Jičínský tým pod vedením lékařky Petry Čížkové zorganizoval v říjnu osvětový Paliativní týden, aby bylo zřejmé, jaký je rozdíl mezi hospicovou a paliativní péčí.
„Hospicová péče se u nás rozvíjí od 90. let a pečuje o umírající. Může být v lůžkových hospicích nebo doma s podporou mobilních. Trvá týdny, někdy jenom dny. Paliativní týmy v nemocnici poskytují péči hospitalizovaným pacientům se závažnou, život limitující nemocí. Poskytujeme časnou paliativní péči, která může podporovat léčbu od okamžiku stanovení závažné diagnózy,“ popisuje Petra Čížková.
Cílem je snaha o zlepšení kvality života nemocného a jeho blízkých. „Díky zastoupení různých profesí v týmu je možné identifikovat a ovlivnit potřeby pacienta nejen fyzické, ale i psychické, sociální a spirituální. Poskytujeme paliativní péči také pacientům v terminálním stavu, jejich rodinám a následně i pozůstalým,“ říká.
Na žádost lékaře
Její tým nastupuje na žádost ošetřujícího lékaře. Podnět k vypsání žádanky může dát kdokoliv z ošetřujícího týmu, sestřička, pečovatelka, pacient či rodina. „Začínáme krátkým rozhovorem s ošetřujícím lékařem, sestřičkou, kteří o pacienta pečují a domlouváme se, v čem potřebují podporu,“ líčí. V paliativní péči se nevyhnou otázkám života a smrti.
Nemocnice v Jičíně otvírá nový pavilon, sídlí v něm onkologie i laboratoře |
„Všichni víme, že jednou umřeme, ale žijeme, jako bychom byli nesmrtelní, a často máme pocit, že máme v životě na všechno ještě dost času. Díky své práci jsem si uvědomila, že smrt není tak strašidelná. Že častokrát jsou mnohem tíživější naše představy, které o ní máme. U umírajících vídám, že snáz se odchází těm, kdo naplnili svůj život, jsou spokojeni a vděčni za to, co prožili. A hlavně vnímám důležitost vztahů,“ říká Čížková.
Lékaři se snaží předcházet situacím, kdy jsou umírající převáženi na poslední chvíli na intenzivní lůžka v nemocnicích nebo doma resuscitováni záchrannou službou. Při dobře nastavené paliativní péči by k tomu podle týmu nemuselo docházet.
Dává to smysl
„Většina pacientů si nepřeje být v terminálním stavu převážena do nemocnice. Realita je ale přesně opačná. Často k nám do nemocnice přivážejí klienty domovů pro seniory, pacienty z LDN, kteří jsou na konci života. A my si samozřejmě klademe otázku, zda to pacientovi a jeho rodině dává smysl. Řešení podle mě spočívá právě v tom, že se nebudeme bát o smrti a umírání mluvit. Že si k pacientům se závažným, život limitujícím onemocněním a k jejich blízkým sedneme a pokud o to stojí, společně vytvoříme plán péče. Jsou to rozhovory náročné, ale nesmírně důležité a často pro všechny zúčastněné velmi obohacující,“ vysvětluje lékařka.
Do porodnice s vlastní asistentkou. Primář v Jičíně chce dát na přání žen |
Takový plán může pomoci při náhlém zhoršení stavu. Příbuzní jsou poučeni, že při nepředvídatelné situaci mohou volat záchrannou službu. Volají, že mají doma paliativního pacienta, a prosí o pomoc o zaléčení doma:
„Moc bych si přála, aby co nejméně pacientů umíralo na akutních lůžkách, v rachotu a tempu nemocnice, ale také, abychom lidem, kteří umírají v nemocnici, zajistili důstojné a pokojné prostředí. Abychom my zdravotníci, kteří jsme nastaveni hlavně léčit a zachraňovat, dokázali nebrat umírání jako prohru, ale spíše s pokorou vnímali důležitost tohoto procesu pro pacienta i jeho blízké.“
Každý přináší svou odbornost
Paliativní tým dělá rozhovory s blízkými, pozvou si rodinu a povídají si. „Máme paní psycholožku, která poskytuje psychologickou podporu, a sociální pracovnici. Paliativní tým je složen z několika profesí, každá z nich přináší tu svou odbornost,“ poznamenává Čížková.
Paliativní péči se věnuje kvůli tomu, že při práci na interním oddělení vnímá narůstající počet pacientů s vážným onemocněním a cítí, že pouhá léčba je málo: „Paliativní pacienti a jejich blízcí mají mnohem víc otázek, obav, bolestí než jen bolest nemocného orgánu. A být tu pro ně, se všemi mými kolegy v týmu, kde každý dokážeme pečovat o jinou oblast, je něco, co mi dává obrovský smysl.“
Osvětové akce mají zvýšit povědomí o možnostech paliativní péče i o nově vzniklém týmu. Mají nabourávat tabu a obavy kolem nemocí, smrti a umírání: „Chápeme, že témata, která otevíráme, nejsou jednoduchá, a respektujeme, pokud o tom někdo nechce přemýšlet ani mluvit. Měla jsem velkou radost ze zapojení účastníků do workshopů. Všichni byli skvělí, vytvořili příjemnou atmosféru a povzbudila mě jejich slova, že by tyto workshopy doporučili všem svým kolegům.“
