„Předání se konalo na Neratovských poutních slavnostech, kostel byl plný, byl to úžasný a nezapomenutelný moment. Předměty posvětil biskup, což bylo krásné grande finále po skoro dvou letech práce. Ten den svítilo slunce a sklo nádherně vyniklo. Sklo a světlo úžasně funguje dohromady. Mělo to svou pompéznost,“ říká sklářka a designérka z Bezděkova nad Metují v rozhovoru pro iDNES.cz.

22 fotografií

Jaký má pro vás s odstupem času spolupráce s Neratovem osobní význam?
V první řadě jsem si vyzkoušela, jak úžasné je spolupracovat s lidmi, kteří mají podobné nadšení do věci a společný zájem. Díky tomu jsem měla možnost obklopit se úžasnými a zkušenými lidmi napříč obory. Zásadní spolupráce vznikla ve firmě Detesk z Železného Brodu, kde pracuji se Simaxem (varné, vysoce odolné sklo, pozn. red. ) na špičkové úrovni. Úžasná byla také spolupráce s neskutečně milým Lukášem Tomkem ze studia Tomski&Polanski a v neposlední řadě bych ráda zmínila největšího sponzora Mycomedica a rodinu Schirlových a moji univerzitu v Liberci, kde jsem dostávala cenné rady a konzultace od mé vedoucí Lady Semecké.

Na podporu projektu Sklo pro Neratov jste také uspořádala veřejnou sbírku. Zdá se, že bez pomoci přátel a dalších přispěvatelů by se to neobešlo...
Uvědomila jsem si, jak je úžasné, když ve vás lidé věří a naše nadšení a energie díky výše zmíněným můžeme společně násobit. Další rovinou, kterou bych určitě ráda zmínila, je sociální přesah celého projektu. Uměním a designem můžeme pomáhat a nebo dělat radost dalším, což je pro mě osobně velmi důležité.

K Neratovu jste si jistě vytvořila pouto...
Za ty dva roky jsem měla možnost v Neratově mnohokrát přespat, pomáhat na zahradě a také blíže poznat pana faráře Josefa Suchára, který je pro mě velkou inspirací, jak přetavit sny a vize v realitu. Neratovská energie je velmi nakažlivá a já si moc vážím všech za to, co dělají. Je to ohromné množství práce a lásky, které vyprodukují. Jsem moc vděčná za to, že alespoň malou částí mohu být součástí.

Které vaše liturgické předměty mají v Neratově k dispozici?
Kalich, dvě ciboria, obětní misku, lavabo a konvičky. Zatím na papíře ve skicáku je monstrance. Upřímně jsem ale ráda, že se zatím nachází v této fázi. Díky tomu mohu totiž pokračovat s návštěvami Neratova. I když dobře vím, že se tam budu vracet i bez skleněných „povinností“.

Co bylo na celém projektu nejtěžší?
Nic extra těžkého jsem v procesu neshledala. Je to asi tím, že mě to celé velmi bavilo. Výzvou pro mě bylo dokončování na dálku ze stáže v Norsku. Jsem ráda osobně u procesu a obratem reagovat na podněty, ale zvládlo se to i tak. Velké díky patří otevřenosti sklářské firmy Detesk a možnosti konzultovat vše na dálku.

V čem vás neratovská zkušenost umělecky posunula?
Za prvé to bylo poprvé, co jsem oslovila konkrétní místo s konkrétním nápadem, na kterém jsem chtěla pracovat. Myslím, že jen málu z nás se stane, že to, co by rádi dělali, leží přímo před nimi. A tak jsem zkusila sebrat odvahu a vyrazit vstříc představě, protože jsem si opravdu přála právě toto téma pro Neratov zpracovat. Dále bylo hodně práce s organizací a přípravou celé sbírky a financováním. Při tvorbě a návrzích jsem objevovala nové hranice, limity a také rozměry, které mi práce se sklem nabízí. Vždy je dobré se vydat neprozkoumanou cestou, kde se člověk mnohému naučí.

Sklářka vyrábí bohoslužebné náčiní pro Neratov. Nádhera, pochvaluje si farář

Budete s Neratovem dál spolupracovat?
Určitě bych ráda. Další plán je design skleněné monstrance, ale možností je tu, věřím, více. Neratov je neskutečně otevřené místo, kde se dají dělat úžasné věci. Ráda bych opět propojila sociální a výtvarný přesah.