Podobný zásah v nejpřísněji chráněných místech národního parku se dosud neuskutečnil. Pokud se osvědčí, ochranáři se postarají o záchranu dalších druhů.
V klidovém území rostou trsnaté traviny, kleče a solitérní smrčky. Na Labské louce v nadmořské výšce víc než 1 300 metrů leží hustá mlha s viditelností sotva na 20 metrů. Mnohem dřív slyšet než vidět je trojice mužů se dvěma křovinořezy a bubnovou sekačkou. Pracují asi sto metrů od turistické stezky, v obdélníku 20 na 40 metrů. Ostrůvky se vzácnou rostlinou, jimž se mají vyhnout, jsou vyznačeny černými tyčkami.
„Vysoké traviny, jako například bezkolenec modrý, se čím dál víc rozrůstají a hrozí, že udusí velmi vzácný všivec krkonošský. Bezkolenec a další expanzivní rostliny potřebujeme dostat pod kontrolu. Jsme si jisti, že pokud bychom to neudělali, všivec zde, stejně jako v dalších lokalitách, zanikne,“ vysvětluje botanik Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Stanislav Březina. Podle něj by to mohlo být otázkou několika let.
„Alarmující rychlost změny“
Zásah přichází za pět minut dvanáct. V místech, kde hučí křovinořezy, skomírá několik málo nekvetoucích rostlin, odborník hovoří o posledních mikrolokalitách. Unikátní arkto-alpínská tundra zarůstá nezvykle rychle.
„Rychlost změny je alarmující. Na některých místech kromě seče možná připadá v úvahu i pastva. Dlouhodobá pastva velkých býložravců prospívá zachování tundry v severní Evropě,“ míní botanik.
Stejným způsobem pracovníci zasahují v dalších dvou lokalitách roztroušených v krkonošské tundře, kde navíc vyřezávají smrčky a borůvčí. Pracují na celkové ploše přes tři tisíce čtverečních metrů. Efekt se projeví za několik let. Odborníci budou monitorovat kromě reakce všivce také celkové změny ve společenstvu vyšších rostlin, lišejníků a mechorostů. V letošním a pravděpodobně ani příštím roce se seč na Labské louce opakovat nebude.
„Máme to přesně zmapované, zachytili jsme stav před sekáním a uvidíme, jak to tady bude vypadat za rok za dva a v jakých intervalech bude potřeba seč opakovat,“ poznamenává Stanislav Březina.
Důvodů, proč rostlina s fialovými květy mizí, je několik, kromě dusíkových spadů i klimatická změna.
„Podnebí je sušší a teplejší, což expanzivním travinám prospívá. Na vegetačních snímcích je dobře vidět, že se tu rozrůstá smrk, kleč a keříky. Takovým skokanem je borůvka, která se na některých lokalitách šíří opravdu hodně,“ připomíná botanik.
Mnohem početnější populace všivce se nachází ve východní části hor, v okolí Luční boudy.
Krkonošská tundra je i domovem celé řady endemitních jestřábníků. Některé z nich jsou na tom dokonce ještě hůře než všivec, vyskytují se už jen na několika málo místech.
Přežití unikátních druhů
Pilotním zásahům na hřebenech předcházela podrobná odborná debata, experiment schválila vědecká rada KRNAP. Může ukázat způsob, jak v době klimatické změny účinně chránit i další ohroženou flóru.
„Umožní nám ověřit, co může být skutečně přínosné pro dlouhodobé přežití unikátních horských druhů rostlin. Mnohé jsou podobně jako všivec krkonošský předmětem ochrany KRNAP a jsou chráněny českým i evropským právem,“ uvádí ředitel správy parku Robin Böhnisch.
Podobné zásahy k odstranění invazivních rostlin jsou běžné na krkonošských loukách. Terénní pracovníci vždy na jaře sbírají větve, kameny a odpadky, vyřezávají náletové dřeviny, sekají trávu a louky hnojí. V nejpřísněji chráněném území na hřebenech Krkonoš je to novinka, od druhé světové války se tu žádná seč neprováděla. Ochranáři pouze prořezávali kleče.
„Obvykle v přírodní zóně národního parku takovéto zásahy neděláme. Změny v arkto-alpínské tundře jsou však tak rychlé a alarmující, že neustále pracujeme na tom, aby tundra nezanikla,“ říká mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.
