Rapírem je v hradeckém Hamletovi slovo, v dokonale srozumitelné mnohovrstevnatosti překladu Martina Hilského. A bláznovství je moudrostí.
Pavel Khek říká, že nechce víc, než s diváky „znovuobjevit tajemství nejlepší hry, která kdy byla napsána“. Prostě chce notoricky známý kus, tragédii vraždy, pomsty, lží a svědomí, převyprávět dnes, uctivě, byť po svém, a docílit ustrnutí v publiku, které přesto, že ví, zapomene dýchat.
S dramaturgyní Lenkou Smrčkovou hru citlivě zkrátili na půltřetí hodiny, zbavili se tak vděčných scén s hrobníky či princova monologu k hercům, jenž vydá za dva ročníky DAMU. Ubylo postav i dějů, naopak zesílilo rodinné dusno, to když z vůle režie princ požádá o rekonstrukci královraždy svou matku a otčíma.
Temno je v Elsinoru i ve výpravě a vesměs černých slušivých kostýmech Jozefa Hugo Čačka. Symbolický procovský lustr, z něhož opadal křišťál, obklopuje čerň zámeckých chodeb, ornamenty na stěnách mohou být dveřmi, hrobem i domácím barem. Účelné jsou střídmé filmové dotáčky, práce světel i nervně burácivá rocková muzika Ivana Achera.
Palčivá hra slov
Herce režisér vede nenápadně pevně s maximální přesností v situacích, tlumený civilní projev ústí do krátké, ale hrozivé exploze emocí, víc než o gesta jde o palčivou hru slov, což je na hradecké inscenaci to nejcennější. To umocňuje choreografka Ivana Hannichová i finálový šerm umně vystavěný Petrem Nůskem. Řež na jevišti bývá obvykle komická svou nacvičeností, tady se však duel Hamleta s Laertem mění v důstojný sportovní souboj gentlemanů s osudem.
Inscenace má v Hradci standardně vysokou úroveň hereckou, textu slouží Laertes v podání Martina Klapila a věrný Horacio Josefa Čepelky, znamenitý je Jan Vápeník v roli upovídaného Polonia, jehož pojímá s nadsázkou jako průhledného šejdířského šíbra thenardierovského typu.
HAMLETautor: William Shakespeare režie: Pavel Khek premiéra 16. prosince 2023 na Hlavní scéně Klicperova divadla v Hradci Králové |
Ofélie Martiny Czyžové není pouhou obětí okolností, ale současnou a silnou personou. Minimalisticky skvěle odstínila milující dívku a trosku zahnanou do šílenství.
Dvojlomnost postavy drží i Martina Nováková v roli Gertrudy, elegantní a svůdná, okouzlená novou láskou s bývalým švagrem, si nepřipouští jakékoliv pochyby, na syna tonoucího v nedůvěře zpočátku hledí se zdrženlivým údivem. Rány z jeho slov si léčí v objetí nového krále.
Claudius Jiřího Zapletala je strohou a hrozivou studií současného intrikána se svědomím, který dobře ví, co provedl i co nastane.
Klicperovským Hamletem je Vojtěch Říha, velký talent, jenž svůj cit pro klasiku prokázal už v Orestovi. Byť mu občas uletí verš či mu není rozumět, nese shakesparovskou tíhu statečně, s mladickou vervou i heroickou grácií. Pohybové dispozice se u něj snoubí s intuitivním citem pro verš, monology podává s naprostou přesvědčivostí, bez patosu i deklamace, vládne ironií i sarkasmem. Hradecký Hamlet není ničím jiným než současnou pokornou inventurou Shakespearova veledíla i potvrzením jeho věčnosti.
