Začalo to kdysi tím, že jeho soused Zdeněk Hrnčíř, který doma provozuje reklamní agenturu, osadil zákazovou dopravní značku před svůj dům k cestě, kudy se vjíždí z hlavní silnice k areálu Pavla Popa.
Před třemi lety si Hrnčíř stěžoval, že radnice hodlá pronajmout pozemek s parkovacím místem před jeho domem, který si bez povolení upravil. Tvrdil, že je to odveta za to, že ohlásil sousedovy černé stavby. Sám přitom prohlašoval, že ho obtěžuje údajný hluk a nadměrná doprava mířící do sousední Popovy provozovny.
Tehdy Hrnčíř také osadil kovové sloupky do původní cesty kolem sepských humen, aby blokoval průjezd nákladních aut do Popova areálu autodopravy. Podnikatel Pop tenkrát odmítal cokoli komentovat, aby kauzu nejitřil, a čekal na pravomocná rozhodnutí. Nyní zase s vyjádřeními šetří soused Hrnčíř, který komunikuje pouze stručně e-mailem.
Že je právo na Popově straně, ukázaly dva pravomocné rozsudky. Okresní soud v Náchodě už koncem roku 2016 zamítl žalobu, jíž se Zdeněk Hrnčíř domáhal 260 tisíc korun za to, že mu soused poškodil svým podnikáním dům, jak kolem jezdila těžká auta.
Tvrdil, že se v letech 2013 a 2014 objevily na domě trhliny a jím objednaný znalec prokazoval, že za to může sousedova autodoprava a výrobna palivového dřeva.
Revizní znalec to však vyvrátil, podle něj vibrace nemohly na dům působit, když do provozovny jezdily náklaďáky jen dvakrát nebo třikrát za měsíc. Naopak znalec shledal, že na domu se podepsala špatně provedená rekonstrukce z 90. let.
Náchodský soud řešil i další Hrnčířovu žalobu, kterou se bránil proti údajnému obtěžování hlukem, prachem a výfukovými plyny z Popova areálu. V počátku soudkyně dokonce vydala předběžné opatření, takže autodopravce nesměl projíždět po žádné z cest do areálu.
Než dosáhl jeho zrušení, firmu to prakticky na dva měsíce vyřadilo z chodu, zaměstancům přitom platili část mzdy a státu odvody. Soud v Náchodě a pak i krajský soud však žalobu nakonec v roce 2018 zamítly.
Soudkyně se dokonce při místním šetření vydala přímo do Spů, aniž by našla něco závadného. Znalec z oboru akustiky naměřil hluk v mezích limitů a jen jeden svědek potvrdil, že ho hluk také obtěžoval, ale jen do začátku roku 2016, nejbližším sousedům nevadilo nic. Pop namítal, že soused je chronický stěžovatel a on podniká v areálu od roku 2003, aniž by od té doby zvyšoval výrobu dřeva či autodopravu.
„Naopak jsem musel vše omezit, abych mohl čelit nátlaku ze strany souseda,“ říká Pavel Pop.
Stavební úřad už legalizoval jeden přístřešek
V případu Hrnčířových tyčí rozhodl silniční správní úřad, krajský úřad a krajský soud v roce 2019 v jeho neprospěch. Překážky musí odstranit, on se však hodlá soudit.
Hrnčíř opakovaně napadá, že jeho soused podniká v provozovně, kde jsou černé stavby. Krajský úřad ale v říjnu potvrdil dodatečné povolení pro přístřešek k parkování.
Podobně to zřejmě dopadne i s dalšími přístřešky. I u nich totiž stavební úřad dal už najevo, že stavby nijak nepoškozují zájmy pana Hrnčíře, od jehož pozemků jsou vzdáleny dostatečně. Řízení u stavebního úřadu jsou teď přerušena až do konce dubna na žádost stavebníka Popa, a to kvůli tomu, že jeho soused neoprávněně zveřejňuje jeho osobní údaje.
Soused Hrnčíř však pokládá postup stavebního úřadu vůči Popovi za nemístně mírný. Píše kvůli tomu na krajský úřad či hejtmanovi. Podobně si stěžuje na kohokoli, kdo rozhodl v jeho neprospěch, na postup policistů či státního zástupce.
Postavili hradbu z dřeva. Rodině vadí, že je soused natáčí
Nejpalčivějším bodem celé kauzy je, že množství dokumentů namířených proti podnikateli Popovi visí volně na internetu, včetně jeho data narození, jména, různých podrobností a opakujících se nařčení z neoprávněného podnikání. Hrnčíř totiž zmocnil spolek Human Rights Defense (HRD) z Chlumce nad Cidlinou, aby ho zastupoval vůči úřadům, které viní z různých prohřešků. Spolek, jenž si dává za cíl ochranu lidských práv, tak už řadu měsíců zveřejňuje Hrnčířovu úřední korespondenci na svém webu.
Kromě toho však Hrnčíř už od roku 2015 fotografuje a natáčí, kdo všechno se pohybuje v areálu Popovy firmy, ale i v rodinném soukromí domu a zahrady. Přes plot pořídil stovky fotografií. Na fotce se ocitla i nemocná matka pana Popa, na videu je zase nezletilá dcera jen v kalhotkách a na trampolíně, opodál jde zahradou její matka.
Fotopastmi si soused pořizoval snímky a videa veškerého pohybu na veřejné cestě, kde osadil tyče. Fotil i pohyb aut a lidí na další veřejné cestě před Popovým areálem. Fotky i videa poslal třeba na krajský úřad, ministryni Kláře Dostálové (ANO) i dalším poslancům Parlamentu ČR, aby ovlivnil jejich pohled na pětiletou kauzu.
