iDNES.cz

Jsou za námi vidět lůžka pro seniory i ochrana vod, říká Bělobrádek

  9:56
Několik let se Pavel Bělobrádek držel v nejvyšších patrech politiky, byl místopředsedou vlády Bohuslava Sobotky a vedl lidovce, které dokázal vrátit do parlamentních lavic. Nyní je poslancem, krajským a náchodským zastupitelem a jedničkou kandidátky koalice KDU-ČSL, VPM a Nestraníků do krajských voleb v Královéhradeckém kraji.

Bývalý předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek v březnu 2019 | foto:  Petr Topič, MAFRA

„Žádný strom neroste do nebe. Nerad bych se dočkal situace, kdy se člověk stane špuntem, který neumožňuje ostatním jít dopředu,“ říká třiačtyřicetiletý Pavel Bělobrádek, jehož předci žili na Náchodsku a Rychnovsku už v 17. století.

Říkáváte, že politika nebyla vaše volba. Jak to myslíte?
Odešel jsem z práce, protože mě zaměstnavatel šikanoval kvůli snížené pracovní schopnosti a mé nemoci. Když jsem hledal práci, našel jsem ji v aparátu strany. A když jsme se později nedostali do parlamentu, hledala se nová tvář. Ambicí být ve vrcholné politice jsem se nikdy nezabýval, byla to spíše souhra okolností a roli hrálo i to, že jsem byl v pravý čas na pravém místě.

Takže si spíše politika vybrala vás?
Dá se to tak říci. Pán Bůh má smysl pro humor. Když mluvíte o svých plánech, zasměje se.

Jak se dají aplikovat zkušenosti z vysoké politiky na regionální úroveň?
Měl jsem výhodu, že jsem souběžně začínal v komunální a krajské politice. V roce 2010 jsem se stal zastupitelem Náchoda, v roce 2012 kraje, v roce 2013 poslancem a v roce 2014 členem vlády. Důležité je vidět věci z nadhledu a uvědomit si, co a jak se dá na dané úrovni řešit, jaké jsou kompetence a z jakých zdrojů zajistit peníze na konkrétní projekty. Poslanec či krajský zastupitel potom může být poradcem a pomáhat i na úrovni malých obcí, obzvláště těch, které nemají prostředky, aby si najaly odborníky. Myslím, že právě to je velmi užitečné. Osobně se mi to osvědčilo i v koronavirové krizi, kdy se podařilo mnohým obcím najít prostředky, které by jinak sháněly obtížně.

Neuvažujete o návratu do vysoké politiky?
Neplánuji to, ale to jsem neplánoval ani v minulosti. Jsem teď spokojen, protože mám daleko více času na rodinu. Politice se však samozřejmě věnuji dál, akorát ne ve vrcholných pozicích. Myslím, že určitý odstup je užitečný. Odcházel jsem dobrovolně a z vlastní vůle a zatím to tak zůstane. Člověk musí být pokorný a sám nevím, jak to se mnou dále bude. Je dobře, že přicházejí noví lidé, kteří mají spoustu energie.

S čím přicházíte jako koalice KDU-ČSL, VPM a Nestraníků?
Myslím, že nabízíme kvalitní a pestrou kandidátku. Jsou na ni zastoupeni městští zastupitelé, starostové malých i větších obcí, lidé napříč obory. Jsme uskupení, které dokáže absorbovat i velké množství nezávislých kandidátů. Jsem přesvědčen, že máme na co navázat. Mám na mysli velký kus práce, kterou odvedli Vladimír Derner nebo Karel Klíma v oblasti sociální či ochrany životního prostředí. Stojí za nimi koncepční materiály s konkrétními výsledky, například téměř 150 nových lůžek pro seniory a zdravotně handicapované nebo úplně nový systém ochrany vody včetně podzemní. To jsou věci, které chceme dále rozvíjet. Zároveň jsem přesvědčen, že naše koalice bude opět tím, čím byla již od roku 2008, odkdy na kraji působíme, ať už jsme byli ve vládnoucí koalici, nebo v opozici. Nabízíme konstruktivní politiku, která nepolitikaří. V koalici jsme byli poměrně důležitým prvkem, který spojoval a dokázal ztlumit občasné neshody.

Budete obhajovat pět mandátů a desetiprocentní zisk z předchozích voleb. Jaký výsledek budete považovat za úspěch letos?
Za úspěch bych považoval, kdybychom pět koaličních mandátů obhájili. Konkurence je samozřejmě velká, ale výsledek mezi sedmi a deseti procenty je reálný a rádi bychom ho zopakovali.

