Obžalovaný se brání. Prý si nepamatuje, že by svou devětadvacetiletou družku loni 23. listopadu ve společném bytě ubodal. Tehdy byl pod vlivem alkoholu a konopí.
Podle spisu družku napadl kuchyňským nožem o délce třiceti centimetrů. Rány jí způsobil na krku, hrudníku a končetinách. Žena na místě zemřela.
„Seznámili jsme se asi před pěti lety v baru, ona se živila prostitucí. Nakonec jsem ji sbalil. Ona u mě začala přespávat. Asi po roce jsem se přestěhoval a ona se mnou,“ začal svou výpověď obžalovaný. Po sestěhování prý Žaneta K. začala brát drogy.
„Po nějakém čase jsme se opět stěhovali, při tom jsem našel injekční stříkačku pod sprchovým koutem. Když jsme se nastěhovali na další ubytovnu, tak začala utíkat z domova a zmizela třeba na tři dny. Měli jsme spolu občas incidenty, mlátili jsme se navzájem,“ vysvětloval jejich vztah, ve kterém prý byl největší problém alkohol u jeho družky.
„Když jsme spolu seděli ve společenské místnosti, tak Žaneta někam volala a říkala, že jsem ji svázal řetězem v garáži. Přitom seděla vedle mě. Myslel jsem si, že si dělá legraci. Když jsem ztišil televizi, tak jsem slyšel, že se baví s policistou. Tak jsem zavolal na policii a snažil se to vysvětlit. Seděli jsme vedle sebe a u toho běžela Ordinace v Růžové zahradě. Pak policie přijela a Žaneta na ně začala ukazovat fakáče,“ popsal jeden z mnoha incidentů.
Poté se dvojice znovu přestěhovala do Dvora Králové nad Labem, kde sehnali práci, poškozená v kuchyni a obžalovaný ve skladu.
„Náš vztah byl super, bez incidentů. Pak jsme se jednou po práci domluvili, že půjdeme na pivo. Jenže Žaneta chytla slinu a vrátila se asi v šest hodin ráno,’’ podotkl.
„Pamatuji si, že jsem nad ní klečel“
Když došlo na výpověď z osudného dne, obžalovaný se slzami v očích poprosil o přestávku, ve čemž mu předseda senátu Luboš Sovák vyhověl.
„V ten den jsem vařil oběd, byl jsem celý den doma, jen jsem asi na dvě hodiny odešel do práce. Když jsem se vrátil, tak jsme si s Žanetou dali víno a asi tři piva. Kromě toho jsme kouřili trávu, ale nedokouřili jsme to. Pak jsme si šli lehnout,’’ líčil dění před vraždou Kohút.
Na začátku podotkl, že si prý na událost nepamatuje a pouze si myslí, že to tak bylo.
„Když jsme si lehli, tak jsem najednou vyskočil z postele a běžel jsem do kuchyně. Tam jsem vzal nůž s dřevěnou rukojetí, který jsme ukradli na chatě. Stalo se to okolo jedenácté hodiny večer. Pouze vím, že na mě křičela, kam jdu. Pak si pamatuji, že jsem nad ní klečel. Když jsem ji bodal, tak nic neříkala. Vím, že měla ránu na krku. Nechal jsem ji v ložnici a šel jsem si zakouřit. Chvilku jsem koukal ještě na televizi a pak se vrátil do ložnice,’’ vysvětloval.
Když se vrátil, byla prý žena ledová.
„Přikryl jsem ji dekou, vzal jsem dvě mince, zavřel jí oči a ty mince na ty oči položil. Snažil jsem se volat pomoc, zkoušel jsem lékaře bez hranic, městskou policii, ale nikdo mi nevěřil. Potom jsem si šel zase sednout k televizi a byl vzhůru až do rána.’’
V šest ráno údajně zavolal svému kamarádovi, kterému všechno řekl.
„On mi řekl, ať vypadnu, a volal policii. Já jsem šel do Penny, kde jsem si koupil pivo. Když jsem vyšel, tak jsem tam viděl bezdomovce, se kterými jsem se začal bavit. Pak už jen přijela policie a sebrala mě,’’ popsal a opakovaně za každou větou dodával: „Strašně mě mrzí, co se stalo. Je mi to líto.“
Z pěti pokusů vyšlo jen jedno přepadení
Kromě vraždy se zpovídá také z pěti loupežných přepadení, ze kterých ho usvědčila DNA, kterou policie získala při jeho zadržení.
„Při vyšetřování vraždy jsme odebrali jeho DNA a porovnali vzorek s naším systémem, což nás dovedlo k další trestné činnosti toho muže. Objasnili jsme dalších pět loupeží, ke kterým se přiznal,“ uvedl již v minulosti mluvčí hradecké policie Jan Čížkovský.
Při první loupeži v roce 2007 vyšel muž naprázdno, protože pobočka banky v Týništi nad Orlicí měla již zavřeno a on se nemohl dostat dovnitř.
„Skutku jsem se dopustil. Přijel jsem tam svým favoritem. Byl jsem se tam již před tím několikrát podívat, koukal jsem, jaké tam mají vstupy. Když jsem šel na to, tak bylo zamčeno, tak jsem zase odjel,“ řekl.
Druhý pokus se odehrál o rok později v Brně, kdy vyžadoval peníze od pracovnice banky, na jejíž pobočce vůbec neměli hotovost. „Neznal jsem to tam. Když jsem se podíval za pult, tak tam nebyl trezor. Tak jsem zase odešel,“ pokračoval.
O další rok později zamířil opět do Prahy, odkud si odnesl přes 382 tisíc korun.
„Ohrožoval pokladní banky střelnou zbraní, když po nich tímto způsobem požadoval vydání hotovosti. Pracovnice mu hotovost vydaly, jedna z nich dodnes trpí chronickými potížemi,“ stojí ve spisu. Na to obžalovaný řekl, že mu je líto, co pracovnici způsobil.
V roce 2011 vyrazil maskovaný v paruce, slunečních brýlích a čepici do banky v Brně, kde opět vyhrožoval personál pistolí a vyžadoval peníze. Nakonec odešel s prázdnou.
Poslední pokus se stal v roce 2014 v Brně, kde lupič neuspěl. „Všem lidem, kteří se mnou přišli do styku, nebo jsem je ohrozil, se omlouvám. Je mi to líto, neměl jsem v úmyslu někoho ohrozit. Ta pistole byla plynová a nebyla ani nabitá,“ dodal Pavel Kohút.
Další líčení je naplánované na středu, na kdy jsou zváni svědci a soudní znalci. Rozsudek by mohl padnout v pátek.