Přehlídka startuje už v úterý zahřívacím večírkem. Na pěti pódiích zahraje přes 150 kapel z celého světa, mezi hlavní hvězdy patří Gojira, Kerry King, Mastodon či Ministry. Akce nabídne také výstavy, besedy či workshopy.

Měnila se během posledních let kapacita festivalu?
Když bylo v roce 2019 vyprodáno, ve večerních časech během vystoupení velkých kapel bylo před pódiem hodně těsno. Proto jsme kapacitu snížili o zhruba pět procent, aby lidé měli větší komfort a festival si užili. K cedulce „vyprodáno“ se nijak neupínáme, podle mě je to zbytečné. Je pro nás důležité dělat svoji práci, co nejlépe to jde, a to se pak odráží na zájmu diváků.

Potřebujete vůbec velké a drahé headlinery jako třeba Slipknot?
Nepotřebujeme a ani je už nemůžeme mít. Kapacita Brutal Assaultu je definována zdmi pevnostmi, více návštěvníků sem už nedostaneme. A ani nechceme. Protože jsme se rozhodli zůstat v pevnosti, nedává nám smysl dát 70 procent rozpočtu na kapely na honorář jedné skupiny. V tomhle jsme asi jiní než velké mainstreamové metalové festivaly a jsme na to hrdí. Chceme lidem rozšiřovat obzory a mám pocit, že velká jména už znají. Proto vozíme i menší kapely, které tady běžně nehrají.

A naopak formace typu Pantera, která u nás plní haly, by byla reálná?
Může být někde na hranici myšlenky. Jsou desítky kapel, které jsme ještě nikdy nepřivezli a já bych je rád na Brutal Assaultu měl. Leckdy to jsou menší nebo středně velké formace. Moc rád bych třeba Mr. Bungle nebo Peeping Tom, což jsou boční projekty Mika Pattona, zpěváka Faith No More. Takových přání mám víc a postupně se je snažím plnit.

19 fotografií

Obrovský zájem o festival potvrzuje i promotérská agentura Live Nation. Podle jejích údajů po celém světě rostou prodeje vstupenek na metalové koncerty, kapely plní velké arény a zvyšuje se poslech skladeb na streamovacích platformách. Zažívá tvrdá hudba dobré časy?
Určitým způsobem ano. Hudba je obecně módní záležitost a zájem o tvrdou muziku se pohybuje v sinusoidách. Za zlatou éru bych označil 80. léta, na konci další dekády byl metal naopak v útlumu, teď je zase lepší období. Do určité míry to může být kompenzace vůči běžnému životu, který je pro řadu lidí stále složitější a rychlejší. Při metalu mají možnost takzvaně upustit páru. A je skutečností, že jak jsme se během koronavirové pandemie obávali, co to udělá s návštěvností koncertů, tak po jejím skončení se zájem o živou hudbu spíše ještě navýšil.

V jednom z rozhovorů před festivalem jste řekl, že Brutal Assault je do jisté míry skanzen a za dvacet let bude fungovat jinak. Jak?
Na mladých lidech je vidět, že hudba už pro ně není takové náboženství jako pro nás starší. Stala se z ní forma zábavy a když se dostane do této množiny, najednou je možností jak trávit volný čas daleko více a hudba je jen jedna z nich. Festivaly podle mě budou něco jako zábavní parky, kde hudba může tvořit třeba 30 procent obsahu a zbytek budou další aktivity.

Od experimentálního Smetany po Laibach. Metalisté na Brutalu snesou hodně

Silná generace čtyřicátníků, kteří na Brutal Assaultu dominují, navíc pomalu stárne, že?
Její vztah k hudbě je pořád stejně silný a niterný, ale fyzické síly ubývají. Ve dvaceti letech zvládnete stát před pódiem skoro pořád a tolik neřešíte, kde si odpočinout. Když jste starší, vnímáte to úplně jinak. Proto jdeme cestou zvyšování komfortu, přidáváme místa na sezení v areálu, možnosti spaní v hotelu jakož i kyvadlovou dopravu mezi Hradcem Králové a Jaroměří a podobně. Myslím, že pro řadu lidí je to důležitý aspekt, podle kterého se rozhodují, jestli pojedou.

Na soupisce letos svítí zejména francouzská Gojira, jejíž popularita vzrostla po vystoupení při zahájení loňské letní olympiády v Paříži...
Měli jsme štěstí, na jejich letošním koncertě jsme se domluvili ještě před začátkem olympijských her. Je to kapela, která roste spolu s festivalem, a myslím, že to nejlepší má ještě před sebou. Letos je to největší headliner, jakého máme, přivezou i velkou produkci. Máme skvělý vztah a moc se na ně těším. Chystáme na festivalu také výstavu malířské tvorby a obrazů od bubeníka Gojiry Mario Duplantiera. Zapadá to do našeho festivalového puzzle, kdy se snažíme vystupující umělce představit i jinak.

Kdyby se konala olympiáda v Praze, měla by podobnou šanci některá česká metalová skupina?
Napadli mě Hentai Corporation, ale do toho by asi nikdo neměl odvahu jít. (směje se) V tom ji Francouzi měli a když se člověk díval na Gojiru hrající ve vysoce umístěných venkovních výklencích historického paláce, vypadalo to impozantně.

Dalším velkým jménem je Kerry King, kytarista ikonických Slayer, který přijede se svojí kapelou.
Máme z toho velkou radost. Měli jsme je přivézt už loni, termínově to však nevyšlo. Slayer už před lety v pevnosti hráli, teď to bude produkčně trochu jiné, ale hudebně podobné. Od Kerryho Kinga nemůžete čekat novátorství, je autorem nejslavnějších thrashmetalových hudebních kompozic a tuhle muziku má pevně v krvi.

Platí, že některé kapely se vám hlásí samy?
Beru jako největší vyznamenání, když nám agent kapely píše, že má od managementu přímý pokyn, že se chtějí domluvit na koncertě na Brutal Assaultu. Pro některé menší či střední skupiny je to meta, na kterou chtějí dosáhnout. I během festivalu tady spousta hudebníků zůstává dva tři dny, pokud nemusí jet na další koncert. Odehrají svůj set a pak si festival užívají jako diváci a hudební fanoušci.

Program je nabitý. Začíná v 10.30 a končí až před třetí ráno. Není to na hranici fyzických sil?
Roli hraje, že v lineupu máme řadu blackmetalových kapel a jejich koncerty za denního světla tak dobře nefungují. Není to ono, musejí hrát za tmy, aby si to lidé užili se vším všudy. Někdy se stává, že kapely mají obavu, že tak pozdě už v areálu nikdo nebude, ale nechají si vysvětlit, že zavírat denní program je prestižní věc a o návštěvnost se bát nemusejí. To samé platí pro dopolední koncerty. Když tady hráli Gutalax, přišlo na ně v sobotu v deset ráno pět tisíc lidí. Na jiných festivalech jsou zvyklí, že lidé se začínají scházet až později odpoledne a večer, u nás jsou v areálu skoro celý den.