RECENZE: Zbabělce zdobí Danny a živelná muzika, místy trpí doslovností

Režisér s dramaturgyní dali mnoha hercům hudební nástroje či mikrofon, kulisáky oblékli do černi smrtihlavů SS nebo do montérek zbrojovky. Ještě přidali jedenáctičlenný swingband, který má základ ve skupině Jazz Police a její rytmice: kytarista Vladimír Šrámek, bubeník Tomáš Votava a baskytarista Filip Vondruška.

A navrch ještě v Hradci našli ideálního představitele Škvoreckého alter ega Dannyho Smiřického, William Valerián v sympatické přirozenosti saxofonového frajera, milostného outsidera i sečtělého introverta vše takřka bez zastávky odehraje, odvypráví a i skvěle odfouká.

8 fotografií

Když početným swingovým orlojem energicky lomcují hudební i milostné pudy a střety s děvčaty, jsou Zbabělci strhující, děj získává na lehkosti, kouzlo skutečného přátelství i milostných avantýr ostře kontrastuje s blížící se hrůzou.

Spontánnost, chuť ke hře, k tanci i skvělým dialogům plným podmanivé hovorové češtiny neskrývá ani dobře rozvržený dívčí kvartet Michala Gatialová, Natálie Holíková, Anna Kratochvílová a Anna Peřinová. S nimi si dobře rozumí Jakub Tvrdík, Jan Vápeník či Vojtěch Říha s gustem pro všudypřítomný humor a muzikantství.

Přesto inscenace trpí nevyrovnanou roztříštěností a doslovností, což bývá věčný úděl literárního díla na jevišti, pocitová délka notně přesahuje avizované necelé tři hodiny. Ruší i závěrečný dějepis i proměna Smiřického ve Škvoreckého.

Škvoreckého svět a jeho Kostelec (Náchod) má díky scénografovi Michalu Syrovému podobu nádraží a nákladního vagonu, v jehož dveřích mizí Židovka Rebeka a jenž je základem pro pódium v lokále Port Arthur.

Hudební nastudování má než k dobové swingové eleganci blíže k rockové vervě, což nevadí u šlágrů Cheek to Cheek nebo Just A Gigolo, ba naopak. Když se však se stejnou silou opřou do Kata a blázna od V+W, zaniká text i smysl.

Autor rozdělil knihu do osmi kapitol, co kapitola to den, na což inscenátoři rezignovali, divák se může cítit v květnových událostech v Kostelci zmaten. Což může být i záměr, ani Škvoreckého hrdinové nevěděli dne ani hodiny, zvlášť když každý ve městě to viděl jinak.

Herecké výkony i nekonečné pochody

Ze spousty postav vynikají spíše ty ženské. Marie Kleplová ve zkratce ztvární domovnici, která by neublížila kuřeti, ale Němce by vymlátila do jednoho, Lenka Loubalová v roli paní Erlichové je tichým symbolem odsunu a nespravedlivého hněvu květnových odbojářů z leknutí.

Vlastní příběh v několika větách vystaví herecky i pěvecky suverénní Martina Nováková.

Znamenitá je i Kamila Sedlárová v roli starostlivé a ustýskané Dannyho mámy nad šicím strojem, zahrané v čistém hereckém stylu v duchu předlohy.

Z městské honorace pány ve stejném duchu převyšují Josef Čepelka a hlavně Filip Richtermoc jako holič Leneček, jeho noční přistižení městskou gardou při cestě od dámy a trvání na předpisech náleží k vrcholům inscenace a je dokonalým obrazem českého maloměsta v nebezpečí.

Ostatní včetně kolaboranta Bartošíka či sokola Bohadla se tenčí do karikatur či černobílého zla. Nekonečné se zdají noční pochody městem, podivné rozkazy z pivovaru, zavírání odhodlaných k boji. Vnější znaky lidské ustrašenosti a zbabělosti však brání většímu prožitku, pochopení i strachu.

Finále odrecituje chór

Rozporuplná je i stylizace finále – válečná vřava i pomsta – na divadle to nejtěžší. Tvůrci zvolili metodu živého obrazu a patetické recitace chóru, kdy sošní aktéři odvyprávějí, co vidí. Do všeho zmatku přicházejí bolestné ztráty i překvapivá poznání skutečných zbabělců a hrdinů.

Modýlek tanku však nejde dohromady s realistickým kulometem, působivé však jsou nacistické povely z amplionu. (Ale těžko se smířit s tím, že esesák se ohání plynovkou a ne devítkou parabellou, což není výčitka, spíš povzdech nad rezignací na jeden z válečných symbolů). 

Khekovi Zbabělci jsou nejlepší tam, kde jako na velkém plátně swinguje živelná muzika, kde se zpívá, tančí a miluje. Zbytek by stačil naznačit i bez Batmana.