Neratovské děti mají díky sponzorům a dobrovolníkům bezbariérovou školu

  14:06
Otevřela se nová budova Základní školy speciální Neratov v Bartošovicích v Orlických horách. Je bezbariérová, každá třída má dveře přímo do školní zahrady, nechybí ani odlehčovací byty.

Základní škola speciální Neratov v Bartošovicích v Orlických horách má novou bezbariérovou budovu. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Sdružení Neratov založilo před šesti lety v Bartošovicích v Orlických horách školu pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. Díky bezbariérové budově odpadne nezbytné používání plošiny či schodolezu pro děti na vozíku, či dokonce jejich nošení v rukou do patra staré školy. Nový objekt je doslova srostlý s okolím. Do podkroví vozíčkáře dopraví výtah.

„Je to vlastně hydraulická zdvihací plošina. Přivezli nám ji z Itálie zrovna v době covidu, samozřejmě na poslední chvíli,“ přiznává potíže při dokončování stavby speciální pedagog Petr Žitný, když procházíme chodbou v přízemí ke třem učebnám. Všechny mají dveře na školní zahradu.

„Ty prostory jsou krásné, větší, než jsme měli. Velkou výhodou je, že žáci mohou vyjít hned ze třídy ven na zahradu, což o přestávkách využíváme, prostě super,“ chválí si učitelka Tereza Šafářová.

Sdružení stavělo školu od podzimu 2018. Ještě loni vznikla hrubá stavba a střecha. Přes zimu se pracovalo v interiérech. Původně škola počítala se třemi třídami v přízemí a kapacitou 18 dětí. Během stavby však zájem rodičů stoupl a škola proto nakonec v podkroví jednu místnost upravila na třídu.

„Je ohromná výhoda, že když nejde o nějaký dotační projekt, můžete pružně reagovat na změny. Najednou se nám zvedl počet dětí, takže jsme kapacitu navýšili o jednu třídu na 24 žáků,“ říká Antonín Nekvinda ze Sdružení Neratov.

V přízemí je také sborovna, cvičná kuchyňka, jídelna či prostorná šatna pro parkování vozíků a kočárků. Nechybí ani speciálně navržené sociální zařízení.

„Je vidět, že škola je navržena tak, aby perfektně sloužila svému poslání. Díky dvacetiletým zkušenostem našich pedagogů jsme dokázali říct, jak mají vypadat kliky, záchody, madla, jaké mají být vzdálenosti, co je praktické. Všechno je tady na sto procent funkční,“ vyzdvihuje Nekvinda zkušenosti kolektivu kolem ředitelky Bronislavy Havlíkové. Ta sama se slavnostního otevření zúčastní kvůli karanténě jen prostřednictvím obrazovky.

Pomohli sponzoři a dobrovolníci

„Podpora našich sponzorů, blízkých a přátel byla naprosto neuvěřitelná. Celé dva roky po dobu výstavby nám byli všichni obrovskou oporou. Ten čas nebyl vůbec jednoduchý, do toho přišla doba covidu, která teď dolehla i na mě,“ říká ředitelka z obrazovky.

Stavba by měla stát celkem 18,5 milionu korun. Část peněz spolek investoval z vlastních zdrojů, ale vzal si i bankovní úvěr. Další částky poslal kraj, obce i firmy a soukromí dárci. Škola totiž uspořádala veřejnou sbírku.

Podle stavbyvedoucího Vladimíra Homolky je stavba výjimečná právě obětavým zapojením lidí, kteří se na stavbě podíleli: „Je spousta firem nebo českých výrobců, kteří poskytli třeba materiál pro stavbu, pracovní síly pro stavbu, dobrovolníky. Byly tu mraky lidí, kteří tento projekt podpořili. To úsilí je neuvěřitelné.“

Malování jako dar

Jedním z dobrovolníků, kteří přiložili ruku k dílu, je i malíř Michal Bedrníček, který je členem Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů ČR. Výzvu k pomoci s výmalbou školy našel na sociální síti.

„Když jsem to tu uviděl, bylo mi jasné, že sám to nezvládnu. Oslovil jsem kolegy z cechu i firmy, které nám zapůjčily další techniku nebo sponzorsky darovaly barvy,“ vypráví malíř a ukazuje při tom na čistě bílou stěnu.

„Tady jsme použili nástřik. Jsou to speciální antibakteriální barvy odolné i proti virům, jejich působení nevyprchá. Navíc jsou omyvatelné. Bylo nás tu nakonec více než deset. V pátek jsme si vše připravili a napenetrovali, v pondělí se začalo malovat a v úterý odpoledne bylo hotovo,“ popisuje bleskovou akci, která vedení školy vyrazila dech. Kdyby měla práce zaplatit, vyšly by na 200 tisíc korun.

Stoupáme po schodech do podkroví, kde jsou kromě jedné učebny také terapeutické místnosti, odpočinková místnost a navíc i pokoje pro odlehčovací službu. Ta má pomoci rodinám, kteří si potřebují od péče o své blízké krátkodobě odpočinout.

„Chtěli bychom ji spustit v říjnu o víkendech,“ sděluje Nekvinda.

V původních prostorách v prvním patře staré bartošovické školy nyní místo výuky slouží denní stacionář. Navštěvují ho hlavně klienti, kteří kvůli věku už do školy nepatří. Příjem z provozu stacionáře a odlehčovací služby by měl v budoucnu sdružení pomoci splácet úvěr na stavbu školy.