Zda se deska skutečně skrývala pod dřevěnou podlahou, nebo její nález nebyl náhodný a vše bylo trochu jinak, než tvrdí neznámá majitelka chalupy, není pro biskupství důležité. Podstatné je, že deska už je doma.
„Bývalá majitelka si vyhradila právo k nákupu se vůbec nevyjadřovat, a to respektujeme. Netušíme, jestli okolnosti nálezu jsou pohádka nebo naopak. Vycházíme z toho, co nám nálezce řekl a je na badatelích, aby uvedli, jak je možné, že se to dostalo až na Šluknovský výběžek. Možná vše bylo jinak, pro nás je každopádně nejdůležitější, že jsme desku získali,“ řekl mluvčí biskupství Pavel Sršeň.
K tisku byly potřeba dvě měděné desky, našla se jen ta horní. Druhá je dál nezvěstná. Vyrobeny byly roku 1790 ve Vídni podle předlohy kanovníka, autora mnoha akvarelových vedut českých měst Jana Antonína Venuta.
„Víme, že desky vyryl vídeňský mědirytec Kilián Ponheimer starší. Je to nález až neskutečný. Vidím v tom obrovský význam kulturní, historický, umělecký i technický. Je to naprostý unikát,“ zdůraznil soudní znalec v oboru starožitnictví Ivan Tejkl, spoluautor výstavy Zobrazení Hradce Králové v proměnách času s mnoha velmi podobně cennými mapami, vedutami nebo akvarely.
Jan Antonín Venuto se městu věnoval často a nalezená mědirytina výstavu ještě pozvedne.
Kdy se objeví druhá polovina?
Kromě detailní mapy diecéze jsou tu také kartuše s texty, signaturami, vysvětlivkami, znakem tehdejšího biskupa Jana Leopolda rytíře z Haye a vedutami královských měst Hradce Králové a Nového Bydžova.
Deska bude k viděníTisková deska mapy bude nejspíš už brzy k vidění na výstavě Zobrazení Hradce Králové v proměnách času, jež v Muzeu východních Čech trvá do 21. září. Biskupství představilo měděnou desku už začátkem srpna. Muzeum s vystavením počítá. „Čeká se na ochranný rám. Měl by být v prvním zářijovém týdnu. Po adjustaci bude deska ihned vystavena,“ řekl koncem srpna pro iDNES.cz Ivan Tejkl. |
Měděný plát zachycuje diecézi krátce po významných josefínských reformách, jsou na něm i farnosti nebo poutní místa.
Deska je ve velmi dobrém stavu. Na míru dostane rám s ochranným sklem, takže jejímu vystavení pak už nic nebrání.
Přes dvě stě let staré unikátní desky nikdo nepostrádal, nikdo po nich nepátral, byly považovány za definitivně ztracené.
„O jejich existenci se nevědělo. Dokonce ani v literatuře jsem dosud nenarazil na zprávu, že by desky vůbec někdy byly fyzicky popsané. Zajímavé je, že byly vyryté v roce 1790, ale podle literatury byly otištěné až o dva roky později, což zřejmě souviselo s úpravami. Každopádně z dostupných zdrojů vůbec nevíme, co se s deskami 233 let dělo, a už vůbec ne, kde může být ta druhá,“ sděluje Tejkl.
Biskupství už ze svých sbírek pro hradeckou výstavu několik vzácných originálů půjčilo. Horní polovina mědirytiny tak bude další.
Hradec v proměnách času. Vzácné originály poskytli sběratelé i instituce![]() |
„Aktivně pátrat po dolní polovině určitě nebudeme, ale vyslali jsme vzkaz, že bychom byli vděčni za jakékoli informace vedoucí k jejímu nalezení. Je spíš úkol pro badatelskou činnost pátrat, kam by se z vídeňské dílny, která je vyrobila, mohly dostat. V našich silách to určitě není, my tedy budeme čekat, jestli se například za dalších 200 let neobjeví,“ říká Sršeň.
Hradec byl Venutova slabost
Jan Antonín Venuto je sice rodák z Jevišovic na Znojemsku, ale s Hradcem je pevně spjat, právě tam vedla řada jeho cest, jež podnikal s batohem na zádech. Ve městě nakonec i zakotvil. Žil v letech 1746 až 1833. Protože byl topograficky přesný a svá díla datoval, můžeme dnes díky němu takřka přesně vědět, jak vypadala hradecká nová pevnost v roce 1809.
Zemřel v Hradci Králové, po jeho smrti město navštívil císař František I. , fanda map a vedut. Město mu Venutovy kresby věnovalo, a proto řada jeho akvarelů zachycujících český venkov před 200 lety dnes patří do mapové sbírky Rakouské národní knihovny.
Soudní úředník si vyhrál s detaily Hradce, obraz dorazil z New Yorku![]() |
Hradec Králové byl v 19. století vděčným objektem dalších významných vedutistů, v té době „fotografů bez fotoaparátu“. Coby právník a soudní úředník tu v letech 1855 až 1867 žil například Vincenc Morstadt. Jeho prospekt Velkého náměstí je detailní tak, že zachycuje nejen podloubí, jezuitskou kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie nebo tehdejší kašnu před radnicí, ale i měšťany, zvířata či tehdejšího hradeckého kanovníka se zlatým křížem na krku.







