Socha je zpět po 83 letech. Letos si místní připomínají sté výročí jejího odhalení.
„Abych pravdu řekl, už jsem nevěřil, že to někdy dopadne. Osmadvacátého října 2018 jsme se sochu pokoušeli vykopat na pravděpodobném místě, ale když jsme jámu vykopali, voják tam nebyl. Po nějaké době jsem našel ve Velkém Poříčí jeho hlavu, a to mě nakoplo. Pak se našel na Ostrovech i zbytek sochy. Řekli jsme si, že když už jsme ji našli, bylo by dobré ji vrátit na pomník k stoletému výročí odhalení,“ vypráví čermenský patriot a dobrovolný hasič Josef Vítek, který se s dalšími lidmi o navrácení sochy zasadil.
Přiznává, že ho socha „vzala“. Když před čtyřmi lety zemřela zdejší chalupářka a regionální badatelka Eva Pumrová, která o nalezení sochy usilovala, pokračoval po ní. Nakonec přesvědčil městskou radu, aby kývla na opravu.
Sochařka a restaurátorka Martina Hozová poté vytvořila kopii vojákovy hlavy podle dříve poničeného originálu a renovovala tělo sochy. Nová je i puška. „Žádáme o česko-polskou dotaci z euroregionu Glacensis. Když nedopadne, zaplatí renovaci sochy město,“ říká místostarostka Hronova Věra Bartošová (bezp., Rozvoj města).
Socha vydržela jen 17 let
Pomník padlým vojínům pořízený z milodarů Čermenští odhalili 23. srpna 1925. Desku se secesním motivem vytvořil místní kameník Vojtěch Lhotský. Socha italského legionáře v životní velikosti byla dílem Aloise Suka z Velkého Poříčí, který tou dobou studoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích. Pak pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze.
Pískovcová socha na pomníku v pohraniční vesničce vydržela jen sedmnáct let, než ji německé úřady za protektorátu v roce 1942 nařídily sundat. Zpět se po válce nevrátila, podle kroniky ji kdosi zohavil.
Místní ji po léta ukrývali v hospodě U Města Náchoda, jenže při jejím bourání v šedesátých letech zmizela nadobro. Tehdy asi socha přišla o hlavu. Tu objevil Josef Vítek koncem roku 2018 u známého ve Velkém Poříčí.
Nalezení zbylého torza pak bylo dílem velké náhody. Když se do čermenského domova důchodců nastěhoval náchodský malíř Karel Maněna, všiml si u pomníku desky s výkladem o ztraceném legionářovi. Přesně věděl, kde torzo celé roky leží, a hledače nasměroval do známé chatové osady u Náchoda. Sochu si tam přemisťovali od chaty k chatě jako svého druhu trpaslíka.
Skončila mezi sutí
Majitel jedné z chat se k soše dostal shodou okolností jako pracovník při opravách elektrických sítí.
„Někdy v letech 1966 až 1968 Východočeská energetika prováděla v Malé Čermné rekonstrukci sekundární sítě a já jsem vozil materiál. Jedna naše zaměstnankyně ze skladu bydlela na polské hranici a říkala mi, že zbourali hospodu a za vesnici vyváželi všechen stavební rum. Zrovna tam dělali nějakou cestu a vyvezli to i s tou sochou. Jezeďákům na tom nezáleželo, dokonce tenkrát ještě byly na soše otisknuté pásy z pásového traktoru, jak to asi planýrovali. A to jsem si řekl, že by bylo škoda, aby ze sochy udělali základ cesty. Bylo mi toho líto, oni by to ještě zavezli dalším odpadem a zmizela by z povrchu zemského,“ vylíčil před třemi lety pro iDNES.cz Stanislav Valtera, který na Ostrovech provozoval známý kiosek.
Měl na náklaďáku hydraulickou ruku, pro sochu zajel, naložil ji a převezl do Pekla. Na návrat torza do Malé Čemné kývl v naději, že se tím věc důstojně završí.
Prezident si odskočil z chalupy
Dvaaosmdesátiletý Valtera se přijel podívat 10. srpna na slavnostní odhalení pomníku. Mezi hosty byla sochařka Hozová, syn Evy Pumrové Miloslav či historik z polské strany hranice Bronislaw Kamiński, který před lety pomáhal na svět Pomníku tří kultur v sousedící Czermné.
Konala se malá výstavka o záchraně sochy a dorazil i prezident Petr Pavel.
„Prezident tu nebyl na oficiální návštěvě. Měl dovolenou, a tak si z chalupy v České Čermné zajel k nám na pivo na Malou Čermnou. Známe se už hrozně moc let. My Čermáci držíme při sobě, jezdíme na setkání Čermných, pan prezident si s námi sedne, popovídáme si, zajdeme na rybu, někdy sem jezdil na kole,“ líčí Josef Vítek.
Masaryk přežil socialismus
Náhradou za legionáře stával při pomníku od roku 1947 sloupek s Masarykem a nápisem Pravda vítězí. Kupodivu na místě vydržel i za socialismu. Jde o 1,4 metru vysoký sloup s černou žulovou destičkou, do níž je vyrytý portrét prezidenta z profilu.
Sloupek je nyní sundán a zbývá dořešit, co s ním bude dál. „Zatím leží na paletách. Už jsme vymysleli, kde by mohl stát, aby byl veřejně přístupný, ale musíme se domluvit s majiteli pozemku. Teď se chystám žulu vyleštit. Kameník už mi poradil postup a dovezl i přípravek,“ plánuje Josef Vítek.
Již dříve zakonzervovaná hlava legionáře zřejmě poputuje do Muzea Náchodska, které se o hronovské muzeum stará.