Přes ulici od továren, zato skrytá v zeleni. Monumentální rondokubistická vila patřila rodině textilního průmyslníka Čerycha, ta o ni však přišla při konfiskaci roku 1948. Synové odešli na Západ ještě legálně, avšak rodiče s příbuznými už překročili hranici s převaděčem.
Ve vile působila krajská politická škola a skoro 50 let zdravotní středisko se zubaři, takže místní lidé stavbu důvěrně znají. V roce 1990 ji bratři Čerychové restituovali a věnovali ke vzdělávacím účelům Nadaci rozvoje občanské společnosti, ta však velké břemeno po dvaceti letech prodala.
O vile a její zahradě exprezident Václav Havel prohlásil, že je unikátní křižovatkou 20. století s pohnutými osudy obyvatel, nadějí, úpadkem a zase nadějí. Po náročné celkové opravě za nového majitele to teď vypadá na tu nadějnou fázi.
 |
„Je to díky architektu Otakaru Novotnému, který měl vše vymyšleno, my jsme s naším architektem Vojtěchem Jirsou následovali jeho kroky. To byla jediná možná cesta,“ vysvětluje Eliška Kaplický Fuchsová, vdova po architektu Janu Kaplickém (1937–2009).
„Z Národního plánu obnovy jsme dostali dostatečné množství peněz na to, abychom k rekonstrukci přistoupili najednou, po etapách by se to nepodařilo. Teď je celá vila hotová a funkční, je udržitelná, ekologická, soběstačná. Je to stoletá památka a je výjimečné, že jsme ji mohli vrátit i se současnými technologiemi do stavu, jak o vile přemýšlel její tvůrce,“ říká.
Jako zpráskaní
Přitom když si v roce 2022 s partnerem Jozefem Lucákem jela vilu obhlédnout, vrátili se jako zpráskaní psi, že už záchrana není možná. Tehdy byla vila třetím rokem bez provozovatele, protože místní neziskovka Centrum rozvoje si našla jiné místo. Ikonický altán za jezírkem ležel popadaný, do domu jižním průčelím přes terasu i do suterénu zatékalo.
„Odvod vody byl v alarmujícím stavu, to se muselo okamžitě udělat,“ říká filmová producentka.
„Těch překvapení se ukazovalo víc a víc. Je velký zázrak, že jsme dnes tam, kde jsme,“ tvrdí Jozef Lucák, ředitel nadačního fondu Kaplicky Centre. I když byla oprava náročná, s chválou zejména na úředníky a památkáře nešetří.
Průmyslníci si architekta oblíbili
Vila upomíná na výrazné rodiny novoměstských průmyslníků Bartoňů z Dobenína a josefovských Čerychů. Bezdětný podnikatel Ladislav Bartoň v České Skalici vybudoval dvě rozlehlé továrny s přádelnou, tkalcovnou, barevnou a tiskárnou. Vila byla jeho svatebním darem neteři Marii.
Svatbu měli Marie a Jiří Čerychovi v roce 1924, o rok později se stěhovali do nového. Zakázku svěřili architektu Otakaru Novotnému, Kotěrovu žákovi, kterého si Bartoňové a Čerychové na východě Čech oblíbili.
Zahradu s protáhlým bazénem, vodotrysky, sochami, altánky, rozáriem či šparglovnou dostal na starost architekt zahradního umění Josef Kumpán.
Ve sklepě, kde se původně skladovalo uhlí, vznikly strohé moderní prostory. Je tu nová kuchyně, pokoje pro lektory i galerie rodiny Kaplických. Architekt Vojtěch Jirsa neskrývá, že odvlhčení suterénu bylo hotovou detektivkou.
„Příčina byla v terase, kde to pořád vlhlo i přes veškerá opatření v interiérech. Když jsme otočili horní schod, ukázalo se, že tam byly původní odtokové kanálky. Odvodnění bylo docela dobře vyřešeno, jen v průběhu dalších prací našim předchůdcům před osmi lety nedošlo, jak systém fungoval a v dobré víře ho zalepili, aby udělali izolaci,“ vysvětluje architekt.
Záchrana i nové prvky
Citlivý přístup k domu, prohlášenému roku 1958 památkou, chválí Vladimíra Paterová z josefovského pracoviště Národního památkového ústavu.
„Pan Jirsa je nejen výborný architekt, ale i stavař. Oceňuji jeho respekt a pokoru k původnímu dílu i to, že dokázal vložit svou vlastní invenci, což je vidět ve sklepích nebo na půdě. Je tu zachováno to původní, doplněné o soudobé záležitosti. Byl tu skvělý pracovní tým, inženýři, technický dozor investora, pan Lucák tu byl prakticky pořád. Dobře vybrali řemeslníky a restaurátory, kameníci tady udělali obrovskou práci,“ vypočítává Vladimíra Paterová, která při opravě byla garantkou památkové péče.
Do vily se dříve mnoho neinvestovalo, provoz byl náročný na energie. Čerychovi se sice snažili pomoci peněžními dary, ale leccos bylo dožilé.
Nově vila dostala střechu z bobrovek namísto nepůvodní měděné krytiny. Schodiště terasy je odvodněno. Obnovena je i fasáda z bílých režných cihel. Po rozborech původního materiálu restaurátor skoro rok doplňoval zvětralé zdivo a také fasádu patinoval. Vyčištěny jsou i pískovcové prvky, které už byly místy zčernalé. Altán v zahradě, postavený kvůli filmařům, znovu zdobí zahradu.
