V žilách mu koluje polská i maďarská krev, narodil se v Peci pod Sněžkou, studoval v Trutnově, ve Dvoře Králové nad Labem má chalupu.
„Ráz krajiny je tu úplně jiný než kdekoli jinde. Je to úžasný kraj, který má genius loci,“ říká herec Švandova divadla, kterého diváci znají i z televizních seriálů a filmového plátna.
Zanedlouho osmačtyřicetiletý Robert Jašków téměř polovinu života strávil v Peci pod Sněžkou. Už od druhé třídy ale dojížděl do Trutnova na základní uměleckou školu, kde se učil hrát na bicí. Hned pět let strávil na zdejším gymnáziu. Ve třetím ročníku totiž propadl z chemie. Toho, že si „prodloužil“ mládí, s odstupem času vůbec nelituje.
„Dnes jsem za to rád, mohl jsem tam strávit rok navíc, což bylo prima. Díky tomu jsem se stal hercem. Při opakování ročníku jsem všechno uměl a měl tak víc času. Začal jsem se věnovat ochotnickému divadlu a recitování,“ zavzpomínal Jašków na nedávné besedě v trutnovském Muzeu Podkrkonoší.
Po maturitě už jeho kroky vedly do Prahy, kde studoval DAMU. Nejvíc ho ovlivnili herci – učitelé Věra Galatíková a Petr Čepek.
„Oba dva byli fantastičtí herci a navíc to uměli předat. Celému našemu ročníku se věnovali na sto procent. Udělali z nás nejen dobré herce, ale také slušné lidi. Jsem hrozně vděčný za to, že nám předali spoustu životních zkušeností,“ vykládá trutnovský rodák.
Společně se svými kolegy z ročníku odešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Po třech letech se vrátil do Prahy a nastoupil do tehdejšího Divadla Labyrint, dnešního Švandova divadla na Smíchově. Členem souboru je už 15 let. Hrál například v Shakespearových kusech Sen noci svatojánské a Mnoho povyku pro nic nebo v Havlově Žebrácké opeře. Aktuálně vystupuje v několika hrách, třeba v divadelní adaptaci filmu Kdo je tady ředitel? dánského režiséra Larse von Triera.
Robert Jašków také hostuje ve Viole, Činoherním klubu nebo v divadle Kalich, ve kterém od září hraje roli Osudu v obnovené premiéře muzikálu Daniela Landy Krysař.
„Když mi volali, myslel jsem si, že se zbláznili. V životě by mě nenapadlo, že jednou budu také muzikálovým hercem. Musím ale přiznat, že mě to baví,“ vykládá otec tří dětí.
„Vy tak krásně hrajete toho hajzla“
Herce s holou hlavou a ostrými rysy proslavily především záporné role. Naposledy ho televizní diváci mohli vidět například v Ordinaci v růžové zahradě, kde si střihnul postavu na drogách závislého doktora Leoše Máry. V dalším nekonečném seriálu Ulice zase hrál ukrajinského bosse Vasila.
„Občas se mi stává, že mě na ulici někdo zastaví a řekne, že jsem jeho nejoblíbenější záporný hrdina. Nebo: Vy tak krásně hrajete toho hajzla! To mě těší,“ dodává s úsměvem Jašków.
Jednou z jeho prvních velkých rolí byl učitel Tomáš Daněk v psychothrilleru Smrt pedofila z roku 2003. V seriálu Expozitura hrál elitního kriminalistu, v novém filmu Milada jej diváci mohou vidět jako Jana Masaryka.
„Díky tomu jsem mohl jednu noc strávit v Černínském paláci, v koupelně, odkud byl Jan Masaryk vystrčen z okna,“ poznamenává herec.
Nedávno se mihl také v americkém thrilleru Dítě číslo 44, ve kterém hrála taková hollywoodská esa jako Tom Hardy nebo Gary Oldman.
Do Krkonoš se rád vrací
Nálepku drsňáka a padoucha má Robert Jašków pouze ve filmech a na televizní obrazovce. Je totiž jedním z mála herců, kterým se prakticky vyhýbá bulvár. Podle svých slov žije klidný život bez skandálů. Většinu volného času tráví s rodinou nebo se rád zavírá v garáži, kde hodiny kutí. Baví ho hlavně práce se dřevem.
„Mám rád vůni dřeva, hrozně se mi líbí, když něco vznikne rukama. Manuální práce mě naplňuje štěstím a odreaguju se přitom,“ přiznává.
Přestože Robert Jašków žije v Praze, do Trutnova, Pece pod Sněžkou a Dvora Králové nad Labem pravidelně jezdí. „Vracím se sem často a rád, v Trutnově i v Peci mám spoustu přátel,“ dodává.
Jedním z jeho oblíbených míst v Krkonoších je legendární studentská chata Děvín v Modrém dole nedaleko Pece pod Sněžkou. Do víc jak 200 let starého dřevěného stavení na samotě už desetiletí jezdí studenti, absolventi a přátelé trutnovského gymnázia.
„Nic tam není, přesto to tam všichni včetně našich dětí milujeme. Ta samota, ticho a vůně petroleje je okouzlující. Je to ideální místo pro přemýšlení. Nikdy se nám odtamtud nechce. Na Děvín se nedá zapomenout,“ říká Robert Jašków.