Významné plátno s portrétem císaře Rudolfa II. od Lucase van Valckenborch vzniklo před rokem 1585, kdy bylo panovníkovi okolo třiceti let.
Na přepravě a zavěšení díla v Galerijním sále se podílela řada techniků a na vše dohlíželi dva členové celní správy. Obraz vyňali pracovníci muzea z přepravní bedny připomínající trezor.
„Přicestoval z Vídně a je pečlivě zabalen. V bedně se tu jeden den vydýchal. Až obraz vyndáme, prohlédne ho restaurátor, aby zjistil, jestli se po cestě nepoškodil,“ uvedla před jeho instalací autorka výstavy o Rudolfovi II. historička umění Eliška Fučíková.
Teď obraz už visí a zájemci si celou výstavu, která potrvá do 7. listopadu, mohou od pátku prohlédnout.
Dílo je zajímavé tím, že je tu Rudolf zachycen ve věku, z něhož neexistuje jiný doklad o jeho podobě. Je mu něco přes třicet a na hlavě má oblíbený klobouk. Osud díla je nejasný.
„Co s ním přesně bylo, nevíme. Putoval z místa na místo. Co naopak víme, je, že autor obrazu portrétoval i Rudolfova nepříliš oblíbeného bratra Matyáše, který se stal po něm českým králem,“ řekla odbornice na rudolfínskou dobu.
Malířů, kterým císař zapózoval, je málo, podle Fučíkové tři, možná čtyři. Další umělci pracovali pouze s předlohou.
Výstava nabídne i další mistrovské práce dvorních umělců legendami opředeného císaře římského, krále uherského, českého, chorvatského a arcivévodu rakouského z dynastie habsburské, jenž si z Prahy udělal sídelní město.
Sbírku tvoří běžně nepřístupná výtvarná díla Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachen, Josepha Heintze staršího, Roelanta Saveryho, Pietera Stevense, Dirka de Quade van Ravesteyn, Matthiase Gundelacha, Adriaena de Vries a Aegidia Sadelera.
Kabinet rudolfinských kuriozit
Muzeum představí soubor grafických listů a kreseb, erbovní privilegia či mapy. Perlou hradecké výstavy je zápůjčka portrétu od Lucase van Valckenborch zakoupeného v roce 2012 do knížecích lichtenštejnských sbírek ve Vídni a Vaduzu.
Mnohé bude k vidění vůbec poprvé. „Až donedávna jsme se smutkem sledovali, jak se na světových aukcích prodávají umělecká díla, která byla kdysi součástí rudolfínských sbírek, ale na něž české veřejné kulturní instituce nemají peníze. V posledních deseti letech se začala situace měnit. Našli se osvícení soukromí sběratelé, kteří se zasloužili o to, že se některá díla mohla z ciziny vrátit do země původu,“ raduje se Eliška Fučíková.
Výstava by mohla být inspirací pro další sběratele, kteří umožní muzeím a galeriím prezentovat své sbírky. Podle kurátora a vedoucího návštěvnického oddělení hradeckého muzea Stanislava Hrbatého se i dříve s rudolfínským uměním česká veřejnost setkávala jen zřídka.
„V 90. letech minulého století bylo komplexněji představeno jen na velké výstavě v Praze. Naše výstava rozšiřuje badatelské poznatky z posledních let a dosud málo viděný fond rudolfínského umění představí v širších souvislostech evropského kontextu.“ řekl.
Výstavu doprovází malý kabinet kuriozit rudolfinské éry - lebky exotických zvířat, pravěké fosilie, schránky velkých mořských mlžů, reprodukce nejcennějších obrazů z rudolfínských sbírek a kopie části Mattiolioho herbáře. S ohledem na slavný dvoudílný film s Janem Werichem v roli císaře i pekaře nesmí chybět alchymistická dílna.
Rudolfínská doba v druhé polovině 16. století byla érou rozkvětu umění a vědy v českých zemích. Malířům, alchymistům, astronomům se dařilo hlavně v Praze.
„Rudolf nechtěl žít ve Vídni s rodinou, Pražský hrad pro něho byl ideálním místem, proto se v něm usadil. Praha byla metropolí Svaté říše římské. Za Rudolfa II. se do Čech stahovali umělci a učenci z celého světa, protože se rozkřiklo, že pro ně má císař slabost. Praha se jim stala Mekkou, našli tu uplatnění i ocenění,“ poznamenává Fučíková. V Praze měli privilegia, císař nad umělci držel ochrannou ruku, mohli svobodně tvořit.