Kvůli tomu Popovi teď žijí jako za zdí. Když je soused sledoval z přízemí svého domu, vystavěli si kolem pozemků mohutnou hradbu ze štípaného dříví. „Bohužel soused neváhá vylézt až na střechu svého domu a stodoly, aby nás mohl dál monitorovat,“ říká Pavel Pop.
Jeho rodiny se sledování hodně dotýká, vleklými spory jsou už unaveni. „Sousedovi nevyšla likvidace mé firmy. Měl jsem tu nesčíslně různých kontrol, které byly v pořádku, začal pak dávat podání úředníkům, a když mu to nevyšlo, zabetonoval tyče do cesty. Pak obesílal poslance, spojil se se spolkem HRD, nakonec nás začal poškozovat na našem soukromí,“ říká Pop.
„Nejvíc mě to mrzí kvůli malé dceři. Jak mám při tom podnikat a ještě mít nějaký osobní život? Kamarádi už sem nechodí, protože soused pořizuje jejich fotky přes plot. Je to vyčerpávající. A není nikdo, kdo by s tím něco udělal,“ tvrdí Pavel Pop.
Úřad nařídil spolku, ať stáhne osobní údaje z webu
Kvůli zveřejňování svých osobních údajů na webu HRD se obrátil ještě s jedním stěžovatelem z úplně jiné kauzy na Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Úřad jim dal pravomocně za pravdu definitivně loni v dubnu. Ve dvou bodech rozhodnutí potvrdil, třetí později zrušil. Rozhodl, že spolek zasahuje do Popova práva na ochranu osobních údajů a musí je z webu smazat.
Podle ÚOOÚ vadí, pokud se zveřejňují informace, že se konkrétní člověk účastní nebo účastnil trestního či přestupkového řízení, což se týkalo obou stěžovatelů.
„Představuje to významné riziko v podobě nepříznivých dopadů do práv těchto osob, a to jak v osobní, tak v pracovní sféře. V případě, kdy trestní řízení nedospělo ani k podání obžaloby, je takový zásah o to významnější. Takové informace mohou vést k sociálnímu vyloučení osoby a jejích rodinných příslušníků, ztrátě zaměstnání a dalším negativním dopadům,“ píše v rozhodnutí inspektorka ÚOOÚ Jiřina Rippelová.
Nejsem kompetentní, říká soused, který předává dokumenty
Úřad už věc uzavřel. Spolku nařídil, že musí osobní informace odstranit do měsíce, což se však nestalo.
„Spolku byla uložena pokuta 40 tisíc korun plus náklady řízení, a to za ´nerespektování předchozího rozhodnutí´. Do budoucna tím samozřejmě není vyloučeno, že můžeme zahájit opětovné řízení za stejný skutek, který trvá i po dni rozhodnutí,“ přibližuje nynější stav mluvčí ÚOOÚ Vojtěch Marcín.
Pan Hrnčíř se vyhýbá odpovědi, jestli se bude angažovat v tom, aby spolek stáhl z webu Popovy osobní údaje. „Nebudu se vyjadřovat vzhledem k tomu, že nejsem kompetentní,“ píše Zdeněk Hrnčíř v e-mailu. Prostřednictvím spolku se přitom dožaduje u ministerstva financí odškodnění 12 milionů korun, že ho ÚOOÚ nezahrnul mezi účastníky řízení.
Pokuta byla podvrh a úřad rozhodl v náš prospěch, tvrdí spolek
Předsedkyně spolku se však k odstranění údajů nechystá. Dokonce tvrdí, že řízení ÚOOÚ dopadlo ve prospěch spolku. Odkazuje na usnesení, kterým ÚOOÚ v červnu zastavil řízení, avšak jen v jednom bodu, čímž prý zároveň zrušil i dubnové rozhodnutí.
„Úřad pro ochranu osobních údajů jednoznačně deklaroval, že není žádný právní důvod pro jakékoliv vedení řízení s Human Rights Defense, a tímto právním aktem jsou de facto nesporně zrušeny i veškeré předchozí právní úkony, protože se staly protizákonnými z právního hlediska. Předmětné usnesení již nabylo právní moci,“ tvrdí předsedkyně HRD Ladislava Kryžová.
Tudíž spolek ani nezaplatil čtyřicetitisícovou pokutu, protože ji pokládá za podvrh.
„Takovou korespondenci jsme skutečně obdrželi a také byla určitou dobu zveřejněna. Následně však naše nevládní organizace získala podezření, že se může jednat o falešnou korespondenci, jejíž skutečný odesílatel zatím není znám,“ odpovídá předsedkyně Kryžová na dotazy MF DNES v tiskovém prohlášení a naznačuje, že „falešných“ dopisů o udělených pokutách či exekucích dostal spolek víc a teď je zkoumá.
Konec sporu je zatím v nedohlednu
Pavel Pop však už neví, kam se má obrátit o nápravu. ÚOOÚ ho odkázal na policii, novoměstští policisté to odložili, a tak si Pavel Pop momentálně stěžuje na krajském státním zastupitelství.
Spor bývalých přátel zaměstnává svými různými odnožemi už roky množství soudců, policistů i úředníků. A i když v nich padnou rozhodnutí, stát je nevymáhá.
Konec je zatím v nedohlednu. Zejména novoměstský městský úřad se různými větvemi sporu zaobírá prakticky ustavičně. „V každém případě je spor zbytečný a velmi zatěžuje úředníky státní správy našeho úřadu,“ poznamenává novoměstský starosta Petr Hable (Volba pro Nové Město).
