Poprvé jsme slyšeli zvuky známé z trenažérů, líčí hasiči extrémní požár haly

Stěží uvěřitelných 35 hodin trval začátkem května zásah hasičů u požáru továrny v Polici nad Metují na Náchodsku. Sami přiznávají, že to byl takový extrém, že tuto zkušenost nemají s čím porovnat. „Poprvé jsme uvnitř slyšeli zvuky, které známe jen z trenažérů,“ říkají hasiči.

Požár vypukl ve středu 6. května nad ránem ve staré hale v bývalé textilce Veba. Areál nedávno zakoupila firma Hauk, která vyrábí autodíly a sídlí nedaleko.

Kompletně shořela původní stará hala, kde už žádný provoz nebyl, ale firma tam uskladnila díly. Na halu bezprostředně navazovala nově budovaná lisovna, svařovna a lakovna s novými technologiemi, které se hasiči snažili uchránit. Kvůli tomu ochlazovali okolní objekty ze střech.

O jak extrémně náročný zásah šlo, naznačují záběry z kamery na helmě jednoho z profesionálních hasičů Matěje Bitnara ze stanice v Broumově. Velitel jeho družstva Karel Bednář video sestříhal a zveřejnil, protože slouží pro další poučení či ke zpětnému vyhledávání chyb.

„Když jsme vyráželi k zásahu, říkali jsme si, že to nebude nic zásadního a že nás odvolají nazpátek. Ale jak jsme se blížili od Bukovice, už bylo vidět červenou záři a bylo jasné, že to bude něco většího. Na místě přímo oheň vidět nebylo, což bylo dáno tím, jak jsou budovy v areálu vystavěny. Všimli jsme si lešení u nové haly a po něm jsme se dostali na její střechu a odtud začali ochlazovat roh budovy,“ popisuje osmatřicetiletý velitel družstva Karel Bednář, který slouží u sboru sedmnáct let.

„Byl to extrém, pokud jde o rozsah požáru, ne ohledně horka či nebezpečí. Foukal vítr směrem k Bezděkovu a hnal teplo podél budov nahoru, takže kluci, kteří hasili ze střech, tam cítili větší horko, než jaké bylo uvnitř haly. Padalo tam sklo ze světlíků, občas nějaký trám,“ přibližuje dvaatřicetiletý strojník jednotky Matěj Bitnar, jenž se dal k hasičům asi před pěti lety.

K požáru se nejdříve dostali poličtí dobrovolníci, poté náchodská jednotka a asi pět minut po nich broumovští hasiči, což bylo asi kolem tři čtvrtě na tři. 

„Hasiči z náchodské stanice zasahovali z boku ve směru od náměstí, my jsme dostali na starost zadní část areálu nejvíce vzdálenou od silnice. Naším úkolem bylo hlídat novou budovu lakovny. Na šířku měla asi padesát metrů, takže jsme jí procházeli až na hranici staré haly. První, co jsme udělali, bylo, že jsme táhli jeden proud na střechu k ochlazování nové haly. Potom jsme natáhli ještě dva proudy vnitřkem lakovny a stavebním otvorem pro sekční vrata dál do staré haly,“ říká Karel Bednář.

Ze světlíků se sypalo sklo. O něj se rozdíraly hadice

Už na začátku zásahu zjistil, že sekční vrata jsou žárem zkroucená a vykopl je dovnitř. V polovině nové haly se ještě svítilo, zatímco v druhé části už byl proud vypnutý. Po řemeslnících tu zbyly různé věci rozložené po zemi, ležely tam ostré plechy, hasiči tudy všelijak klopýtali. Zprvu neviděli příliš přes kouř a hledali okna, aby v halách odvětrali.

