V jejím skladě v hradecké části Svobodné Dvory končí potraviny darované veřejností, neprodané zboží z velkých obchodních řetězců i chybové kusy přímo od producentů. Hlavním zdrojem mají být potraviny, které by jinak obchodníci museli vyhodit. Před deseti lety banka od řetězců získala za rok osm tun potravin, vloni už to bylo kolem 400 tun.
„Některé řetězce si to vzaly za své jako způsob pomoci ostatním. Vidí v tom určitý sociální rozměr a hodně dbají na to, aby se potraviny, které ještě mohou být nějak využity, vytřídily a darovaly dál. Mají opravdu velkou snahu posoudit, jestli lze ovoce a zeleninu ještě použít, nebo jestli je už musí vyhodit. Pro nás je skvělé, že se k nám takové potraviny dostanou. Dříve to tak nebylo,“ říká ředitelka Potravinové banky Hradec Králové Martina Vrbická.
Právě o čerstvé zboží je největší nouze. Základ potravinových balíčků totiž tvoří trvanlivé potraviny, zatímco třeba mléčné či masné výrobky se do systému pomoci dostávají jen zřídka. Jejich problém je, že se po uplynutí plánované doby spotřeby mohou rychle zkazit. Pro ovoce, zeleninu nebo třeba pečivo si dodávky potravinové banky jezdí každý všední den a ihned je rozvážejí klientům v regionu nebo do azylových domů v Hradci Králové.
„Když dostaneme ovoce a zeleninu, snažíme se je dostat k odběratelům co nejdříve,“ říká Vrbická.
Výraznou pomoc poskytují i soukromí dárci. Veřejnost se může do sbírky potravin zapojit dvakrát ročně. Přímo v obchodech nebo na předávacích místech loni na jaře vybrali dobrovolníci kolem 25 tun potravin, na podzim měla sbírka výtěžek dokonce 28 tun. Lidé totiž před Vánoci bývají štědřejší.
Seniorka bez peněz „musela“ krást potraviny, nákup jí zaplatili strážníci |
„Sounáležitost s ostatními se zvyšuje rok od roku. Výtěžky sbírek jsou rok od roku větší. Nejspíš to bude i tím, že k nám veřejnost získala důvěru a lidé vědí, že pomoc se skutečně dostane k potřebným. Snažíme se, aby bylo vidět, že má smysl přinést cokoliv,“ pokračuje ředitelka.
Ve sbírkách banka poptává hlavně trvanlivé potraviny, které řetězce tak často nevyřazují. Dodávky trvanlivého zboží do obchodů mohou lépe řídit, a proto třeba paštiky patří k naprosto luxusnímu zboží. Ve sbírkách se často objevují základní potraviny jako rýže, těstoviny nebo mouka.
V bednách od řetězců pracovníci občas objeví i cukrovinky nebo luxusnější zboží, kterého v obchodě zbylo posledních pár kusů a musí udělat místo novým produktům.
„Občas nám darují potraviny i přímo výrobci potravináři nebo zemědělci. Přišlo nám třeba plato jogurtů, které byly meruňkové, ale na potisku byly jahody. Pro potravináře to může být neprodejné, a nám to přitom nijak nevadí,“ podotýká Martina Vrbická.
Sama banka nakupuje potraviny jen výjimečně. Z finančních darů pořizuje jen základní zboží, které ve sbírkách nebo od řetězců chybí. Každý balíček pomoci je přitom originál, je složen podle toho, co je zrovna k dispozici.
Balíčky jdou přes prostředníky
Před deseti lety banka vystačila s jedním pracovníkem. Dnes má jen v Hradci šest zaměstnanců a v Trutnově má druhý regionální sklad. Balíčky pomoci rozváží 20 spolupracujícím organizacím i na některé obecní úřady po celém Královéhradeckém kraji. Přímo s koncovými odběrateli však banka nepracuje. Pomoc jde vždy přes sociální pracovníky.
„Občas se stane, že nám někdo zavolá přímo, ale my ho stejně odkážeme na partnerskou organizaci. Sociální pracovník posoudí jeho situaci, má přehled i o dávkách, jaké mu jsou vypláceny, jestli je skutečně v nouzi. My se k těmto informacím vůbec nedostáváme. Vlastní výdejnu máme jen na Pražském mostě v Hradci Králové, ale i tam balíčky vydáváme oproti kódu, který vygeneruje sociální pracovník na magistrátu nebo v poradně pro lidi v tísni,“ upozorňuje Vrbická.
Zájem o potravinové banky stále roste. Senioři si často o pomoc neřeknou |
Počet potřebných se rok od roku zvyšuje. Vloni banka evidovala 11 tisíc unikátně podpořených, tedy klientů, kteří si za rok odebrali alespoň jeden balíček. V posledních letech se mezi ně zařazují i lidé, jimž čáru přes rozpočet udělaly třeba vysoké doplatky za energie. Když poplatí dluhy, nezbývá jim na jídlo.
„Pomoc je většinou krátkodobá, trvá tak dva tři měsíce,“ dodává ředitelka.
