Středověká zřícenina hradu Vízmburk v roce 2020 získala nejen tolik potřebné zastřešení, které zdivo chrání před přírodními živly, ale díky rekonstrukci sklepů a dalších prostor také nové expozice. Představují život ve středověku i dějiny hradu.
Turisté, kteří Vízmburk navštívili před několika lety, památku dnes nepoznají. O vzrůstající atraktivitě Vízmburku nejlépe vypovídá návštěvnost. V posledních sezonách je téměř dvojnásobná než před velkou rekonstrukcí.
Prohlídka hradu je exkurzem do středověkého života a zároveň vypráví pozoruhodný příběh torza, které archeologové na přelomu 70. a 80. let minulého století vykopali ze země.
Vedle dřevěné boudy, která slouží jako pokladna i občerstvení, vzniklo zastřešené posezení, na druhé straně dětské hřiště s pískovištěm. U cesty ke kovovému schodišti, které nahradilo původní dřevěné a které vede na hradní nádvoří, jsou informační panely a interaktivní prvky pro děti.
Nálezy archeologů i 3D model
Díky kvalitnímu zastřešení mohlo Sdružení pro Vízmburk použít prostory pro prezentaci historických artefaktů. Expozice ve východním paláci představuje archeologické nálezy.
Hrad VízmburkVe 13. století ho založil rytíř Tas, v roce 1447 hrad odkoupili Slezané a pobořili, aby nesloužil loupeživým bandám vysloužilých husitů. Postupně se na Vízmburk zapomnělo. Archeologové s Antonínem Hejnou z Úpice ho odkryli až v 70. letech minulého století. Dvanáctiletý archeologický průzkum skončil v roce 1984. Sdružení pro Vízmburk vzniklo v roce 2002, o šest let později se uskutečnil první ročník Vízmburských slavností. Od roku 2014 je pro turisty zpřístupněné nádvoří. V roce 2019 sdružení získalo dotaci z evropských fondů na stavbu zastřešení. Práce skončily v roce 2020, na jaře 2021 se Vízmburk otevřel i s expozicemi. |
„Jsou tu originální stavební prvky ze 13. a 14. století, které archeologové při odkrývání hradu našli. Například součásti křížové gotické klenby,“ ukazuje správce hradu a člen sdružení Lukáš Králík.
Z umělého pískovce nechali vyrobit kopii gotického okna, které na hradě ve dvou kusech skutečně bylo. K vidění jsou také repliky středověkých zbraní a nástrojů jako sekera, poříz nebo vrták. Originály jsou v muzeu a čekají na zrestaurování. V prosklené vitríně je 3D model hradu, jenž ukazuje pravděpodobnou podobu Vízmburku ve 13. století.
„Hrad zanikl v polovině 15. století, nedochovaly se žádné nákresy. Model vychází z půdorysu a toho, jak v té době hrady vypadaly,“ vykládá Lukáš Králík.
Děti si v této části mohou zkusit práci archeologů na interaktivním stolku s pískem.
Část sousední místnosti je věnovaná Sdružení pro Vízmburk, které vzniklo před více než 20 lety, hrad zpřístupnilo turistům a pořídilo zastřešení. Další část ukazuje středověkou hodovní místnost s dlouhým stolem, dřevěným příborníkem a figurínami v dobových kostýmech. Na stole jsou makety pokrmů a poháry ze zeleného skla. U zdi stojí věrná replika původních kachlových kamen. Řemeslníci ji vyrobili podle fragmentů kachle, kterou poskládali dohromady.
Původní kuchyně nestačila
Z expozice se návštěvníci dostanou do černé kuchyně s ohništěm a měděným kotlíkem.
„Černá kuchyně byla přistavěna na přelomu 14. a 15. století, kdy na Vízmburku bydleli dva páni z Dubé s celými rodinami. Bylo jich tolik, že původní kuchyně nestačila. Je to v podstatě nejmladší část hradu. Původně to byla uzavřená místnost s velkým komínem, uvnitř se svítilo pouze ohněm,“ poznamenává správce hradu.
V západní části paláce vede kovové schodiště na hradní věž, z ochozu se otevírá pohled na nádvoří, hrad i lesy. Ve sklepě vznikla expozice středověkého útrpného práva. V mučírně si lze prohlédnout a potěžkat katovský meč, sekeru i provaz na škrcení rukou, palečnici, nástroj na namotávání vnitřností, hřeb pro rozbíjení kolen nebo bodák na vypichování očí. Přestože do hradu už nezatéká, veškerý nábytek, vitríny, figuríny a exponáty správci na zimu odvážejí a na jaře vše znovu vracejí.
V jižním paláci Vízmburku vznikla galerie pro sezonní výstavy, aktuálně tu jsou fotografie Zdeňka Honzery z Havlovic. Přístupné je také sklepení, kde je obrazovka, na které běží 3D model hradu.
Před rekonstrukcí v roce 2020 památku ročně navštívilo kolem tří tisíc turistů. Od té doby zájem výletníků díky novinkám významně stoupl. Loni si vstupenku koupilo okolo pěti tisíc zájemců. Další stovky navštíví hrad při akcích.
„Pomohly nové expozice, děláme víc akcí a ve větší míře se věnujeme propagaci. Jezdí k nám návštěvníci z Prahy i z okolních kempů, kteří o nás dřív nevěděli. Českým památkám pomohla doba covidové pandemie, kdy lidé nemohli jezdit ven a začali objevovat domácí pamětihodnosti,“ říká místopředseda Sdružení pro Vízmburk Jaroslav Balcar.
Členové sdružení by si přáli ještě víc zpřístupnit zbytek areálu kolem samotného hradu.
„Budeme pokračovat v rekonstrukci parkánové hradby a chtěli bychom uzavřít areál palisádovou hradbou,“ naznačuje Lukáš Králík.
Příští rok mobilní aplikace
Hradní torzo je nejen významným turistickým cílem, ale také dějištěm společenských akcí. V letošním roce ve středověkých kulisách koncertoval smyčcový orchestr, konal se zde dětský den a památka byla jednou ze zastávek pochodu Václavice–Havlovice. V polovině září se uskuteční Vízmburské slavnosti, jejichž tradice sahá do roku 2008. Na říjen sdružení plánuje řemeslné trhy, začátkem prosince na hrad přijde Mikuláš.
Turistická sezona trvá od května do října. O letních prázdninách a v září je hrad otevřen každý den od 10 do 18 hodin, zbytek roku pouze o víkendech. Průvodce chodí jen s většími skupinami. Individuální návštěvníci dostanou základní informace na papíře a audioprůvodce. Příští rok chce sdružení nabídnout mobilní aplikaci, která ukáže dnes neexistující části hradu ve virtuální realitě.
V sobotu a v neděli mohou lidé po předchozí domluvě navštívit také Muzeum hradu Vízmburk, které sídlí v podkroví základní a mateřské školy v nedalekých Havlovicích.
Vybudování nové střechy bylo završením mnohaletého úsilí. Pultová dřevěná střecha potažená lepenkovými pásy se už v roce 2013 objevila nad západním křídlem, na zastřešení dalších křídel si Vízmburk musel sedm let počkat. Sdružení získalo dotaci z Evropských fondů až na několikátý pokus.
Střecha, kterou podpírají ocelové pozinkované sloupy, stála 19 milionů korun. Nahradila provizorní zastřešení z konce 80. let na lešenářské konstrukci, které už bylo za hranicí životnosti. Díky projektu došlo k rekonstrukci obvodového zdiva, sklepů a dostavění vyhlídkové plošiny na koruně věže. Kameníci pracovali podle dobových fotografií a dokumentů.