S kým byste po volbách mohli spolupracovat, a s kým si naopak spolupráci nedovedete představit?
Pro nás je nepřijatelné spolupracovat s radikálními a extremistickými stranami. U ostatních stran hodně záleží, jací tam jsou lidé a na jakém programu se dohodneme. Určitě nepůjdeme do koalice za každou cenu. I v opozičních lavicích jsme svoji práci v minulosti odvedli. Možnosti jsou otevřené.

Které projekty jsou pro kraj klíčové a na co budete klást důraz?
Je potřeba dokončit dálnici D11 a R35, což z krajem souvisí jen částečně, ale můžeme tomu pomoci. Podařilo se do zákona jako prioritní stavby dostat třeba obchvat Náchoda nebo Jaroměře, které s tím souvisejí. Čeká nás pokračování oprav silnic druhé a třetí třídy a podpora obcí, aby se zlepšil stav komunikací i ve vnitřních intravilánech. Tam je obrovský vnitřní dluh. Je potřeba dokončit i investice do krajských nemocnic. Investičních akcí ve zdravotnictví je celá řada. Zároveň je třeba investovat do školství a životního prostředí.

Vyřeší dálnice z Hradce do Trutnova a dále do Polska dopravní problémy v Náchodě?
To určitě ne. Doprava v Náchodě je klíčová pro celé Broumovsko. Zatížení města je extrémní a odklon části dopravy by pomohl. Je však potřeba si uvědomit, že pro mnohé dopravce i řidiče bude jednodušší to střihnout přes Náchod než jet přes Královec. Představa, že samotná dálnice vyřeší dopravu v Náchodě i okolních obcích, se mi zdá nereálná. I malý pokles by byl dobrý, ale situaci nevyřeší.

Říkáte, že chcete zabránit odcházení mladých lidí z regionu. Jak toho docílit?
Pokud se mají vrátit lidé, kteří odejdou za prací nebo po vysoké škole zůstanou jinde, musí očekávat určité parametry kvality života týkající se školství, zdravotnictví, sociální péče nebo pracovních příležitostí. To jsou věci, které spolu souvisejí, je to komplexní problematika. Musíme ukázat, že tady sice nejsou nejvyšší příjmy, ale třeba nižší náklady na bydlení a především, že tady je klidnější a komfortní život.

Jak se díváte na přestavbu náchodské nemocnice?
Podařilo se sice postavit nový pavilon, ale nepodařilo se to, co bylo proklamováno, tedy aby se celý areál soustředil do jednoho místa.

Jaká je podle vás budoucnost KDU-ČSL?
Doufám, že bude stejně jako v minulosti stabilní součástí našeho politického spektra a zůstane rozumnou stranou, která dokáže být zodpovědně solidární, umí nabízet konkrétní řešení, je spolehlivá, dokáže vyvažovat extrémy zleva i zprava a oslovit voliče všech generací.

Z parlamentních stran jste stranou s nejvyšším počtem získaných mandátů v komunální politice. Čím to je?
Máme základnu, která vychází ze silného zakořenění v regionech a jistě je to i tradicí. Jsme tady sto let, překonali jsme dvě diktatury i vypadnutí ze sněmovny. To ukazuje určitou sílu, která se u ostatních stran nevidí.

Přesto počet členů výrazně klesá...
Neděje se to jen u nás, ale i dalších zemích a u ostatních stran, pokud tedy nejsou zcela nové nebo se neočekává jejich strmý vzestup. Týká se to i mnohých spolků, snad kromě dobrovolných hasičů a včelařů. Je to sociologický fenomén. Na druhou stranu jsem rád, že k nám stále vstupují stovky lidí ročně. Máme hodně příznivců, kteří třeba do strany přímo vstupovat nechtějí, ale jsou ochotni pomoci a angažovat se.

Letos je to 20 let od vzniku krajů. Jak se osvědčily?
Myslím si, že byla chyba v počtu a rozsahu, v jakém vznikly. Máme je naprosto nesrovnatelné. Středočeský má dvanáct okresů, Karlovarský či Liberecký tři. To skutečně není úplně rozumné. Zřejmě však už není síla ani chuť s tím něco dělat a musíme to brát, jak to je. Kraje prokázaly, že v mnoha směrech dokážou dosáhnout tam, kam stát úplně nevidí, a být mezičlánkem mezi obcemi a státem. Myslím však, že je co zlepšovat, a domnívám se, že v některých případech stát hází na kraje svoji zodpovědnost. Typickým příkladem je zdravotnictví, které kraj nemá na starosti, přesto třeba ten náš dává stovky milionů korun, čímž vlastně pomáhá státu nebo zdravotním pojišťovnám. To je potřeba do budoucna dořešit a vyjasnit.

