Drsný svět nejvyšších hor a syrová atmosféra expedičního horolezectví dýchá z černobílých fotografií Jana Červinky. Autor, který byl členem prvních národních expedic po druhé světové válce, vybral pro aktuální výstavu snímky z let 1950 až 1987.
„Většina z fotografií vznikala ve výjimečných situacích. Horolezectví je rizikový sport a kolikrát při něm zažijete hraniční okamžiky,“ říká devětaosmdesátiletý Jan Červinka.
Opavský rodák, jenž od roku 1969 žije ve Vrchlabí, spolupracoval jako druhý kameraman s režisérem Bedřichem Rogerem a především s fotografem Vilémem Heckelem. Až do jeho smrti v roce 1970 při zemětřesení pod Huascaránem v Jižní Americe.
Do první národní expedice se Červinka nedostal jako horolezec, ale coby asistent kameramana. Jeho snímky na trutnovské výstavě zachycují jak první poválečné výpravy československého týmu do Alp a na Kavkaz, tak pozdější slavné výstupy v Asii.
V roce 1965 národní expedice poprvé vyrazila mimo Evropu do pohoří Hindúkuš v Afghánistánu. Jeho velkou část Červinka s Rogerem a Heckelem procestovali, pořídili filmový a fotografický materiál z dnes již pro cizince těžko přístupných míst. Natočili zde film Kam pták nedoletí.
„Bedřich Roger nebyl horolezec, většinou fotil dole teleobjektivem a já jsem tahal kameru a celé zařízení nahoru. Dohromady to vážilo kolem deseti kilogramů,“ poznamenává Červinka. Během velmi úspěšné expedice horolezci vylezli na 17 do té doby neslezených vrcholů, sedm z nich bylo vyšších než šest tisíc metrů nad mořem.
Byl svědek tragických událostí. Dva kamarádi se mu nevrátili
Několik fotografií pochází z památných výprav Čechoslováků na himálajského obra Makalu v letech 1973 a 1976. Na ně má Jan Červinka smíšené vzpomínky. Reprezentační družstvo zde sice dosáhlo jednoho z nejobtížnějších prvovýstupů, obě expedice však poznamenaly tragické události.
„V roce 1973 jsme vylezli těsně pod jižní vrchol, ve výšce 7 950 metrů nad mořem se nám zranil kamarád Jan Kounický, kterého jsme snesli do pátého výškového tábora, kde po čtyřech dnech zemřel. Věděli jsme, že ještě bude nějakou dobu žít a čekali jsme, až zemře. Bylo to strašné,“ vzpomíná rodák z Opavy.
Při druhé výpravě v roce 1976 po zdolání vrcholu zahynul Karel Schubert. „Fotografie z Makalu mi dodnes připomínají, že dva naši kamarádi se z expedic nevrátili,“ dodává Jan Červinka.
Na horách fotil to, co se mu líbilo, a nikdy nepředpokládal, že by dělal výstavy. První se uskutečnila ve vrchlabském Krkonošském muzeu v roce 2006. Od té doby jich uspořádal po celé republice přes dvacet a připravuje další.
Hodně jsem se naučil u Viléma Heckela, říká fotograf
První fotoaparát si půjčil při výpravě na Mont Blanc v roce 1955. Jeho největším mentorem byl Vilém Heckel, jenž dodnes patří mezi pojmy v české krajinářské fotografii.
„Když se dnes podívám na své fotky, některé jsou trochu podobné jeho snímkům. Právě od Vildy Heckela jsem se toho nejvíc naučil. V roce 1967 jsme společně vylezli necelou sedmitisícovku Dir Zom v Pákistánu, což byl jeho výškový rekord,“ připomíná.
Jan Červinka letos v červnu oslaví devadesátiny. Horám zůstal věrný celý život a i v penzi si připsal několik pozoruhodných sportovních výkonů. V 62 letech zdolal nejvyšší horu Severní Ameriky Denali, v roce 2006, kdy mu bylo 76 let, vylezl na Mont Blanc. Ještě ve dvaaosmdesáti vyrazil s kamarádem do Pyrenejí a dodnes v Krkonoších lyžuje.