V továrně bylo nutné dopravovat vodu na větší vzdálenosti. Aby se hasiči dostali až k ohni, který se šířil dřevěným podbitím pod plechovou střechou staré haly, museli pro jeden proud spojit pět až šest hadic v délce kolem 100 až 120 metrů. „Přes asi padesátimetrovou šířku staré haly se nám nedařilo dostříknout až na druhou stranu. K některým světlíkům se také nedalo dostat, když byly pod špatným úhlem,“ popisuje Matěj Bitnar.

„Problém byl, že nám odešla spousta hadic. Jak byla střecha osazena skleněnými světlíky a sklo žárem praskalo, tahali jsme hadice přes střepy na zemi. Museli jsme je nahrazovat novými a novými,“ připomíná velitel jednotky.

V této části areálu se však hasiči naštěstí ocitli v blízkosti hydrantu, takže měli dost vody. Jednotky zasahující v dalších částech areálu to měly složitější, voda se přiváděla ze vzdálenějších hydrantů, nebo ji vozily cisterny z rybníků.

Jen střídání, pak už padaly trámy. Hasič stihl zubaře

Do haly se šířícím se požárem vždy vyrážela dvojice hasičů. Protože zasahovali v dýchacích přístrojích, po dvaceti až třiceti minutách je střídali další. Po stejné době odpočinku šli dovnitř znovu. Video začíná ve chvíli čtvrtého střídání, tedy již zhruba po hodině.

„Napřed jsme byli omezeni malým množstvím lidí. Vnitřkem se šlo hrozně daleko, bylo nutné počítat i s rezervou vzduchu na návrat. Každý to má individuálně. Zpočátku jsme tam byli ve čtyřech lidech z broumovské stanice, pak přijela dobrovolná jednotka ze Žďáru nad Metují, takže na tři proudy už nás bylo deset. Do 8:00, kdy nás střídala další směna, si každý vyměnil asi deset tlakových lahví, ale já už to asi u šestého střídání přestal počítat,“ usmívá se Karel Bednář.

Jak však požár postupoval starou halou, začalo to být čím dál nebezpečnější. Začaly padat trámy.

„Doprostřed pod střechu staré haly jsme už nechodili, hasili jsme z okraje. Všechno to, co uvnitř hořelo na zemi, už spadlo ze střechy. Byly tam trámy i střešní konstrukce. Na počátku jsme ale trochu riskovali. I proto, že ze začátku tam bylo mnohem víc kouře, bylo vidět možná jen na deset metrů,“ přibližuje velitel jednotky. Nakonec se střecha propadla.

Než dorazila další směna, trvalo to pět hodin ustavičného střídání. „Nezažil jsem tohle ještě nikdy, že bych jen měnil lahve, chvilku odpočíval a pak šel zase do zásahu. Už nerozhodovalo, jestli je někdo velitel nebo strojník,“ hodnotí Bednář. U většiny požárů přitom taková nouze o lidi nebývá.

Jeho podřízený Matěj Bitnar tvrdí, že to byl zásah, který se dal vydržet. Sám zůstal na místě od vyhlášení poplachu až do 9. hodiny, pak si zašel do vedlejšího zdravotního střediska k zubaři a ještě se vrátil na požářiště a pomáhal až do podvečera dobrovolným hasičům.

Ředitel byl na střeše, spatřil plamen v nové hale

Svůj úkol při záchraně nové lakovny však jednotka splnila, podle jejího velitele se nic zásadního nepokazilo.

Mohlo to ale dopadnout i jinak. Provozní ředitel továrny Petr Hauk popsal v Deníku, že lakovna odolala požáru, protože měla nové opláštění ze sendvičových panelů s čedičovou vatou, takže byla požárně oddělena od staré haly. K zahoření lakovny nedošlo, ale oheň se tam přesto dostal oknem. Plamenů si sám ředitel všiml, když se pohyboval po střechách, a tak přímo velitele hasičů upozornil.

