Šimon zdolal půlmaratonskou trať, lidé se mu složili na pohon k vozíku

  7:24
Sportovní výzva se v Hořicích nečekaně změnila v charitu. Poté, co patnáctiletý student Šimon navzdory hendikepu zdolal půlmaratonskou trať, se mu lidé složili na přídavný pohon k vozíku.

Hořice se v posledních týdnech staly městem sportu a nezištné solidarity. Učitel tamního gymnázia přišel před prvním jarním dnem s výzvou 21 Challenge spočívající ve zdolání 21 kilometrů pěšky, během, na kole či jinak, která měla vytáhnout Hořické do přírody.

Účast sportovců předčila očekávání a přesáhla hranice města i republiky, ale zejména přinesla neplánovanou sbírku pro Šimona.

„Chtěl jsem, aby se lidé zvedli z gaučů, zaklapli laptopy a vyrazili do přírody. Akce 21 Challenge začala 21. března 21. roku 21. století a konala se na 21kilometrovém okruhu okolo Hořic, který původně kopíroval okres, abychom neopouštěli hranice města. Oslovili jsme i partnerské školy v Turecku, Řecku, Itálii a dalších zemích. Ohlasy byly pozitivní, podobnou akci spustili ve svých podmínkách,“ říká učitel Zemědělské akademie a Gymnázia Hořice Marek Palouš.

Šimon zabojoval na vozíku i s berlemi

K výzvě se připojil student Šimon, který s pomocí maminky a sourozenců urazil přes dvacet kilometrů na vozíku či s berlemi. Úctyhodný výkon inspiroval nápad, jak patnáctiletému chlapci pomoci. Brzy dostane k vozíku přídavný motor.

„Studuje u nás nejen Šimon, ale i jeho jednovaječné dvojče bratr Matouš a jejich sestra Alžběta. Když mi přišel elektronický záznam, že to společně s různými peripetiemi zvládli, zůstal jsem koukat. Šel mi mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jak Šimon zabojoval,“ říká Marek Palouš.

„Řekl jsem si, že bych mu měl pomoci, aby se mohl hýbat nejen se svou rodinou, což je jistě skvělé, ale i sám. Přídavné kolečko s motorem a řidítky připomíná jízdu na kole, ale je velmi drahé. Reakce byla fantastická. Hořice se nerozhýbaly pouze po stránce fyzické, ale i emoční. Za necelý den bylo na kontě přes sto tisíc korun. Lidé přispívali po stokorunách, tisících, a dokonce i desítkách tisíc korun. To je skutečně úctyhodné,“ pochvaluje si Marek Palouš.

Dvojčata Šimon a Matouš se narodila předčasně v šestém měsíci těhotenství.

„Vážili 950 gramů. Každé čtvrté jednovaječné těhotenství postihuje transfúzní syndrom, kdy si jedno dvojče bere přes společnou placentu více a druhé méně. Kluci byli stateční, bojovali, dýchali sami. Matouš pak prodělal operaci srdce, u Šimona se rozvinula dětská mozková obrna, která mu komplikuje pohyb všech čtyř končetin a působí na každý orgán. Je to komplexní postižení. Kdyby přestal cvičit, celé tělo by se vtáhlo dovnitř, zjednodušeně řečeno umačkal by se,“ vysvětluje maminka Jitka Čepková.

Rodina žije v bývalé faře v Jeřicích u Hořic, odkud se také na náročnou trať vydala.

„Když jsme viděli, jak se toho účastní ostatní, řekli jsme si, proč se nepřidat. Maminka chodí každý den deset tisíc kroků a my vyrážíme s ní, tak jsme to s tím spojili. Dříve jsme se účastnili také pochodu O Žižkův štít, ale výzva byla náročnější. Občas to bylo hodně těžké, ale zvládli jsme to dobře za pět a půl hodiny. Nejtěžší byl jeden kopec, který jsem nemohl vyjet, takže jsem musel jít pěšky. Právě v takových situacích mi motorový pohon pomůže. Díky tomu budu samostatnější a zvládnu i kopce,“ vypráví Šimon na zahradě fary.

„Kopce byly opravdu náročné. Nahoře hodně foukal vítr, cestou dolů jsme museli brzdit, což také není jednoduché,“ potvrzuje Matouš, který je bratrovi velkou oporou stejně jako jedenáctiletá sestra Alžběta.

„Je moje velká pomocnice, kterou nám seslalo samo nebe. Je skvělou kamarádkou kluků. Při zdolávání výzvy byla hlavní asistentkou u vozíku, když se Šimon vydal na cestu sám o berlích. Jako překvapení nesla klukům sušenky,“ říká maminka dětí.

Motorový pohon ho osamostatní

„Šíma se už na motorový pohon těší, představuje si, že by mohl jet vlakem do Hradce nebo si zajet do lesa. Myslím si, že samostatnost, kterou tím nabude, mu velmi pomůže. Vždyť už se potřebuje trochu zbavit maminky a začít žít vlastní život. Zdánlivě prosté kolečko s motorem a řidítky mu k tomu určitě dopomůže. Na rovném terénu by mohl ujet až padesát kilometrů. Má to i tempomat, udržuje stejnou rychlost při cestě z kopce nebo do kopce, což je na běžném vozíku hrozná dřina,“ popisuje Jitka Čepková.

Nový pomocník by měl do Jeřic dorazit v příštích týdnech. Zdravotní stav Šimona pomáhají stabilizovat další pomůcky.

„Hrozí mu tři operace, on na ně však nechce. Snažíme se proto používat speciální pomůcky, abychom se jim vyhnuli. Sehnali jsme třeba bezvadné ortézy, které kopírují pohyb kotníku, takže může lépe chodit, jenže brzy mu budou malé. Ráda bych, aby mohl stát třeba u kuchyňské linky a udělat si sám čaj. K tomu by mu pomohl vertikalizační stojan, který drží tělo rovně a Šimon by mohl pracovat rukama, které má nyní zaměstnané berlemi. Hodil by se mu také pojezd do schodů v podkroví, kde máme místnost na cvičení, denně v ní chodí na pásu a rehabilituje. Je to stálá diagnóza. Jediné co můžeme dělat, je správně cvičit a udržovat Šimona v pohodě,“ říká maminka.

Autor výzvy 21 Challenge i sbírky Marek Palouš učí angličtinu a tělocvik a se Šimonem a jeho třídou už několikrát podnikl cyklistické výlet.

„Jeli jsme na speciálním elektrokole, na kterém jsem seděl vzadu a Šimon napůl seděl a napůl ležel přede mnou. Je to velmi chytrý a vnímavý kluk. Je trochu zakřiknutý, ale všechno okolo velmi intenzivně vnímá a pokud se k něčemu vyjadřuje, vždycky to má hlavu a patu. A myšlenku.“