Sochař Matyáš Bernard Braun (1684–1738) patří ke Kuksu stejně neodmyslitelně jako zakladatel hospitálu hrabě Špork. Sochy symbolizující lidské ctnosti a neřesti stejně jako monumentální Velký křesťanský bojovník na zahradě nebo proslulý soubor skalních reliéfů Braunův Betlém patří mezi poznávací znamení východočeského baroka.

21 fotografií

A právě v lapidáriu vystaví dřevořezbu Braunova Betléma i model sochy Víry. Návštěvníci budou moci pozorovat také restaurování třímetrové sochy Anděla Gloria, která byla původně součástí reliéfu Betléma a dnes stojí v bylinkové zahradě. Od čtvrtka budou prohlídkové okruhy otevřené každý den kromě pondělí, o letních prázdninách celý týden. Vstupné zůstává stejné jako vloni.

Zbytky původní polychromie

Anděl Gloria stojí trochu ve stínu ostatních plastik, které Braun se svou dílnou vytvořil, přitom jde o mistrovskou ukázku barokního sochařství. Hospitál se skulptuře u příležitosti Braunova výročí rozhodl vrátit někdejší lesk.

„Socha byla naposledy restaurována v roce 1995, už vykazuje určité známky degradace a vyžaduje konzervátorský zásah. V Betlémě byla umístěna někdy po roce 1729 a byla součástí hlavního reliéfu. Je to jedna z mála soch, na níž se nachází hojně zbytky původní polychromie,“ říká kukský kastelán Libor Švec a ukazuje na drobné červené tečky a další stopy barevnosti na kameni.

Anděl Gloria měří i s podstavcem kolem tří metrů. Kdy byl z Nového lesa převezen do hospitální zahrady, není jasné. Pravděpodobně to bylo někdy ve 40. letech 18. století. Restaurátorské práce začnou v dubnu a květnu, jakmile to dovolí povětrnostní podmínky. Hotové budou do konce roku.

Modely ze dřeva i hlíny

V lapidáriu s originály Braunových skulptur bude vystavena kopie modelu z pálené hlíny, která byla předobrazem sochy Víry.

„Některé sochy Matyáš Bernard Braun vytvářel sám, jinak mu pomáhalo šest tovaryšů. Většinou jim předkládal malou sochu ze dřeva nebo pálené hlíny a podle ní vytvářeli jednotlivé kamenné sochy. Týkalo se to hlavně období po roce 1730, kdy měl Braun souchotiny a už nebyl tak činný,“ vysvětluje Libor Švec.

Repliku bozzetta (sochařská skica, pozn. red) sochy Víry Kuksu zapůjčí pražská Národní galerie. Na výšku měří na 30 centimetrů. „Rádi bychom návštěvníkům přiblížili, jak sochy vznikaly,“ dodal kastelán.V lapidáriu budou vystavené i základní kamenické nástroje a dřevěný model Braunova Betléma, jehož autorem je dvorský řezbář Leoš Pryšinger. V polovině května se v bývalém sklepení hospitálu uskuteční výstava obrazů Patrika Rutkovského na téma ctnosti a neřesti.

Lapidárium původně sloužilo jako nemocnice pro veterány a staré muže. U vstupu visí fotografie, která ukazuje, jak to tu tehdy vypadalo. V místech, kde dnes stojí Braunovy sochy, byla lůžka. Dominantou špitálního sálu byl velký dřevěný oltář na východní straně. Nemocnice sloužila do druhé světové války. Skulptury představující lidské ctnosti a neřesti se do lapidária přesunuly v roce 1984.

Obrazy sv. Jana z Boha

Při mimořádných prohlídkách hospitálu lze letos vidět další zrestaurované obrazy z cyklu Ze života sv. Jana z Boha, které visí na chodbě v prvním patře severního křídla. Celkem jich je 37, třetinu už nechali památkáři zrestaurovat.

„Každý rok se nám podaří zrestaurovat dva až tři obrazy,“ poznamenává kastelán. Malby zachycují životní příběh patrona nemocných a zakladatele řádu milosrdných bratří. Mnoho let byly v depozitáři, na původní místo se vrátily před třemi lety. Vznikly v polovině 18. století, autor je podobně jako v případě zrestaurovaného cyklu nástěnných maleb Tanec smrti, který je o patro níž, neznámý. Obrazy Ze života sv. Jana z Boha průvodci ukazují několikrát do roka, například při Noci kostelů nebo Hradozámecké noci.

Léto bude opět plné kulturních akcí. Na Kuksu bude divadlo a muzikály, premiéru si tu odbude adaptace knižního bestselleru Bestiář od Báry Nesvadbové. V plánu jsou tradiční festivaly Hudební léto a Theatrum Kuks nebo Vinobraní. V červnu se zapojí do celorepublikového Víkendu otevřených zahrad.