Výsledek přezkumu nelze odhadovat, ale město coby vlastník neprotestuje, což je zásadní. Areál bývalých jatek stále slouží alespoň pro skladování a na rozdíl od kuklenské koželužny unikl pozornosti sběračů kovů.
Objekty jsou v překvapivě dobrém stavu, což je další plus pro prohlášení kulturní památkou. Třetím pozitivem je, že prvorepublikových jatek se v celé republice podařilo zachovat a zrekonstruovat jen několik. Učebnicovým příkladem je ostravská Galerie Plato.
Některé objekty hradeckých jatek na Pražském Předměstí pochází z konce 19. století. Petici jde především o záchranu budovy hlavní porážkové haly, chlévů a žaludkárny z 30. let minulého století. Navrhl je stavitel Josef Vyleťal a před 90 lety zrealizoval Josef Fňouk. Stejná dvojice pro město postavila například Novákovy garáže nebo Skleněnou věž. Areál je součástí tovární čtvrti Na Okrouhlíku, kde od konce 19. století sousedil s fabrikami Dehtochema, Montas nebo Foma.
„Hlavní porážková hala s dominantou v podobě vodárenské věže se dodnes dochovala v téměř původním stavu. V hale jsou nejen původní dveře a vrata, ale i cenné prvky historického technického vybavení. Podle některých historiků se jedná o ojedinělý příklad meziválečné průmyslové architektury nejen jatek v kontextu města a východních Čech, ale i celé republiky. Věřím, že dnes se už přístup k dříve opomíjenému industriálnímu dědictví mění. Jsem přesvědčen o tom, že modernistická jatka jsou vhodným místem například pro kulturní proměnu. Bývalá tovární čtvrť by tak získala nový impuls pro další rozvoj,“ řekl zakladatel petice Kryštof Kučera.
Kromě ostravských jatek zmínil i záchranu areálu Automatických Gočárových mlýnů v Pardubicích.
Demolice? Není v plánu
Autoři petice měli obavy, že město coby vlastník hodlá buď začít s demolicí, případně vše prodat soukromému investorovi. Podezření se snaží vyvracet náměstek primátorky Lukáš Řádek (TOP 09).
„Město nepočítá s variantou demolice ani prodejem. Chátrající prostory mají velký potenciál. Staré industriální stavby, které s vývojem společnosti ztratily původní význam, často prochází proměnou a modernizací. Je potřeba hledat nové funkce pro staré věci. Jasným trendem je hledání všestranných a veřejných funkcí takových areálů. Od moderních průmyslových parků pro výrobu s vysokou přidanou hodnotou přes přestavbu do objektů určených pro bydlení po areály pro rekreační a kulturní funkce,“ upozornil Řádek.
Snahu o záchranu jatek podporuje i ředitel Národního památkového ústavu (NPÚ) v Josefově Jiří Balský.
„Autoři petice nás požádali o konzultaci a nám to skutečně přišlo velmi zajímavé, protože ve východních Čechách nemáme žádný památkově chráněný tento typ účelové stavby. Navíc hradecký areál není ve špatném stavu, hlavní budova je různorodě použitelná a je zachovaná včetně některého vnitřního vybavení. Myšlenku památkové ochrany jsme proto podpořili. Je důležité, jak se k tomu postaví vlastník. Pokud by zásadně nesouhlasil, ministerstvo by své řízení více vážilo, aby nešlo proti názoru majitele,“ popsal proces šéf josefovského NPÚ.
Proměna na kulturní centrum
Vlastník demolici i prodej vyloučil. Rozvoj nebo rekonverze jatek se dokonce výslovně dostaly do programového prohlášení koalice. Jenže město nezná finanční náročnost ani možnost budoucího uplatnění někdejších jatek v Kydlinovské ulici.
„V Hradci potřebujeme street centrum pro moderní nezávislé umění. Něco podobného jsem viděl například v Miami v bývalé průmyslové oblasti a moc se mi to líbilo,“ uvedl Jan Holásek (Rozvíjíme Hradec), předseda výboru pro územní plánování.
„Musíme však být praktičtí. Jatka nejsou úplně v centru, také se musíme podívat na potenciální ekologickou zátěž. Musíme odpovědně posoudit lokalitu, nákladovou stránku a možnost zisku dotací a k tomu posoudit potřeby města. Chceme dělat artcentrum? Ano, ale musíme se zároveň podívat, jestli nemáme vhodnější lokalitu. Každopádně bych byl rád, kdyby jatka zůstala zachována, ale také musíme znát finanční stránku jejich proměny, abychom se nedostali do závratných čísel,“ podotkl Holásek.
Jatka na Pražském Předměstí přestala stačit v roce 1960, kdy spustil provoz březhradský masokombinát, tehdy největší v Československu. V hlavní hale je osm porážecích stanovišť, strojovna, chladírna, střevárna a šatna. V dalších jsou stáje, chlévy, žaludkárna, je tu i vila pro zaměstnance, kde až do roku 1993 byla masová laboratoř.