EPO1 představuje také dílo významné textilní umělkyně Evy Damborské a ostravského výtvarníka Jiřího Surůvky. Kurátorský projekt Máme v revíru pytláka tematizuje postavy z okraje společnosti, z podsvětí i mýtů.
Oči mezi horami. Tak se jmenuje výstava zlínského rodáka Patrika Hábla, jenž patří k nejvýraznějším českým malířům střední generace. Pro EPO1 připravil monumentální malby, jeho desítky metrů dlouhé svitky nazvané Červený vodopád, Černé pohoří nebo Černobílá krajina se v turbínové hale rozlévají do prostoru, vznášejí se jako vlny či hory.
 |
Instalovat je ke stropu pomáhal mostový jeřáb, nejdelší svitek měří 30 metrů. „Když jsem tento prostor viděl poprvé, spadla mi čelist. Byla to velká výzva a sousto,“ přiznal Patrik Hábl.
V centru stojí dosud nevystavený cyklus 64 obrazů inspirovaný tvářemi známých i neznámých žen. Je mezi nimi třeba americká malířka Mary Cassattová, rakouská múza Alma Mahlerová nebo francouzská výtvarnice Suzanne Valadonová. Patrik Hábl na cyklu pracoval několik let.
„Jsou to ženy známé i neznámé, žijící i nežijící. Spojuje je, že byly inspirací pro své muže. Za většinou velkých mužů stojí silné ženy,“ uvedl malíř.
Podle ředitele EPO 1 a kurátora výstavy Jana Kunzeho se Háblova obří plátna stávají krajinou, architekturou a obrazem samotným. „Prostor přestává být jen výstavní halou, stává se obrazem, do něhož vstupujeme. Návštěvník je jeho součástí, jakýmsi figurantem v krajině tváří, jejichž pohled jej tiše, neúprosně a nepřetržitě sleduje,“ vysvětlil Kunze. Výstava zároveň představuje i Háblovu sochařskou tvorbu, dřevěné skulptury vznikly už v 90. letech.
Dialog s vláknem
Díla textilní umělkyně Evy Damborské připomínají organické struktury, rostlinné buňky, pavučiny a ptačí hnízda. Podobně jako Háblova plátna se některé instalace vznášejí ve velkolepém prostoru turbínové haly. Výstava Křehkost a síla vlákna nabízí ucelený průřez celoživotní tvorbou v Ostravě usazené autorky. Výtvarnice používá látky, nitě, papír, drátky i celofán, které vrství, vyšívá a různě kombinuje.
Výstava vytvořená pro trutnovské centrum umění staví do kontrastu křehké materiály a syrovou industriální architekturu. Vybízí k vnímání skrytých jemností.
„Zdůrazňuje paradox vláken – jsou téměř neviditelná, a přesto drží tvar, spojují, chrání. V tomto jemném médiu se zrcadlí ženský princip, jehož odolnost vychází z empatie, vytrvalosti i schopnosti proměny. V práci Evy Damborské se obyčejné materiály proměňují v poezii forem, struktur a tichých příběhů,“ říká Jan Kunze.
Také další autor je bytostně spjat s moravskoslezskou metropolí. Malíř, performer a spoluzakladatel výtvarné skupiny Přirození Jiří Surůvka patří mezi nejdůležitější postavy ostravské výtvarné scény. V díle pohybujícím se mezi groteskou, ironií a společenskou kritikou reaguje na aktuální i historická témata. Výstava Topič elektrárenský v industriální strojovně EPO 1 představuje známou instalaci Otcovství, záznamy performancí alter ega Batmana nebo bizarní Kabaret Dr. Caligariho.
EPO1
|
Ve stylu Pulp Fiction
Ztvárnění podsvětí v současném výtvarném umění se v bývalé rozvodně věnuje kurátorský projekt Máme v revíru pytláka. Osudy lidí na hraně společnosti, v pomyslném podsvětí, fascinují spisovatele i výtvarníky od nepaměti.
Stejně tak přitahuje umělce vyobrazení podsvětí jako mytologického místa, kam odcházejí duše zemřelých. Obě tyto roviny reflektuje výstava dvaceti soudobých autorů. Na více než 50 obrazech a sochách představuje různé podoby bytostí z podsvětí jazykem současné vizuální kultury, zloděje a dealery, ale také převozníky či bohy.
„Je to výstava typu Pulp Fiction –historek z podsvětí, než že by šlo o nějakou důkladnou sondu do inspirativního tématu podsvětí v dějinách umění,“ poznamenal kurátor Petr Hájek. Výstavě Máme v revíru pytláka dominuje stejnojmenná alegorie Poslední večeře od Leonarda da Vinci v podání Filipa Kůrky.
K vidění jsou Portréty opilců Patrika Adamce, monumentální sousoší Androse Forose Velká bitva pracující s legendou o sv. Jiří nebo série Monstra Tomáše Kurečky.
Letní cyklus výstav vznikl na poslední chvíli. „Ještě na začátku února jsme byli přesvědčeni, že tady bude úplně jiný projekt. Protože některé věci nezafungovaly – a nebylo to naší vinou –, tak jsme se v únoru rozhodli, že to skrečujeme. Na přípravu a realizaci výstav, které tu teď jsou, jsme měli pouze dva a půl měsíce. Bylo to hektické, ale výsledek mě nadchnul,“ prozradil majitel EPO1 Rudolf Kasper.
