Větrný mlýn v Borovnici je replika. Má ale všechno, co originál

  16:56
Funkční replika větrného mlýna německého typu v Borovnici na Trutnovsku je už hotová. Do konce prázdnin by měla být zkolaudována, poté si návštěvníci budou moci uvnitř prohlédnout kompletní technologii. Redaktor MF DNES si interiér prošel s předsedou spolku Větrák Jiřím Chvojkou, který stavbu inicioval.

U mlýna, jehož stavbu tesaři dokončili na vrchu Třešňovka v červnu, se denně  zastavují desítky výletníků.

Replika stojí dva kilometry od místa, kde až do roku 1968 stával poslední mlýn tohoto typu, u něhož se podle směru větru natáčelo celé tělo deset tun vážícího objektu. Totéž umí jeho věrná kopie vybavená funkční mlynářskou technologií.

Většina součástí je nová, jen malá část pochází ze starších mlýnů. Dvě nevelké místnosti jsou plné ozubených kol, převodů, hřídelí a násypek. Nechybí ani kapsový výtah nebo šalanda.

Do prvního patra 11,2 metru vysoké dřevostavby s půdorysem 5,6 krát 5,3 metru vede dřevěné schodiště. Po pravé straně zaujme moučnice – rozměrná truhla na semleté zrno. Ze spleti rozvodů, převodů a hřídelí ve středu místnosti je na první pohled patrná složitost technologie. Ukázkou řemeslnického umu jsou dvě dřevěná ozubená kola, která jsou do sebe zaklesnutá, aby přenášela sílu mlýnského kamene.

„Je tam i lehčení, kterým se kámen zvedá a přibližuje. Když se s mletím začíná, je úplně nahoře, postupně se přibližuje dolů, aby mouka byla co nejjemnější,“ popisuje Jiří Chvojka. 

V prvním patře je dobře vidět vrchní část pět metrů vysokého čepu z dubového dřeva, kterému se v mlynářské terminologii říká tatík. Na něm celý mlýn sedí a otáčí se. Stavaři ho na Třešňovce před dvěma lety společně s dvě tuny vážícím základovým trámovím instalovali jako úplně první komponentu. Na tatíkovi je položen obří trám ve tvaru kvádru s délkou strany 40 centimetrů – matka.

„Tímto otvorem se to maže lojem, celá budova se natáčí proti směru větru. Když je správně natočená, tady se to odbrzdí a mlýnské kameny se dávají do pohybu,“ ukazuje Jiří Chvojka. V těchto dnech chce mlýn poprvé natočit a nejpozději do konce prázdnin vyzkoušet umlít mouku.

V šalandě mlynář pracoval i odpočíval

V levé části místnosti je další nezbytná součást větrných mlýnů – kapsový výtah. Jeho úkolem je vertikálně dopravit zrno do hranolového vysévače v horním patře.

Dole hned u vstupu se nachází ještě jedna malá, skromně zařízená místnost. V šalandě mlynář pracoval i odpočíval. Měl tu pracovní ponk a truhlářský kozlík. „Mlynář ovládal několik řemesel. Musel umět sešít prasklý řemen nebo udělat palce natlučené do palečního kola,“ ukazuje průvodce na dřevěné palce, které nejvíc ze všeho připomínají kladívko.

Do druhého patra se stoupá rovněž po dřevěném schodišti. Hlavní dominantou je obrovské paleční kolo se čtyřmetrovým průměrem. Zabírá většinu místnosti, od stropu ho dělí jen pár centimetrů. Po celém obvodu jsou připevněny desítky palců. Energii, kterou mu dodávají větrem poháněné perutě, přenáší na mnohem menší cévní kolo. To zase uvádí do pohybu mlýnský kámen s upevněnou násypkou na zrno.

Pod dřevěným kruhovým krytem, takzvaným lubem, je kámen takřka dokonale schován, vidět je pouze malá část. Paleční kolo je stejně jako čep vyrobené z dubu, palce z tvrdého akátu, ostatní komponenty větrného mlýna včetně konstrukce ze smrkového dřeva.

Malá kulatá okna ve druhém patře nabízejí krásný výhled do kraje. Mlýn je tak zároveň originální rozhlednou.

Interiér zatím není běžně otevřen pro veřejnost, objekt není zkolaudován. „Po stavební stránce máme hotovo, nyní dolaďujeme detaily technologie. Předpokládáme, že kolaudační rozhodnutí získáme do konce prázdnin. Pak budeme vědět, kolik lidí na prohlídku budeme moci kvůli bezpečnosti vzít, a zveřejníme otevírací dobu,“ dodává Jiří Chvojka.

Výsledek je monumentální, chválí starostka

Navrácení větrného mlýna do Borovnice po padesáti letech stálo na tři miliony korun, Královéhradecký kraj zaplatil polovinu rozpočtu. Zbytek doplatila obec, sponzoři a výtěžek z veřejné sbírky.

„Výsledek je monumentální. Každého, kdo jde nebo jede okolo, mlýn zaujme a rád se přijde podívat. Borovnice díky tomu turisticky ožila,“ uvedla po dokončení stavby starostka obce Eva Tajbrová.

Kromě specializované firmy se na ní podíleli budoucí lesníci, tesaři a truhláři z krajských středních škol.

V podkrkonošské vesnici svého času stálo několik mlýnů, na tom posledním Němec Augustin Hackel mlel mouku ještě za druhé světové války. Spolek Větrák vznikl v roce 2003 s cílem vrátit po desítkách let do Borovnice větrný mlýn. Prvním hmatatelným počinem bylo parkoviště, které obec nechala o osm let později na nejvyšším místě ve vesnici vybudovat.