Specialitou sjezdovky Severka je noční lyžování, stará se o ni pět rodin

Není to tak dlouho, co sezona pod Zvičinou trvala v kuse dva nebo tři měsíce, ale v posledních letech se každý den provozu téměř rovná zázraku.

Letos má za sebou Severka v Dolní Brusnici skoro dva týdny lyžování. Vypadalo to na vydařenou sezonu, kvůli nynější oblevě tu však mění plány. Ještě v pátek se lyžuje, od víkendu provoz pozastaví.

12 fotografií

První stometrový vlek byl na sjezdovce, jež má jméno podle orientace na sever, v roce 1970.

„Sjezdovka vznikla po polomu. Pár lidí se domluvilo, že postaví vlek. Měli mezi sebou střelmistra, tak pařezy vystříleli, v nedalekém domě to dokonce vymlátilo okna. V horní části jsou po pařezech dodnes výmoly,“ ukazuje Štěpán Vávra. Na Severce lyžoval odmala a dnes se stará o její provoz. Vlek několikrát prodloužili až na skoro 400 metrů.

Pro radost malých lyžařů

Severka je rodinným skiareálem v pravém slova smyslu. Nejenže je vhodný pro rodiče s dětmi, ale její provoz zajišťuje pět rodin. Manželka Štěpána Vávry, předsedkyně oddílu, právě připravuje na elektrickém vařiči čaj, jeho bratr pracuje dole na pokladně a pomáhá dětem na vlek.

„Dělali jsme to pro naše děti, teď už pro vnoučata a pro radost mladých lyžařů. Není to na nějaké velké lyžování, ale spousta dětí se naučí lyžovat, než půjdou na větší sjezdovky,“ povídá vlekař.

„Když byly naše děti menší, chodily sem rovnou ze školy, psaly si tady úkoly, lyžovaly, snědly pět tatranek, vypily tři čaje a jelo se domů,“ dodává Eva Vávrová.

Zatímco horní část je prudká, dole je sklon velmi mírný. Děti a začátečníci, kteří si na sešup od horní stanice vleku netroufnou, běžně vystupují v půlce trasy.

Zvláštností, které se nikde jinde už moc nevidí, má Severka více. Třeba lyžařská bouda v půlce sjezdovky, kde se lze u krbových kamen ohřát nebo sníst svačinu, připomíná spíš hájenku. Vedle ní stojí suchý záchod. Druhou stavbou je ve spodní části sjezdovky maringotka a v ní pokladna a řízení vleku.

Lyžaři vyrážejí po práci

Sjezdovka je v pracovní dny v provozu od 16 do 19 hodin, o víkendech od rána. Vlek totiž nemá zaměstnance, všichni to dělají po práci. „Dřív jsme utíkali z práce už ve dvě, abychom jezdili dřív, ale zjistili jsme, že rodiče lyžařů také chodí do práce a takhle jim to vyhovuje,“ říká Štěpán Vávra.

I když se vlek rozjíždí v 16 hodin, většina lyžařů přichází obvykle až kolem půl páté. V týdnu tu jezdí na 20 lyžařů, o víkendu více.

Skiareály tu za dvacet let stále budou, předpovědi se nenaplňují, říká šéf středisek

„Je tady nějaká kasa, nebo jak to funguje? “ přeruší rozhovor jeden z návštěvníků. „Pokladna je dole, pán teď kontroluje vlek, takže normálně jezděte a on si vás pak odchytne,“ odpovídá mu vlekař. Těžko si představit, že by se podobná situace odehrála třeba ve Špindlerově Mlýně nebo na Černé hoře.

Při otázce, kolik stojí „skipas“, se Štěpán Vávra jen pousměje: „Jezdíme za 50 korun na hodinu, děti i dospělí.“

I když sjezdovka po několik dnů provozu dostala zabrat a na některých místech už vykukuje hlína, nikdo si nestěžuje. Pro místní je Severka srdcovkou, nedají na ni dopustit.

„Když vlek jezdí, jsme tady. Máme to blízko a na naučení to je super, kopec je mírný, děti se nemají extra kam rozjet. Než aby se člověk někam trmácel, na odpolední lyžování to stačí,“ uvádí Jiří Čeřovský, který na Severku jezdí lyžovat se dvěma dcerami.

Nejdřív sundají ohrady pro dobytek

Do roku 2003 areál v nadmořské výšce necelých 500 metrů provozovala Tělovýchovná jednota Bílá Třemešná, pak ho převzala TJ Jiskra Dolní Brusnice.

Zajistila rekonstrukci elektroinstalace, postavila sloupy a umělé osvětlení, úprav doznal také vlek. Polovinu dílů si členové oddílu vyrobili sami. Dvakrát až třikrát za rok se scházejí na brigádách. Sjezdovku před sezonou sečou, upravují nerovnosti a udržují zařízení. Dřív svah sekali křovinořezy, dnes to zajišťuje Dolní Brusnice svahovou sekačku.

Oblevě navzdory. V Peci či Špindlerově Mlýně čekají na lyžaře kilometry sjezdovek

Když napadne sníh, je na zprovoznění tratě potřeba dva dny. „Vede přes ni cesta, jako první musíme zbourat ohrady, protože se tu pase dobytek, pak napnout lano, navěsit teleskopy a upravit sjezdovku,“ říká Štěpán Vávra.

Pro zasněžování schází voda

Ještě nedávno na to měli rolbu, ale pro takové množství sněhu, jaké bývá v poslední době, bohatě vystačí se čtyřkolkou na pásech. Mezi pásy je zařízení s pěti točícími se pneumatikami z auta, vyrobili ho, jak jinak, oddíloví kutilové.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

V roce 2012 si dokonce smontovali sněžné sprchy a testovali výrobu technického sněhu. Pod Zvičinou ale chybí dostatek vody a silnější elektrický příkon.

Bez umělého zasněžování mívá lyžařská sezona na Severce, hlavně v posledních letech, často jepičí život. Loni se lyžovalo necelé dva lednové týdny, v roce 2024 vlek celou zimu stál, v roce 2022 počasí dovolilo provoz jen pár dní na přelomu ledna a února.

Když se lyžovalo tři měsíce v kuse

Nejvíc sněhu bylo jako naschvál za covidu, kdy se ale nic nesmělo. Poslední opravdu vydařená sezona byla podle klubové kroniky v roce 2012. Oddíl pořádal karnevaly i lyžařské výcviky.

Doby, kdy jezdil vlek dva nebo tři měsíce v kuse a kdy fronta stála skoro do půlky sjezdovky, jsou pryč.

„Když jsme areál v roce 2003 přebírali a investovali do něj, trochu jsme se zadlužili. Mysleli jsme si, že to budeme splácet kdovíjak dlouho, ale za dvě sezony to bylo zaplacené. Jeden rok se jelo až do Velikonoc,“ vzpomíná Štěpán Vávra.

„Když jsme sem chodívali tři měsíce v kuse každý den, říkali jsme si, ať už to sleze,“ dodává se smíchem manželka Eva.