Jak se díváte na cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan a reakce, které to vyvolalo?
Je to samozřejmě politická záležitost. Když jsem byl ve vládě, spolupracovali jsme s Tchaj-wanem v oblasti vědy a výzkumu velmi intenzivně, protože to je velmi inspirativní země s vysokým inovativním potenciálem. Myslím však, že nebylo nezbytné tam jezdit. Je však naprosto nepřijatelné, aby reakce z čínské strany byla taková. Jsme suverénní země, která skutečně nemusí poslouchat někoho jiného. V tomto případě nezbývá než souhlasit s tím, že náš druhý nejvyšší ústavní činitel může jet do jakékoli země, do které jet chce. To je věc jeho práva i naší státní suverenity.

Už při prvním zvolení za předsedu KDU-ČSL v roce 2010 jste oznámil, že máte roztroušenou sklerózu, avšak už deset let ve stabilizovaném stavu. Jak nemoc ovlivňuje vaši práci?
Tehdy jsem to neoznámil, ale byl jsem na to dotázán. Se svojí chorobou se nijak nechlubím. Choroba však samozřejmě postupuje. Nedávno jsem četl článek o ženě, která šla s dítětem, zakopla a lidé na ni zavolali policii, protože si mysleli, že je opilá. Měla přitom roztroušenou sklerózu. To je zkušenost, kterou mám také. Člověk se občas zamotá, zakopne nebo netrefí dveře a udeří se o futra. To k té chorobě prostě patří a na moji práci to nemá zásadní vliv, což je důležité. Zároveň musím říct, že mi to v mnohém dává i svobodu. Konečně kdybych nebyl nemocný a nešikanovali mě v práci, tak bych se na politiku nikdy nedal. Je potřeba to vnímat takto a jsem rád, že mi osud dopřál takovou formu nemoci, která mně umožňuje pracovat na plný výkon.

Veterině jste se okrajově věnoval i v průběhu politické kariéry, jak je to nyní?
S otcem očkujeme vlastní králíky, doma před upečením vykostím koleno a tím můj vztah k hygieně potravin a k veterinárnímu lékařství asi končí.

Mění se podle vás trendy související s náhledem veřejnosti na církev a řekněme katolickou víru? Jak moc je to pro současnou KDU-ČSL důležité?
KDU-ČSL se samozřejmě inspiruje křesťanskými hodnotami. Vnímám také, že leckdy vzniká napětí uvnitř katolické církve. Jsou tu lidé, kteří vnímají určitou proměnu společnosti, třeba papež František, a pak ti, kteří se chtějí spíše opevnit a zůstat v minulosti. Nastoluje to i otázku, jak bude církev nadále působit ve společnosti. Co se týká vztahu KDU-ČSL, která vznikla jako strana politického katolicismu, a církve, hodně se toho proměnilo. Do evropského parlamentu za nás kandidoval buddhista, ve vedení byli lidé z různých církví. Takže i ekumenicky jsme daleko více rozkročeni. Volí nás lidé, kteří nejenže nechodí do kostela, ale ani se nepovažují za křesťany, ale je jim blízký náš program. Dynamika těchto změn jde ruku v ruce s vývojem celé společnosti.

Zaujalo mě, že vaše rodina či rod žije na Náchodsku 400 let…
Příjmení Bělobrádek se vyskytuje v zásadě jenom na Náchodsku a Rychnovsku. Jednotlivci, kteří žijí jinde, jsou přistěhovalci právě odsud. První Bělobrádek, o kterém se zachovala zmínka, žil v Novém Hrádku. To je přímo na pomezí náchodského a rychnovského okresu. Zřejmě se narodil v roce 1603. Je zajímavé, že někteří z mých předků byli evangelíci a část z nich přešla přes hranici, kde byla větší náboženská svoboda. V Polsku a Německu jich dnes pod příjmením Bielobradek žije více než u nás. Všichni pocházíme z jednoho rodu. Ale těžko se asi dostaneme dále než do 17. století, protože zřejmě nikdo z předků nebyl ani šlechtic ani velký pán. Když můj otec dělal rodokmen, nesledoval jen svého otce a matku, ale širší příbuzenstvo. Má zaznamenáno přes tisíc lidí. Když jsme se nemohli dostat dál, pomohl nám profesionál. Zajímavé je i to, že všechny ženy, které se přivdaly, měly české jméno i příjmení a pocházely rovněž z okruhu zhruba dvaceti kilometrů. Jediný, kdo to nesplňuje, je moje maminka, která je ze středních Čech od Kutné Hory. Ta nám to trošku kazí...

zpět na článek