Po třech letech se Josefov proměnil v Babylon. Zatímco babylonská civilizace se kvůli zmatení jazyků zhroutila, lidský kotel kolem pevnosti z 19. století je synonymem pospolitosti, přestože jazyková pestrost je až neskutečná.
Všichni přitom mluví - či spíš řvou, piští či už jen sípají - řečí metalu.
Už jen zaparkovat v doslechu tepajícího areálu je umění. Metalisté se do epicentra trousí z širokého okolí, některá beznadějně obsazená stanová městečka a parkoviště jsou i mnoho stovek metrů od festivalové brány.
Zahraniční návštěvníci převažují
Poměr zahraničních a domácích fanoušků se dá odhadnout asi na 70 ku 30 ve prospěch hostů. Do Josefova přijely hlavně automobilové posádky z Polska, Německa či Slovenska, jsou tu však vidět i vozy se značkami Švýcarska, Rumunska, Bulharska, Velké Británie, Estonska a dokonce Gruzie.
V hlavním stanovém městečku se drží milý zvyk vyvěsit vedle stanu vlajku své země. A tak tu vedle sebe vlají prapory Mexika, Chile, Nizozemska, Tibetu i Ukrajiny.
„Na cestě jsme byli dva dny, ale jsou to pro nás druhé Vánoce. Tedy trochu tvrdší, ale snad ještě rodinnější a soudržnější. Však jsem s sebou vzal i syna,“ směje se asi padesátiletý Jorge z Mexika. Na Brutalu lze potkat metalový „potěr“ ještě v kočárcích, nevybouřené teeanagery, ale i sedmdesátníky včetně zralých dam.
Pornograficko-dekadentní obrazy
Uvnitř roztopeného metalového kotle se brutalového nováčka může snadno zmocnit panika, že propásne něco důležitého. Velmi často souběžně se tu hraje na pěti pódiích, která se však vzájemně neruší.
A kdo chce uniknout hluku, který leckdy připomíná „zvracení na motorovou pilu“, což však většinu publika přivádí k blaženosti, může udělat pár kroků do nitra pevnosti. A v tichu rozjímat třeba nad výstavou přinejmenším kontroverzních a pornograficko-dekadentních obrazů Filipa Kůrky, nad ponurou tvorbou malíře Davida Glomby nebo se nechat vtáhnout do tmy kostnice, kde parta tří kamarádů stvořila fascinující komory smrtelnosti a nicoty.
Na stole v komoře Hostina leží lidské tělo vedle berana, vše je proloženo ovocem a lebkami. Beran, který je symbolem festivalu, je pravý, tvůrci jej po čtyřech letech vytáhli z mrazáku a mouchy už do něj prý nakladly vajíčka. Věrné tělo patří spoluautorovi výstavy Saint Necrodesovi, který se obalil do potravinářské fólie a izolepy, schránku vysvlékl, vyplnil a na závěr potáhl latexem.
Orgány z mrtvých jehňátek
V komoře Pitva jsou vypreparované orgány. „Patří jehňátkům, která na jaře popadala z hradeb. Přišla nám škoda je jen zakopat, a tak jsme z nich udělali expozici,“ řekla Ravenka, další spoluautorka morbidní výstavy.
A opravdu - siluety šťastnějších pasoucích se ovcí lze zahlédnout vysoko na hradbách. Nenechají se rozhodit ani řevem švédských deathmetalistů Necrophobic nebo hardcoreové bandy z Brooklinu Life of Agony v čele s katatonickou transgender zpěvačkou Minou Caputovou.
Vrcholem čtvrteční noci i celého festivalu byla show Mercyful Fate. Tato dánská kapela v 80. letech položila základy black metalu a nyní se vrací po 23 letech koncertní nečinnosti. Démonický kapelník King Diamond v rudém plášti, s beraní hlavou a mikrofonem připevněným na kříži z kostí by mohl vyučovat bolestně-ďábelskou mimickou gestikulaci. A celá parta dokázala, proč je považována za průkopníka celého žánru.