Mladý hudebník vystoupil v pátek odpoledne v obchodním centru na Slezském Předměstí, kde jeho příběh vloni na podzim poněkud nečekaně začal.
Tehdy vyrazil s rodiči na nákupy a v obchodním centru si jen tak „zabrnkal“ na klavír, který byl volně k dispozici návštěvníkům k dokreslení předvánoční atmosféry. Ihned zaujal nejen kolemjdoucí, ale také manažerku centra, která jeho hru uslyšela ve své kanceláři. Ta také usoudila, že jeho talent nesmí rozhodně zapadnout.
„Pavlík hrál famózně a zcela zmrazujícím okamžikem pro mě potom bylo zjištění, že je slepý. Vzala jsem si kontakt na rodiče s tím, že by byla škoda takový talent opomenout,“ vzpomínala už dříve marketingová manažerka obchodního centra Orlice park shopping Aneta Lučická.
Nakonec hrál nadaný žák čtvrté třídy základní školy z Radíkovic u Hradce Králové zákazníkům pravidelně a zároveň vznikla veřejná sbírka. Lidé do kasičky přispívali penězi, ale třeba i stíracími losy a krátce před Štědrým dnem, po Pavlově vánočním koncertu, v ní bylo 35 tisíc korun.
Částka stačila na koupi přenosného pianina a zbytek peněz rodiče uložili jako spoření na studium na konzervatoři, kam se chce Pavel po dokončení základní školy přihlásit.
Teď na nové pianino odehrál dvě desítky skladeb a opět se dočkal nadšených ohlasů.
„Hraje se mi opravdu skvěle, je to výborný nástroj. Na dnešní koncert, kterým chci poděkovat všem, kteří mě podporovali, jsem se chystal asi dva týdny a připravil jsem si dvacet skladeb, včetně moderní či filmové hudby. Mou oblíbenou zůstává ta z filmu Piráti z Karibiku,“ říkal těsně před koncertem Pavel Minařík.
Jakmile zazněly první tóny, k čekajícím fanouškům z řad známých a příbuzných se přidávali náhodní kolemjdoucí a zároveň přicházeli i lidé pracující v okolních prodejnách, kteří Pavla již znají.
„Jsem z koncertu opět nadšená. Pavlíka znám už z jeho vystupování před svátky a vždy to byla radost. Je neskutečné, jaký má talent, opravdu ho obdivuji. Těší mě hlavně to, že je znát, jakou má z hraní radost. On prostě hraje srdcem. Dnes je Valentýn, máme spoustu práce, takže jsem ráda, že můžu zároveň poslouchat pěknou muziku,“ hodnotila vystoupení vedoucí prodejny květin Šárka Nigrinová.
Ve stejné prodejně pracuje i Kateřina Elblová, která již před Vánoci požádala Pavla a jeho rodiče, zda by nechtěl vystoupit na její květnové svatbě.
„Pavlíka jsem tady často obdivovala. S kolegyněmi jsme šly přispět do sbírky, a když jsem tam viděla jeho tatínka, řekla jsem si, že se zkusím zeptat, jestli by nám náhodou nezahrál na svatbě. Pavlík nadšeně souhlasil. I dnes zazněly písničky, které nám bude hrát. Každý přemýšlí, jak svoji svatbu udělat krásnou, a nám se to povede vlastně díky náhodě, že mě napadlo se zeptat,“ svěřila se Kateřina Elblová.
Teď si muzikant může vybírat, kde bude hrát
Do chvíle, než dostal nový nástroj, nemohl talentovaný chlapec vystupovat nikde, kde není klasický klavír nebo pianino. „Teď už si může sám vybírat, kde bude hrát,“ přiblížil Pavlův otec Jiří Minařík.
Jeho synovi již v jeho útlém věku mu lékaři diagnostikovali rozštěp sítnice a praktickou nevidomost. Na hudebním talentu však osud nešetřil.
„V šesti letech začal hrát u vánočního stromečku. Dcera dostala klávesy a Pavlík je hned vyzkoušel,“ vzpomínala již před časem jeho maminka Hana Minaříková.
Říká, že Pavlova láska k hudbě se projevila ještě dříve - v Mateřské škole pro děti se zrakovými vadami Lentilka Hradec Králové.
„V oční školce dětem ukazovali hudební nástroje, pracovali s nimi se zvukem a tam se k tomu dostal. První vystoupení měl v Divadle Jesličky a jmenovalo Podívaná pro uši. To byl ještě ve školce a bylo mu asi pět a půl roku. Ke klávesám se dostal následující Vánoce. A v šesti letech udělal zkoušky do základní umělecké školy Na Střezině, kde absolvoval roční přípravku a poté nastoupil na výuku hry na klavír,“ řekla o synovi Hana Minaříková.
Od té doby se stal z Pavla hráč, který dokáže posluchače nejen nadchnout, ale často i silně dojmout.
„Jdu nakupovat a vůbec jsem nečekala takové povzbuzení a pohlazení. Mám teď v hlavě plán přestat kouřit a hledám na to sílu. A i on mi ji teď dal. Chce se mi brečet a ani nevím, proč to tak je. Udělal mi radost, je to úžasné, jeho koncert je pro mě dárkem,“ říkala jedna z divaček, která si nepřála zveřejnit jméno.
Chlapec získal nástroj i díky dárcům:
20. ledna 2020 |