Tehdy to vypadalo jako další sen, jehož uskutečnění bude kvůli dezolátnímu stavu památky spíš jen přáním. Nyní se však zdá, že architekti v čele s Josefem Smutným nemluvili do větru.
Jeho kancelář ruinu od nizozemské firmy DC Capital kupuje, na jaře chce dokončit výměnu střechy nad bývalou ledárnou a ještě v letošním roce zde má začít činnost centrum architektury, kde se budou scházet odborníci. Má vizi areál proměnit v „městečko“ s apartmány, obchody či bazénem a připravuje podrobnou dokumentaci.
Celý areál má rozlohu více než sedm tisíc metrů čtverečních, zastavěná plocha je ani ne poloviční. Jedinou opravenou částí je administrativní budova s kancelářemi.
Zbytek komplexu se rozpadá, na několika místech je děravá střecha, trámy napadla dřevomorka, okna jsou vymlácená a výrazně je poškozená také fasáda. Z některých oken dokonce vyrůstají stromy. V havarijním stavu jsou někdejší ležácké sklepy, sladovna i původní budova zámku se zachovalými renesančními klenbami.
Architekt Smutný má rád velké výzvy. Když se dosavadnímu majiteli nepovedlo pivovar prodat, rozhodl se, že do riskantního podniku s nejistým koncem půjde sám. Už podepsal kupní smlouvu a s bankami vyjednává o úvěru.
O svých plánech mluví téměř jako o poslání: „Mým úkolem je zachránit, co se dá. Jako architekti bychom se o statky tohoto typu měli starat a pomoct je oživit. Pokud by pivovar koupil kdokoli jiný, už to nebudu mít pod kontrolou. Myslím si, že toto místo má pro celý kraj velký potenciál, úkolem číslo jedna je areál oživit a otevřít veřejnosti.“
Pivovar v RudníkuVznikl v roce 1813 přestavbou původního renesančního zámku z přelomu 16. a 17. století. Největší rozmach zažil po roce 1880, kdy jej vlastnila firma J. A. Kluge. Po rozsáhlé rekonstrukci se proměnil v jeden z nejmodernějších pivovarů u nás. V roce 1895 majitelé pořídili moderní parní stroje, turbínu a výkonný generátor, do všech místností zavedli elektrické osvětlení. V roce 1924 dřevěné kádě nahradily železobetonové kvasné nádrže. Během doby, co pivovar vlastnila rodina Kluge, se objem vařeného piva zvedl ze 3 600 na 14 500 hektolitrů za rok. Majitelé byli po druhé světové válce odsunuti, v Rudníku se pivo vařilo do roku 1953. Za komunismu areál využívalo JZD a státní statky, skladovaly zde obilí, byly tu garáže a dílny. |
Už loni jeho firma získala dotace na havarijní opravy a nechala vyměnit část střechy nad budovou bývalého chladového hospodářství, která patří k nejzachovalejším částem celého komplexu. Je zde prostorná ledárna, spilka i ležácké tanky.
Na jaře mají tesaři rekonstrukci střechy dokončit a po vyklizení pater zde ještě letos chce nový majitel rozjet České centrum pro architekturu.
„Bude to místo pro pořádání výstav, konferencí, studentských workshopů a přednášek o architektuře. Rudník je na pomezí východních a severních Čech a samotný pivovar je velice signifikantní, má takový genius loci, že je schopný lidi přitáhnout,“ vysvětluje architekt.
Kromě opravy střechy a vyklizení objektu nejsou v této fázi další úpravy potřeba, centrum bude mít industriální charakter. V administrativní budově bude možnost ubytování.
„Každé hlavní město v Evropě od Tallinnu po Porto má centrum pro architekturu, v Rakousku dokonce každá spolková země. Česká republika ale centrum, které propaguje českou architekturu, územní plánování a veřejný prostor, nemá. První bude v Rudníku, ať se v Praze chytnou za nos,“ říká Josef Smutný.
Je to žrout času i peněz, tvrdí architekt o zařizování
Kvůli tomu, že pivovar je památkově chráněný, je administrativa spojená s projektem a žádostmi o dotace velice zdlouhavá. Se svou kanceláří, kde pracují čtyři lidé, nad tím prý Smutný loni strávil 1 200 hodin.
„Je to obrovský žrout peněz i času,“ přiznává architekt, jehož tým je mimo jiné podepsán pod nedávnou výstavou k 200. výročí založení Národního muzea v Praze.
Pro přípravu podrobné projektové dokumentace na celkovou rekonstrukci pivovaru si Josef Smutný vyčlenil pět let. „Dokumentace řekne, co se s budovou může a co naopak nesmí udělat. Bude jasná, stabilní a poskytne případnému investorovi dostatečné záruky,“ naznačuje.
Vizí budoucnosti je proměnit areál rudnického pivovaru v městečko s apartmány, restaurací, bazénem, minipivovarem a obchody. Zatímco náklady na odvodnění a rekonstrukci někdejší budovy chladového hospodářství Smutný odhaduje na 50 milionů korun, proměnu v areál s byty a službami vyčísluje sumou šestkrát vyšší.
Rudník pomůže zvelebit bývalou náves
„Pivovar desítky let chátral, proto takovou aktivitu vítáme. Investor může počítat s naší podporou,“ říká starosta Rudníka Aleš Maloch.
Obec by se měla podílet na obnově bývalé návsi, která se nachází u vjezdu do pivovaru. „Celý prostor chceme ve spolupráci s investorem zvelebit, protože teď nevypadá příliš reprezentativně,“ dodává starosta.
Před čtyřmi lety se sem vrátila někdejší chlouba vesnice – pomník obětem první světové války z roku 1934. Před pivovarem stál do druhé světové války, na poničený středový blok narazili teprve nedávno při velkém úklidu po ničivých povodních.
Jen pár metrů od pivovaru přitom realizuje svou vizi jiný pražský architekt. Jiří Kučera nedávno koupil starý hostinec z konce 19. století, který znehodnotila rekonstrukce za socialismu, budově chce vrátit původní kouzlo a přeměnit ji na multifunkční objekt s byty a společenským sálem.
Objektu vrátí dřevěná špaletová okna, původní prvky, například bosáž a římsy, řemeslníci obnoví také na fasádě.