Ve zdravotnictví Kristýna Čivrná začala až na prahu třicítky. Její příběh dokládá, že na důležité změny není v životě nikdy pozdě.
Vyučila se prodavačkou smíšeného zboží, několik let pracovala v továrně a po narození dcery nastoupila do supermarketu. Začínala jako pokladní, vypracovala se na zástupkyni vedoucí. Přesto cítila, že ji to příliš nenaplňuje.
„Podepisovala jsem stohy faktur, dělala objednávky zboží, počítala vratné lahve na paletách nebo stála za pokladnou. Po pár letech mi to už přestávalo dávat smysl,“ přiznává.
Už na mateřské dovolené proto dálkově studovala Střední zdravotnickou školu v Trutnově.
„Chtěla jsem dělat práci, ve které budu moci pomáhat. Celková změna profese byla tím nejlepším, co jsem sama pro sebe mohla udělat,“ uvádí.
Odrazovali ji marně
Přestože ji okolí zpočátku od studia odrazovalo, nenechala se znejistit a šla si za svým. Za velmi důležitou považuje podporu rodiny i zaměstnavatele:„Myslím, že bez podpory to zvládnout nejde.“
Na praxi docházela do vrchlabské nemocnice, ve které začala později pracovat na plný úvazek. K následné péči se přitom dostala shodou okolností. Když do nemocnice nastupovala, bylo právě na tomto oddělení volné místo.
„Poskytování ošetřovatelské péče je spojené s každým nemocničním oddělením, ale na následné péči je specifické tím, že je dlouhodobé. Dnes tady pracuji osm let a neměnila bych,“ poznamenává Kristýna Čivrná.
Titulu si považuje
Titul Sestra roku považuje za ocenění i důležitou zpětnou vazbu:
„Vnímám to jako potvrzení, že svou práci dělám dobře a že když chcete, můžete se svou pílí opravdu někam dopracovat. Potvrdilo mi to také, že změna, kterou jsem v pracovním životě udělala, byla správná.“
Od začátku jí bylo jasné, že běžnou součástí její práce se stane smrt. Umírání pacienta vrchlabská sestra rozděluje na dvě roviny – pracovní a lidskou:
„Pracovně se s tím vypořádávám tak, že povinností nás zdravotníků je zajistit, aby bylo vždy důstojné. Lidsky se na to dívám tak, že v mnoha případech je smrt pro pacienta vysvobozením.“
Přestože podobné ambice nikdy neměla, Kristýna Čivrná se vypracovala na pozici vrchní sestry dvou oddělení. Když vedení nemocnice s nabídkou přišlo, rozmýšlela se dlouho, a dokonce navrhovala služebně starší kolegyně. Ty to však odmítly. Podstatné pro ni je, že ani jako vrchní sestra nepřišla o každodenní kontakt s pacienty. Manažerské povinnosti může kombinovat s přímou péčí.
„Bez kontaktu s pacienty bych se neobešla, protože jsme tu hlavně pro ně. Nejvíc mě naplňuje, když se společně s lékaři mohu podílet na jejich uzdravování. Když pacient jde domů v dobré fyzické i psychické kondici a hlavně spokojený, to má pro mě největší smysl,“ říká.
Studuje, hlavu čistí v horách
Oceněná sestra se studiem neskončila ani po maturitě. Nyní dokončuje všeobecné ošetřovatelství na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice.
„Někdy je to těžké, s učením dlouho do noci přichází únava. Sester, které si doplňují vzdělání, je však spousta. Na přednášce vám řeknou, že jsou po noční směně a další noční je čeká. V tu chvíli si uvědomíte, že zvládnout se dá všechno a že nejste sami,“ podotýká Kristýna Čivrná.
Nejlépe si od školy a práce vyčistí hlavu, když si jde zaběhat nebo vyrazí na procházku po horách.
Zdravotníků si všimli až za covidu
Dosud nejtěžším a nejvíc stresujícím obdobím pro ni byla covidová pandemie. Prováděla testy pacientům i zaměstnancům a působila v nemocničním očkovacím centru.
„Covidové období mě hodně posílilo. V naší nemocnici se ukázala opravdová týmová spolupráce, nasazení všech bylo neskutečné,“ přiznává.
Z toho, že v covidové éře vzrostla prestiž práce zdravotníků, má však smíšené pocity.
„Aby byla vyzdvihována práce zdravotníků a tleskalo se jim na balkonech, musela tomu předcházet covidová pandemie. Přístup zdravotníků k pacientům je však stejný za všech okolností, ať už je pandemie, nebo není. O nemocné se starají dnes a denně a covid je tu pořád s námi, jen už se o něm moc nemluví.“
Ovlivnila podobu oddělení
Kristýna Čivrná je vrchní sestrou oddělení následné péče a následné rehabilitační péče se 40 lůžky a 27 zaměstnanci. Pracoviště následné rehabilitační péče, kde se zotavují zejména pacienti po chirurgických a ortopedických výkonech, otevřela vrchlabská nemocnice v letošním roce.
Vrchní sestra se na tom manažersky podílela, dostala šanci ovlivnit vzhled oddělení i výběr vybavení.
„Jsem ráda, že jsem měla příležitost ovlivnit, jak bude vypadat a fungovat naše budoucí pracoviště. Mně i mému týmu se tu pracuje úplně jinak, než kdybychom přišli k hotovému,“ přiznává.