I sami hasiči už měli náznaky ze staré haly, že by odtud do nové mohly přeskočit plameny. „Oheň prohořel až k plastovým nádržím v lakovně. Tam jsme to museli několikrát ohlídat, jednou to bylo i docela dramatické, protože kolega došel ven jen tak tak, ale podařilo se,“ popisuje Karel Bednář.

„Na videu je dokonce vidět moment, kdy jsem si všiml v nové hale nějakého plamínku. Obcházeli jsme to, nahoře byly snad nějaké světlíky bez skla a vzduchotechnika. Uhasili jsme to, pak jsme se vrátili,“ říká Matěj Bitnar.

Když se zpočátku broumovští hasiči dostávali k ohni a střecha staré haly ještě držela, panovalo tam velké vedro. Jakmile se střecha propadla, žár odcházel nahoru. To už zase trpěly jednotky, které stříkaly vodu na halu shora. „Naše oblečení vysoký žár vydrží, ale člověk uvnitř by to nezvládl. Když vycházíme ven, obleky jsou tak rozžhavené, že by si o ně někdo mohl popálit ruku,“ popisuje hasič.

Hasiči vyhodnocují záběry dronů či sférické kamery

Zástupci továrny už dříve uvedli, že podle kamerových záznamů se v areálu nikdo přes noc nepohyboval. Poslední pracovníci odešli kolem půl sedmé večer a kolem půl desáté se objevilo počáteční zakouření. Požár byl však nahlášen až o další čtyři hodiny později.

Vyšetřovatelé hasičů dosud pracují na zjištění příčiny požáru. Podle okolností to může trvat i řadu měsíců.

„Na místě už vyšetřovatelé pracovali s dronem nebo i takzvanou sférickou kamerou, pomocí které se pořizují 360stupňové snímky prostoru s velmi vysokým rozlišením. Při dalším zkoumání to znamená, že je možné zpětně si přiblížit snímky až na úplné detaily, jako jsou třeba velikosti šroubků, ve sférickém snímku se dají měřit také například i velikosti místností,“ říká mluvčí hradeckých hasičů Martina Götzová.

„Příčina vzniku požáru nebyla ještě stanovena. Nyní se vyšetřovatelé zabývají vyhodnocováním zajištěných materiálů. Zkoumají se například záběry z průmyslových kamer, odebrané vzorky z požářiště byly odeslány na expertizu a vyhodnocujeme dokumentaci požární bezpečnosti. Samozřejmě probíhají také výslechy svědků,“ popisuje Martina Götzová.

Majitelé dovezli občerstvení, děkovali transparentem

Hasiči vyhlásilli třetí stupeň poplachu a povolali celkem 16 hasičských jednotek. Plameny dostali pod kontrolu až po devíti hodinách a teprve po pětatřiceti hodinách mohli zásah definitivně ukončit. Původně odhadovali, že hoří na 500 metrech čtverečných, firma však rozsah zasažených prostor o něco později upřesnila dokonce na pět tisíc metrů plochy. Podle Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje se jednalo o čtvrtý nejhorší požár v regionu za posledních dvacet let.

Majitelé rodinné firmy hasičům záhy po požáru poděkovali transparentem za záchranu zbývajících částí areálu, kde chtějí v létě rozjet výrobu.

Sami hasiči zase kvitovali, jak se o ně ředitel továrny staral. Těm, kteří zrovna měli chvíli na odpočinek, nechal dovézt pití, limonády i nealkoholické pivo, pizzu či bagety.

„Co jsme tu prožili, se nedá srovnat s nějakým bytovým požárem. Bylo to opravdu velmi rozlehlé. Uvědomuji si, že podstupujeme spoustu školení, na různých trenažérech a s dýchacími přístroji, ale zvuky, které slýcháme na trenažéru, jsem poprvé slyšel až při tomto požáru. Bylo to takové praskání a bouchání, asi jak pracovala střešní konstrukce,“ všímá si Matěj Bitnar. Pochvaluje si i spolupráci s dobrovolnými jednotkami.