Dvanáct kapitol přibližuje Kotěru jako architekta, pedagoga, výtvarníka a designéra. Nechybí ani výběr třiceti dobových textů Jana Kotěry či o něm. Editory jsou Ladislav Zikmund-Lender a Helena Čapková, knihu vydaly Umprum, Akademie výtvarných umění a nakladatelství Pravý úhel.
Ambicí publikace bylo vrátit se po dvaceti letech ve výpravné monografii k životu a dílu Jana Kotěry (1871–1923) a ověřit, jestli zakladatelské a otcovské přívlastky, které se u jeho jména objevují, jsou funkční, nebo zda je třeba jeho odkaz přehodnotit.
Editoři navázali na výstavní a publikační projekt, který vznikl v roce 2001 pod vedením historika architektury Vladimíra Šlapety.
„Tento významný publikační a výstavní projekt představil Jana Kotěru jako legendu i ústřední a zakládající figuru české moderní architektury a ukázal čtenáři už předešlými generacemi kunsthistoriků a kunsthistoriček precizovaný příběh jeho kariéry, včetně významné pedagogické činnosti, ze které se, jako z pomyslného kořene a kmene, odvíjely další kariéry jeho žáků a jejich žáků a spolupracovníků,“ píše v úvodu Helena Čapková.
Nová kniha se ve dvou kapitolách věnuje Kotěrovu pedagogickému působení na uměleckoprůmyslové škole, která v jeho době měla status střední školy, a na Akademii výtvarných umění, kde otevřel graduální studium architektury.
Uspěl zakázkami pro Rakousko-Uhersko
„Významným tématem se ukázalo Kotěrovo spojení s politikou a práce pro stát – nejprve rakousko-uherský, později československý. Jak se ukázalo, daleko úspěšnější byl v naplňování rakousko-uherské reprezentace než ve vytváření nového stylu Československa, přestože i tyto ambice měl a pracoval hned na dvou významných popřevratových zakázkách: na bytu prezidenta Masaryka na Pražském hradě a na projektu megalomanské vládní čtvrti. Oba projekty ale zůstaly jen na papíře,“ uvádí editorka.
Dvě kapitoly se věnují Kotěrovi jako urbanistovi a jejich autorky ukazují, že byl na poli urbanismu spíše zdrženlivý a konzervativní. Že Kotěra zdaleka nebyl revolucionář, ale hojně a tvořivě sahal k dědictví historické architektury, představuje historik umění Jan Galeta.
„Problém s mýty, které utvářejí nějakou kolektivní identitu, což je i Kotěrův případ – vztahovaly se k němu generace architektů a architektek po celé 20. století – je, že nejsou nepravdivé, ale že jsou pokřiveny jejich proporce. V Kotěrově mýtu se tak stalo přeceňované jeho češství a radikální modernita, zatímco Kotěra byl dobrým tvůrcem i pro německou nebo židovskou klientelu a jeho přístup k architektonickému jazyku byl spíš evoluční,“ připomíná spolueditor Ladislav Zikmund-Lender.
Editoři vybrali dvanáct architektových vlastních textů, aby lépe doložili jeho myšlenkový svět a okruh zájmů, a sedmnáct textů o něm z let 1922 až 1972, které skvěle ukazují, jak a kým byl mýtus o něm upravován či retušován.
Součástí monografie je také obrazová složka dosud nepublikovaných návrhů a historických fotografií, především z Kotěrovy pozůstalosti, která se vrátila do Česka v roce 2012.
Kniha je rovněž vybavena autorským cyklem snímků fotografa Jiřího Zikmunda, zachycujících materiálové a uměleckořemeslné detaily Kotěrovy architektury, které přispívají ke kvalitě jeho tvorby. Knihu doprovází dvanáct originálních ilustrací Kotěrových nerealizovaných, přestavených či nedochovaných projektů od ilustrátora Jana Šrámka. Grafickou podobu zpracovali Jana Hrádková a Svatopluk Ručka.
Publikace je k mání v distribuční síti Kosmas.