Změny jsou i uvnitř. Přibyla tepelná čerpadla a plynové kotle. V hale se povedlo zachránit původní parkety, ty v jídelně byly poškozeny od zubařských křesel a teď jsou tu nové, pod nimi je podlahové vytápění. Pro zimní zahradu nynější majitelé nechali zhotovit mozaikovitou dlažbu z drobných kousků.
Na stropě haly je zrestaurována výmalba od Františka Kysely. Květinový vzor se svastikami z roku 1924 někomu asi vadil, a tak malbu léta zakrývaly dřevotřískové desky. Další odkryté květinové pásy jsou ještě na několika místech domu. Nábytek se nedochoval, nahradí ho tu jiný, pořízený v aukcích.
„Přihlásíme obnovu do soutěže Patrimonium pro futuro. Začnu to připravovat za celý kraj, nic lepšího v současné době tu není. Jsem ráda, když se něco takového povede,“ říká památkářka.
Rekonstrukce vyšla na 65 milionů korun bez započtení daně, Národní plán obnovy poskytl 40 milionů. Opravy zabraly 21 měsíců, už je zkoulaudováno. Další investice ještě potřebuje zahrada.
První dáma stříhala pásku
V sobotu 4. října se ve vile otevřelo Kaplicky Creative Centre, které cílí na architekturu, film, design a mladé tvůrce. Dům si prohlédla první dáma Eva Pavlová.
„Ať se vám daří a máte tu spoustu milých, příjemných návštěv,“ pronesla. Její tatínek se narodil v Náchodě, prezidentský pár chalupaří nedaleko, i tak byla Eva Pavlová překvapena, že se ve městě ukrývá tak krásné místo.
Prohlédla si celý dům včetně sklepa, kde bude galerie Kaplických. Místnosti dominuje lakovaný stůl se zvlněnými okraji navržený Janem Kaplickým. Na něm stojí model nerealizované Národní knihovny v Praze i model realizovaného pavilonu školky v Londýně z roku 2001.
Dvacet let starou školku od Future Systems však čekala demolice. Když to vdova po architektovi etablovaném ve Velké Británii zjistila, nechala laminátové díly asi dvacet metrů dlouhé stavby převézt do Česka. Školka byla donedávna složena na zahradě vily, dokonce uvažovali znovu ji tu sestavit, byla by to první Kaplického stavba v tuzemsku. Nakonec ji získala Galerie Golf v Hostivaři, která ji opraví.
Dokonalé kino
Nové kino vybavené DCI projektorem Barco a Dolby zvukem už při slavnostním otevření promítlo Havlovo Odcházení či dokument Oko nad Prahou. Od neděle 5. října začalo promítat pravidelně. Vejde se sem šedesát návštěvníků, v provozu bude denně, už nabízí rezervace na dvě až tři projekce za den. Nachází se na přestavěné půdě.
Právě ta je velkou chloubou nynějších stavitelů. Původně uvažovali jen o pořízení lepšího projektoru, nakonec se však rozhodli pro dokonalé technické vybavení, které umožní premiéry jako v multikinech. Věří, že to přitáhne filmové fanoušky ze širokého okolí. Jako dramaturga dokonce získali filmového kritika Kamila Filu.
Půdu však museli zpevnit ocelovou konstrukcí, také ji odhlučnili, aby kino nevadilo v ložnicích pod ním. Prostor je od výšky dvou metrů nastříkán celulózou tak, aby se zvuk neodrážel zpět. Vzduchotechnika i technologie jsou zakomponovány do domu tak, že ničím neruší.
Dalšími akcemi kreativní centrum cílí na vzdělávání v profesích, které se točí kolem divadla, filmu a obecně umění. První bude 16. až 18. října rezidenční projekt MasterClass souboru Divadla Spejbla a Hurvínka pro deset účastníků.
Rýsuje se i spolupráce s vysokými školami, které by tu mohly pořádat například sympozia. O své zkušenosti se tu podělí třeba sochař David Černý, malíř Jiří Černický nebo novinář Jakub Szántó.
Producenta přemluvila příbuzná Čerychů
Tím, kdo zásadně zahýbal osudem domu, je filmový producent Jaroslav Bouček. O prázdninách 2010 tu dohlížel na natáčení filmu Odcházení v režii bývalého prezidenta Havla (1936–2011).
Před třemi lety mu zavolala z Kanady Georgina Steinsky, sestřenice již zesnulého Ladislava Čerycha (1925–2012), která se také mecenášsky podílela na dřívějších opravách.
„Říkala mi: Pane Boučku, vy jste jediný srdcař, kupte vilu a zachraňte ji. Přemluvil jsem dceru Elišku, abychom tu udělali kreativní centrum pro mladé umělce, ona vilu koupila a za dva roky jsme to zrekonstruovali. Pan Bartoška i všichni moji kamarádi ekonomové mě varovali, ať vezmu nohy na ramena a utíkám, tak jsem udělal opak, ale snad to k něčemu bude. Místo je to nádherné a díky Havlovi a Kaplickému má i svého ducha,“ říká producent, jehož těší, že se záchrana vily zdařila.