„Dymytry někteří zatracují a jiní je milují a jsou ochotni za nimi jet napříč republikou. A to je v pořádku. Uvidíme, jak vše dopadne. Na sociálních sítích často hudrují ti, kteří na festivalu nikdy nebyli,“ říká Věchet.
Část Bojiště se proměnila ve staveniště. Jak velká komplikace to pro festival je?
Značná. Když jsme o tom začali už v roce 2007 mluvit, označil to starosta za bludy. Dnes má vše reálné obrysy. Okolní louky radnice vyčlenila do průmyslové zóny a vedle kulturního areálu budou stát dva supermarkety. Trutnov udělal naprostý opak. Namísto toho, aby se radní snažili prostory uchránit, udělali z nich stavební parcely a komerční oblast. Vlastníkem areálu je stále město, ale i jeho vnitřní část radnice nedávno prodala soukromému subjektu. Bude zde stát pekárna a hospoda. Ztráta tohoto vnitřního území bude rozhodně znát, hlavně do budoucna. Nebude se to líbit partnerům, stánkařům ani pivovaru. Areál přišel nejen o velký vnitřní prostor, ale i o kus pozemku. Větším problémem jsou louky. Bez luk s možností parkování a zázemí si několikadenní festival našeho rozsahu a velikosti lze jen těžko představit.
Program TrutnOFF
|
Výrazně se přiblížila stavba dálnice D11. Troufáte si odhadnout, kolik let ještě festivalům na Bojišti zbývá?
Myslím, že tento rok a možná ještě příští. Pak se uvidí. Z Bojiště mohl vzniknout pěkný a rozsáhlý kulturní a odpočinkový areál, který by navazoval na lesopark a o louky se celý mohl prodloužit. Město mohlo mít unikátní kulturní areál, který by neměl široko daleko obdoby a mohla mu jej závidět všechna okolní města. Místo toho tady stojí betonová stavba s překladištěm balíků.
Pro letošek jste opět rozšířili dětský tábor. Přitom ještě před několika lety by na TrutnOFF asi jen málokoho napadlo vzít dítě…
Festival už za svoji jednačtyřicetiletou existenci propojuje návštěvníky napříč generacemi. Vyrostla na něm nejedna generace a tohle je přirozený a milý důsledek. Děti jsou vítány a není jich nikdy dost! Proto jsme už během našeho působení v moravském exilu vytvořili dětský tábor a ten jsme letos opět rozšířili. Budou zde rukodělné dílny, oblíbená výroba čelenek, bojovka, stezka odvahy a další. Marta, dcera, bez níž by byl dnes už festival nemyslitelný, si na těchto věcech dává záležet. Takže už je i s možností hlídání dětí. Svěříš potomky kvalifikovaným squaw a můžeš si jít poslechnout kapelu nebo tam jen tak posedíš s dětmi v klidu a relaxaci. Pro ty nejmenší, ale i starší bude opět hvězdárna nebo nově ranní cvičení jógy s písničkářkou a letošní moderátorkou Muchou. Těch nehudebních věcí bude více včetně tradičních bohoslužeb, debat, semináře a přednášek na celospolečenská i sportovní témata. Je to taková duchovní provázanost, která se táhne celým festivalem jak zlatá nit už od jeho počátků.
Největší diskuse vyvolala metalová kapela Dymytry. Na Bojišti už hrál ledaskdo, letos zde vystoupí třeba Pokáč nebo písničkář Michal Horák. Neobáváte se, že Václav Bárta a Dymytry budou i pro tolerantní trutnovské publikum přece jen příliš?
To se uvidí. TrutnOFF byl vždy o různorodosti s široce roztaženými křídly rozmanitosti. To se líbilo i našemu náčelníkovi, který ale moc nebral vážně, že tohle do mě v jinošských letech zasel právě on. Festival to má ve svých genech a krvi již od svých počátků a prvního ročníku ve svobodných časech hned po Listopadu. To přijely kapely a písničkáři z exilu, kteří se prolínali s kapelami u nás polozakázanými a těmi, které mohly oficiálně vystupovat. Je pravda, že Dymytry jsou žánrově zase o kus dál, třeba od takového Pokáče nebo Plastiků či Originálního pražského synkopického orchestru, to k nám patří.
Metalové kapely přitom na Bojišti vždy hrály. Čím si vysvětlujete, že právě Dymytry vyvolávají tak rozporuplné reakce?
V současnosti je dost populární metal a jeho odnože. To přirozeně vyvolává i protipóly a opačné reakce. Část lidí se proti populárnímu a masivně přijímanému proudu nebo agro metalu vyhraňuje. A to je také v pořádku. Zárodky našeho festivalu v první polovině 80. let jsou spíše v alternativě, undergroundu a protestním folku, což už za ty roky v tak vyhraněné podobě také není. Dnes má festival svoji osobitou tvář i výjimečnou historii s programem bez žánrových omezení. Měl by spojovat. Když k nám přijela ještě jako méně známá kapela Gojira, mnozí koukali, co se to děje, a bylo to skvělé. Nebo když tu Jiří Schmitzer vystoupil jen s kytarou jako předkapela celosvětově známých Korn – i oni tehdy jen nevěřícně koukali. Podobně, když na festivalu krátce po sobě hráli Sepultura a Waldemar Matuška. Anebo když se Eva Pilarová zcela přirozeně a spontánně ocitla v objetí s alternativním velšským hudebníkem Johnem Calem a spolu s undergroundovým Vráťou Brabencem drželi transparent s nápisem Svobodu pro Pussy Riot.
