já nechci. Chci se věnovat lidem, které mám kolem sebe, chci jim doporučovat, ale nechci tlačit trendy.
Zjednodušeně řečeno, ať si každý nosí, v čem se cítí dobře?
Víte která barva je nejlepší? Ta, která vám sluší. Je to tak i s délkou či šířkou kalhot... Ať si každý bere z módy to, co mu vyhovuje a sluší. Ale zase naopak nebýt ignorantem, protože to, jakým způsobem se oblékáte, tak tím vyjadřujete úctu k lidem a postoj k určitým věcem.
Co když někdo nevypadá úplně ideálně, někde má nedostatek, někde přebytek, neměl by přeci jen myslet na okolí, které se na něj dívá?
Je to o inteligenci a sebevědomí. O tom, jak si člověk váží sám sebe, jaký mám postoj sám k sobě. A musí mít sebereflexi. Člověk, který nemá sebereflexi, je schopný se obléct tak, že dá najevo aroganci vůči okolí.
Nedávno jste v jednom článku komentovala slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou. Vnímáte ji jako ikonu?
Takhle si představuji politika dnešní doby. Člověka, který přijímá názory druhých a není arogantní. Ano, člověk může mít negativní názor, ale nemůže ho šířit tak, aby šířil špatnou náladu. Určitě to bude ikona pro spoustu dam, protože na ně nebude působit arogantně.