Práci v sociálně vyloučené lokalitě jich získalo sedm, dalších víc než padesát je v pořadníku.
Dům v Komenského ulici s číslem popisným 60 vytesaným do mohutného vstupního portálu vypadá o něco lépe než většina budov v Josefově. Na dveřích je cedulka s nápisem „Jste v cíli Dobroty“ a srdíčkem, na okně stojí „Welcome to social business“.
V chodbě zaujmou obrazy Markéty Andělové doplněné básněmi Lukáše Novotného. V přízemí restaurace navozují útulnou atmosféru kamna s praskajícím dřevem. Suterén s kamennými zdmi a klenutým cihlovým stropem evokuje podzemní labyrint josefovských chodeb.
„Vždycky řekli, že se ozvou“
Na stolech jsou jídelní lístky a květiny jako kdekoliv jinde. Stejně tak má Dobrota kuchařku, servírky a další personál. Hlavní rozdíl je v tom, že pro ty, kteří zde pracují, je sehnat jakékoli zaměstnání skoro nadlidský úkol.
Pětadvacetiletá Nikola dopoledne připravovala salát s quinoou, teď v kuchyni pomáhá balit do krabiček znojemskou pečeni pro rozvoz. Na každou přijde provázek s dřevěným srdíčkem.
Pro dívku, která kvůli depresím skončila v invalidním důchodu, jde o první zaměstnání na plný úvazek. Vyučená cukrářka, pekařka a prodavačka pracovala tři hodiny denně v jaroměřské chráněné dílně, nikdo jiný ji zaměstnat nechtěl.
„Když jsem někam poslala životopis nebo šla na pohovor, vždycky řekli, že se ozvou, ale už se nikdo neozval. Tady pracuju jako pomocná síla v kuchyni a baví mě to,“ povídá Nikola.
Skoro pětatřicetiletá Andrea v restauraci pracuje jako servírka. Do problémů ji dostaly dluhy. Přestože se vyučila cukrářkou, kvůli romskému původu téměř nedostala šanci.
„Po telefonu jsme se domluvili na pohovoru, když jsem přišla a viděli mě, většinou řekli, že zavolají, ale už se nikdy neozvali. Zažila jsem to několikrát,“ vypráví matka dvou dětí.
Podobnou zkušenost Andrea měla i při shánění nájemního bytu. Vedle Dobroty má ještě druhou práci, uklízí na základní škole. Příležitosti, kterou v restauraci dostala, si váží. „Jsem tu spokojená, baví mě práce s lidmi. Chci pracovat a vydělat si, abych měla peníze pro děti a mohla poplatit dluhy.“
Aby každý objevil svůj potenciál
Dobrota je pro lidi, jako jsou Nikola s Andreou, šancí na lepší život. „Cílem je, aby se začlenili do běžného trhu práce. Získají pracovní návyky a sebevědomí, objeví svůj potenciál, zjistí, v čem jsou dobří a co jim naopak nejde. Zároveň se naučí pracovat v týmu. V celém gastru tito zaměstnanci dnes velmi chybí, takže předpoklad, že si budou moci najít práci, je hodně velký,“ říká čtyřiatřicetiletá zakladatelka sociálního podniku Markéta Schejbalová.
Kromě ní tu pracuje vedoucí kuchařka a servírka, dalších sedm zaměstnanců představuje cílovou skupinu sociálního podniku od 18 do 30 let s různým typem hendikepu. Mají zdravotní postižení, nízkou úroveň kvalifikace, jsou dlouhodobě nezaměstnaní nebo jim hrozí ztráta přístřeší.
Všichni žijí v Josefově na hranici chudoby, mají malé děti a čelí riziku sociálního vyloučení. Pracuje tu třeba neslyšící řidič i autista. Kromě zaměstnanců na plný úvazek má podnik ještě dva dohodáře na úklid.
S uchazeči se scházela půl roku
V pořadníku je dalších víc než 50 uchazečů. Markéta Schejbalová má za sebou hodiny a hodiny pohovorů.
„Půl roku jsem se s nimi scházela každou středu. Mapovala jsem jejich problémovou situaci a vyhodnocovala, jestli tu práci potřebují. Tak velký zájem mě překvapil, ale v Josefově moc jiných pracovních příležitostí není,“ říká.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Celý profesní život strávila v sociálních službách. Sedm let pracovala v červenokosteleckém hospicu, jezdila do sociálně vyloučených lokalit jako terénní sociální pracovník, pečovala o nemocné s roztroušenou sklerózou v královédvorském Domově sv. Josefa a v Pardubicích pomáhala bezdomovcům.
Naposledy působila jako sociální pracovník v jaroměřské pečovatelské službě.
Je těžké být na vše sám, říká
„Vyrůstala jsem v Josefově, který je dlouhodobě sociálně vyloučenou lokalitou. Je tu spousta potřebných, kteří hledají práci, ale nemohou ji najít navzdory tomu, v jak krásném historickém městě žijí. Díky tomu, že tady bydlím, nedávalo mi to spát, potřebovala jsem najít řešení,“ vysvětluje Markéta Schejbalová.
Jako sociální pracovnice si o víkendech přivydělávala za barem, vyzkoušela si i práci v kuchyni.
„Nevyrůstala jsem v milující rodině, často jsem se potýkala se zpochybňováním a jsem matka samoživitelka. Možná právě proto chci pomáhat, protože vím, jak strašně těžké je být na všechno sám,“ říká.
Sbírka na nádobí
Už na konci loňského roku se dostala do krajského inkubátoru sociálních podniků, připravila projekt, založila společnost s ručením omezeným a v létě získala podporu od státu, která jde hlavně na platy zaměstnanců. Do pizzerie v Komenského ulici chodila jako teenagerka randit a vytvořila si k místu vztah.
Od roku 2015 byla pizzerie zavřená. Plně vybavená kuchyň ještě před pár týdny připomínala holobyt.
Na nákup spotřebičů, nerezových stolů a skříněk si zakladatelka vzala úvěr, nádobí sociální podnik získal od dárců. Přinesli desítky talířů, broušených skleniček, pohárů, příbory, ale také porcelánové mísy na polévku.
„Sbírka běžela tři měsíce, hodně nám to pomohlo, byl to i dobrý marketingový tah. Lidé si sem zvykli chodit, začali se zajímat, co to je sociální podnik, a pochopili, že budeme potřebovat pomoct,“ vykládá.
Dobrota se otevřela o svatomartinském víkendu, nabízí snídaně, obědy, cateringové služby i rozvoz jídel. Metou je prodávat alespoň 150 jídel denně. Restaurace má za sebou první výstavu i koncert. Markéta Schejbalová kromě kulturních akcí plánuje také umělecké workshopy.
Hrozilo zřícení, záchrana kasáren v pevnosti Josefov konečně začala |
Dobrota je dalším počinem v josefovském „inkubátoru“ nápadů. Pevnostní město, které na konci 18. století nechal postavit císař Josef II. , není jen atraktivní pro filmaře s turistickým lákadlem v podobě zpřístupněné pevnosti, ale zároveň přitahuje činorodé umělce s neotřelými nápady.
Pevnost je domovem několika muzeí a expozic, velmi úspěšně se zde rozvíjí metalový festival Brutal Assault, unikátem je Ptačí park Josefovské louky. V Umělecké kolonii Bastionu IV se zabydleli sochaři, výtvarníci, rukodělní umělci i výrobce divokol Aleš Černý.