Průvodce festivalem TrutnOFF Open Air 2025: program, ubytování a připomínka Anděla z Dachau |
Headlinerem letošního ročníku bude bývalý frontman Sex Pistols John Lydon s kapelou Public Image Ltd. To je naopak kapela, která s filozofií festivalu naprosto souzní…
Johnny Rotten je punková ikona, hlavní tvář a hlas punkové legendy Sex Pistols. A stále umí provokovat i inspirovat. Jak známo, Sex Pistols vydali jedinou desku, která se stala jedním z milníků a pilířů v hudbě. A Johnny byl u toho se Sidem, který to bohužel nepřežil, jako hlavní strůjce. I dnes má Johnny stále co říci s kapelou Public Image Ltd. , kterou založil hned po rozpadu Sex Pistols. Stále zní skvěle a je „o něčem“. Takové příběhy a souvislosti máme rádi. Punk i underground se už v minulosti propojovaly a byly u zrodu našeho festivalu.
Velkým jménem měla být i anglická skupina Saxon, která na přelomu 70. a 80. let formovala novou vlnu britského heavy metalu. Nakonec však na Bojišti nevystoupí…
Kapela bohužel před několika dny oznámila, že zpěvák Biff podstupuje léčbu chemoterapií a je nucena rušit koncerty. Ještě před pár dny nám psali, jak se k nám po měsíční pauze těší. Bohužel. Napřáhli jsme síly a na uvolněné místo po Saxon se nám podařilo domluvit první dámskou heavymetalovou kapelu Girlschool. Hrála u nás už řada kapel od Faith No More, přes Iggyho Popa, Korn, Patti Smith až třeba po Prodigy, ale takováhle dívčí kapela u nás asi ještě nebyla.
Na festivalu zahraje mongolská folkrocková skupina Hangai, která je usazena v hlavním městě komunistické Číny. Nejde to proti zásadám a světonázoru festivalu?
Spíše pokračuje v tradici prolínání různých žánrů i generací, kdy world music byla vždy součástí našeho Pow-wow. A jak říká naše náčelnice a etnoložka Marta: „Hanggai přicházejí především z hlubin asijských plání a pasteveckého života mongolských stepí, kde se zpívá jazykem větru a dunění kopyt. Kdy zpívají o vášni i melancholii nomádských národů a skrze hudbu vyjadřují úctu k přírodě a silný pocit sounáležitosti s ní.“ Není to žádná prokomunistická a ani protikomunistická kapela. Uvidíme, co se bude dít, když spatří naše pověšené tibetské vlajky.
Letos to ale bude hodně i o nehudební části festivalu.
I v tom je naše Pow-wow odlišné. Festival bude věnován 80 letům od konce II. světové války, připomínce 21. srpna 1968 a „Andělovi z Dachau“, sudetoněmeckému knězi, který jako jeden z prvních poukazoval na zvěrstva a nebezpečí nacismu. Při debatách se uskuteční setkání s politickými vězni, mukly z uranových dolů Jáchymov. Svoji neznámou tvář ukáže herec Petr Čtvrtníček. Společně s primářem dětské psychiatrické léčebny otevře téma dětských duší, závislostí a jejich dalších trápení. Výjimečný nádech budou mít i na našem festivalu s undergroundovými kořeny sportovní témata. Přijedou populární sportovní komentátoři Robert Záruba a Jaromír Bosák, budou debatovat na téma „Rusko, které místo hraní válčí“, příběh týmů „Čechy a Morava v roce 1940“ nebo pobaví historkami ze zákulisí komentátorského života a utkání se SSSR.
Sex Pistols na Rock for People neoslnili, předčí je jejich bývalý zpěvák na TrutnOFF 2025? |
TrutnOFF vždy stál na českých kapelách. Není žádným tajemstvím, že částky, za které hrají, v posledních letech vyletěly prudce nahoru. Jaké pro to máte vysvětlení?
Že se k nám postupně opět vloudil novodobý socialismus v podobě dotací. Když nám před lety Magor napsal do našeho Festivalového samizdatu, že náš „festival je manifestace radosti“, ale i to, že „člověk neví, kde by hlavu složil“, netušil, co vše ještě přijde. To, že si můžeš vybrat, je v pořádku. Dotace ale přirozeně zvedají i cenu za techniku, honoráře a celkové zajištění. Většinou se rozdávají na základě známostí a loajality. To je první předpoklad. Až poté přichází na řadu to, jaká má konkrétní věc či nápad celospolečenský dopad. Na to, ale i na sponzory se také váže nadsazování návštěvností a násobení stejných návštěvníků.
Festivaly byly dříve jedinou možností, kde byly české kapely přes léto vidět. Teď je každý týden městská nebo obecní slavnost, kde se neplatí vstupné, ale hrají tam čím dál zvučnější jména. Třeba na Trutnovském jarmarku v minulosti koncertoval David Koller, vloni to byla Vypsaná fiXa. Jak moc negativní dopad to má na pořádání festivalů?
Ano, téměř každá obec nebo město si dnes pořádá vlastní koncerty zadarmo. Nůžky se rozevírají – městské kulturáky, slavnosti, kde se na kůže nehledí versus kluby, které vše hradí ze svého. Vytvářejí se tak nerovné podmínky a vznikl zde „Festivalový průmysl zábavy“. Festivaly už nejsou takovou vzácností a vytrácí se z nich ten prapůvodní smysl a myšlenka, který má i ve svém názvu – oslava, slavnost a svátek. Tak snad to nebude jak s hospodami nebo obchody, kdy menší obchůdky zanikají a zůstávají jen supermarkety. Naděje zůstává a my si půjdeme dále svou cestou nezávislosti, pravdy, lásky a poznání.
